Max von Scheubner-Richter

Max von Scheubner-Richter
Narození 21. ledna 1884
Riga
Úmrtí 9. listopadu 1923 (ve věku 39 let)
Mnichov
Příčina úmrtí střelná rána
Povolání diplomat a politik
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvig Maximilian Erwin von Scheubner-Richter (21. ledna 1884, Riga, Ruské impérium9. listopadu 1923, Mnichov, Německo) byl německý diplomat spojený s ranými léty NSDAP. Při Pivnicovém puči přišel o život.

Život

Mládí

V letech 19041906 studoval chemii na polytechnice v Rize, kde studovali převážně Baltští Němci. Po revoluci roku 1905 odešel do Německa.

Válka

Během první světové války sloužil Scheubner-Richter v Turecku jako německý vicekonzul. Během své mise zdokumentoval Scheubner-Richter turecké masakry arménského obyvatelstva. Své počínání držel v tajnosti.

Poválečné působení a smrt

Po válce byl zapojen do ruské kontrarevoluce. V roce 1918 se Scheubner-Richter seznámil s jiným Baltským Němcem Alfredem Rosenbergem, se kterým později založil NSDAP.[zdroj?] Byl nejvýznamnější osobou pro získávání prostředků pro stranu.

Přátelil se s generálem Erichem Ludendorffem a bílým generálem Vasilijem Biskupským. Sám byl bohatým mužem, a jeho finance dokázaly posílit stranu.

Na začátku listopadu 1923 organizoval Scheubner-Richter spolu s Hitlerem a Ludendorffem Pivní puč. Dne 9. listopadu kráčel Scheubner-Richter po boku Hitlera a Ludendorffa v centru Mnichova v čele pochodu. Náhle se objevili policisté a vypálili několik ran. Scheubner-Richter byl postřelen do plic a okamžitě zemřel. Hitler ležel vedle něho s vykloubeným ramenem a střílel. Poté uprchl, přesto však byl postaven před soud a odsouzen na pět let v Landsbergu.

Ze všech raných stranických členů, kteří zemřeli při puči, byla podle Hitlera smrt Scheubner-Richtera "nenahraditelnou ztrátou". První část Hitlerovy knihy Mein Kampf je věnována Scheubner-Richterovi a dalším patnácti mužům, kteří zahynuli během Pivnicového puče.

Odkazy

Externí odkazy

Literatura

Zdroj