Maximilian Marterer

Maximilian Marterer
Maximilian Marterer na French Open 2018
Přezdívka	Maxi[1]
Stát	Německo Německo
Datum narození	15. června 1995 (28 let)[1]
Místo narození	Norimberk, Německo[1]
Bydliště	Stein, Německo[1]
Výška	191 cm[1]
Hmotnost	84 kg[1]
Profesionál od	2015[1]
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	2 433 518 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	26–54
Tituly	0 ATP, 7 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění	45. místo (13. srpna 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2018)
French Open	4. kolo (2018)
Wimbledon	3. kolo (2023)
US Open	1. kolo (2017, 2018, 2021, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	5–16
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění	249. místo (29. dubna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2019)
French Open	1. kolo (2018)
Wimbledon	1. kolo (2018)
US Open	1. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231122a22. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilian Marterer (* 15. června 1995 Norimberk) je německý profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do července 2018 dvanáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2018 na 45. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2019 na 249. místě. Trénuje ho Gerald Radovici.^[1]

V německém daviscupovém týmu neodehrál do roku 2018 žádné utkání.^[2]

Tenisová kariéra

V juniorském tenise si zahrál s Rakušanem Lucasem Miedlerem finále juniorské čtyřhry Australian Open 2013, z něhož odešli poraženi ve dvou setech od australské dvojice Bradley Mousley a Jay Andrijic.

V rámci hlavních soutěží událostí challengerech debutoval v červnu 2012, když na antukový turnaj ve Fürthu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl českému hráči Dušanu Lojdovi.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu si odvezl ze zářijového Morocco Tennis Tour 2016 v Meknesu s dotací 42,5 tisíc eur, kde ve finále přehrál běloruského hráče Uladzimira Ignatika. Téhož soupeře porazil již ve finálovém duelu nižšího okruhu ITF ve Stuttgartu, na němž v lednu 2015 vybojoval vůbec první trofej z dvouhry turnajů Futures. Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 16. října 2017, když mu na žebříčku ATP patřila 100. příčka.^[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP World Tour debutoval na travnatém MercedesCupu 2015 ve Stuttgartu, kam získal od pořadatelů divokou kartu. Vypadl v úvodním kole s Rakušanem Andreasem Haiderem-Maureremem.^[1] V rámci série ATP Masters odehrál první utkání na cincinnatském Western & Southern Open 2017, kde prošel kvalifikačním sítem. V první fázi jej vyřadil americký teenager Frances Tiafoe po dvousetovém průběhu.^[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu US Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě v posledním kole zůstal Argentinec Leonardo Mayer. V úvodním kole však nenašel recept na Američana Donalda Younga, jemuž odebral jeden set. Vůbec první vítězný zápas ve dvouhře okruhu ATP Tour, po šňůře 14 porážek v úvodních kolech, dosáhl na lednovém Australian Open 2018, kde zdolal krajana Cedrika-Marcela Stebeho ve třech sadách. Následně vyřadil Španěla Fernanda Verdasca, aby jej ve třetí fázi zastavil Američan Tennys Sandgren.^[1][2][3] Zatím poslední challenger ATP ve dvouhře vyhrál v listopadu 2020 v Bratislavě SVK Peugeot Open 2020, když ve finále porazil Tomáše Macháče 6–7³, 6–2 a 7–5.

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (6–2 D; 2–1 Č)
Futures (6–6 D; 5–1 Č)

Dvouhra (15 titulů)

č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	leden 2015	Stuttgart, Německo	tvrdý (h)	Uladzimir Ignatik	6–4, 4–6, 7–5
2.	leden 2015	Kaarst, Německo	koberec (h)	Marek Michalička	7–6(7–5), 6–4
3.	červen 2015	Basilicanova, Itálie	antuka	Tom Kočevar-Dešman	6–3, 6–2
4.	říjen 2015	Hambach, Německo	koberec (h)	Marc Sieber	6–2, 6–2
5.	duben 2016	Hammamet, Tunisko	antuka	Jules Okala	6–2, 6–1
6.	červenec 2016	Trevír, Německo	antuka	Federico Coria	6–1, 6–2
1.	září 2016	Meknes, Maroko	antuka	Uladzimir Ignatik	7–6(7–3), 6–3
2.	září 2016	Kenitra, Maroko	antuka	Mohamed Safwat	6–2, 6–4
3.	září 2017	Banja Luka, Bosna a Hercegovina	antuka	Carlos Taberner	6–1, 6–2
4.	říjen 2017	Monterrey, Mexiko	tvrdý	Bradley Klahn	7–6(7–3), 7–6(8–6)
5.	listopad 2017	Eckental, Německo	koberec (h)	Jerzy Janowicz	7–6(10–8), 3–6, 6–3
6.	únor 2017	Cherbourg, Francier	tvrdý (ih)	Constant Lestienne	6–4, 7–5
7.	listopad 2020	Bratislava, Slovensko	tvrdý (ih)	Tomáš Macháč	6–73, 6–2, 7–5
8.	červenec 2023	Amersfoort, Nizozemsko	antuka	Titouan Droguet	6–4, 6–2
9.	listopad 2023	Danderyd, Švédsko	tvrdý (ih)	Brandon Nakashima	2–6, 6–4, 6–3

Čtyřhra (7 titulů)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
1.	červen 2014	Vratislav, Polsko	antuka	Kevin Kaczynski	Adam Majchrowicz Rafal Teurer	6–4, 6–4
2.	říjen 2014	Bad Salzdetfurth, Německo	koberec (h)	Kevin Krawietz	Denis Kapric Lukas Ruepke	6–3, 7–6(7–4)
3.	listopad 2014	Antalya, Turecko	antuka	Kevin Krawietz	Janez Semrajc Tristan-Samuel Weissborn	6–3, 6–2
4.	červen 2015	Basilicanova, Itálie	antuka	Daniel Masur	Gerard Granollers Mark Vervoort	6–2, 1–6, [10–4]
5.	červenec 2015	Kenn, Německo	antuka	Kevin Krawietz	Max Bohl Benedikt Müller	6–0, 6–1
1.	září 2015	Meknes, Maroko	antuka	Kevin Krawietz	Gianluca Naso Riccardo Sinicropi	7–5, 6–1
2.	září 2016	Kenitra, Maroko	antuka	Kevin Krawietz	Uladzimir Ignatik Michael Linzer	7–6(8–6), 4–6, [10–6]

Finále juniorky Grand Slamu

Čtyřhra juniorů: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	poražení finalisté	výsledek
Finalista	2013	Australian Open	tvrdý	Lucas Miedler	Bradley Mousley Jay Andrijic	3–6, 6–7(3–7)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Marterer na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximilian Marterer na Wikimedia Commons
• Maximilian Marterer na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Maximilian Marterer na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)

Zdroj