Masutacu Ójama

Masutacu Ójama
Rodné jméno 崔 永宜 a 최 영의
Jiná jména God Hand
Narození 4. června 1923
Kimdže
Úmrtí 26. dubna 1994 (ve věku 70 let)
Cukidži
Příčina úmrtí rakovina plic
Alma mater Japan Aviation High School
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ11511521
Povolání karatista, bojovník smíšených bojových umění a spisovatel
Zaměstnavatel Kjokušin karate
Titul mistr Japonska v karate
Ocenění důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Choť Chiyako Ōyama (od 1946)
Děti Kikuko Ōyama
Web mas-oyama.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Masutacu Ójama (4. června nebo 23. července 1923?Kunsan – 26. dubna 1994 Tokio),[zdroj?] původním jménem Hyung Yee, byl korejský karatista, který většinu svého života prožil v Japonsku.

Život

Narodil se v korejském městě Kinje. Již v devíti letech začal studovat čínské bojové umění Kempo, a to jak v jeho čínském, tak i korejském stylu. V patnácti letech odešel do Japonska za účelem studovat bojová umění a sporty, především judo a karate-do. Osobně se setkal s mistrem Gičinem Funakošim a po jeho boku se učil šótókan karate. Ójama svou pílí a úsilím již ve čtrnácti letech získal 1. dan ze šótókan karate-dó, v sedmnácti 2. dan a ve svých dvaceti letech byl držitelem 4. danu. V době, kdy získal 4. dan ze Šótókan karate, se začal přeorientovávat a zaměřovat na cvičení judo a pod vedením Džigora Kana získal 4. dan také z juda. Po druhé světové válce vyhledal senseie So Nei Chu; jednoho z největších mistrů a autorit gódžú-rjú karate. So Nei Chu se stal pro Ójamu díky své fyzické zdatnosti, moudrosti a duchovnímu rozhledu vzorem a Ójama se vydal na cestu bojovníka.

Ójama se se svým studentem na doporučení mistra So Nei Chu vydal na tři roky mimo civilizaci, aby trénoval své tělo a ducha bez rušivých elementů okolního světa a začal se věnovat tvrdému tréninku, jeho student tento způsob života vzdal již po šesti měsících a vrátil se zpět do města. Ójamu po čtrnáct měsíců zásoboval jídlem jeho přítel, ale když už mu ani on nemohl pomáhat, tak Ójama své cvičení v osamocení ukončil a vydal se na návrat do civilizace. Několik měsíců na to, v roce 1947 vyhrál mistrovství Japonska v karate. Nicméně myšlenka, že nedokončil svůj tříletý výcvik, ho neustále pronásledovala a znovu se rozhodl zasvětit svůj život karate. Znovu opustil civilizaci a usadil se v Čibě, prefektuře na duchovním místě zvaném Kijozumi. V tomto období byl doslova posedlý fanatismem a běžně trénoval 12 hodin denně bez jediné přestávky. Cvičení v ledové vodě vodopádu, údery do stromu, který mu sloužil jako makiwara (巻藁), rozbíjení říčních kamenů nebo stovky skoků přes vzrostlé keře, bylo jednou z jeho fyzických činností. Po osmnácti měsících tréninku na hranicích lidských možností se Ójama vrátil, tentokrát spokojen s tím, že má pod kontrolou svůj vlastní život.

V roce 1950 se Ójama rozhodl pro propagaci svého stylu kjokušin karate, prozatím na území Japonska, a začal bojovat například s býky. Bylo zdokumentováno 52 zápasů s býky, z toho tři zabil a ostatním zurážel rohy. Po roce 1952 odjel Ójama demonstrovat svůj styl do USA, kde během svého pobytu přijal výzvu všech 270 protivníků všech možných stylů a kategorií. Z toho všechny souboje vyhrál a drtivou většinu soupeřů vyřadil z boje již po několika sekundách zápasu. Tímto si v USA vysloužil přezdívku "God Hand". V roce 1957 Ójama registroval Kyokushinkai a jeho organizace měla 700 členů, nicméně mnoho z nich brzy Kyokushinkai opustilo. Kyokushinkai je do dnes považován za nejtvrdší styl Karate-Dó, není to ale jen otázka tvrdých úderů, síly a vytrvalosti. Je to hlavně spirituální efekt a celkové požadavky na morálku tréninku. Ójama zemřel na rakovinu plic 26. dubna 1994 ve svých 71 letech.

Odkazy

Externí odkazy

Zdroj