Masakr v Sétifu a Guelmě

masakr v Sétifu a Guelmě
Stát	Francie Francie
Souřadnice	28° s. š., 2° v. d.
Zemřelých	1 500 a 45 000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Masakr v Sétifu a Guelmě (také známý jako masakr 8. května 1945) je označení série masakrů spáchaných francouzskou koloniální správou a evropskými osadníky (tzv. černýma nohama) na alžírských civilistech v květnu a červnu 1945 v okolí měst Sétif a Guelma v tehdejším Francouzském Alžírsku.

Dne 8. května 1945 fracouzská koloniální policie střelbou do davu ukončila protest za nezávislost v Sétifu.^[1] Rozzuřený dav následně vyvolal nepokoje, při kterých ničil majetek francouzských kolonialistů a zabil při tom 102 Francouzů. Fracouzská koloniální správa a osadníci se následně pomstili a zabili tisíce Alžířanů, zejména muslimů. Udávaný počet obětí se velmi liší. Francouzská správa původně přiznala 1 020 mrtvých, zatímco pozdější alžírské úřady udávaly až 45 tisíc zabitých.^[2] Mezi historiky se odhadovaný počet obětí na straně alžírských muslimů pohybuje od 3 tisíc do 30 tisíc.^[3][4][5] Protesty a masakry byl jednou z předzvěstí alžírské války (1954–1962), na jejímž konci došlo k vyhlášení nezávislosti Alžírska.^[6]

Před druhou světovou válkou došlo k organizaci a formalizaci alžírského antikoloniálního hnutí za nezávislost. Jedním z jeho představitelů v té době byl Ferhát Abbás. Účast Alžírska ve válce dále posilovala alžírský nacionalismus. Tím více, že byl za hlavní město Svobodné Francie v letech 1942 až 1944 vyhlášen právě Alžír. V roce 1943 Abbás vydal manifest, ve kterém popsal právo Alžířanů na ústavu a státní vyrovnání s Francií.^[7] Jelikož Francouzi na výzvy nereagovali, v roce 1944 vzniklo Hnutí přátel manifestu svobody (Amis du Manifeste et de la Liberté), které silně zastávalo alžírský nacionalismus.

Neklid posilovala také vlna sucha a nedostatku potravin, která zasáhla severní provincie Alžírska.^[8] Rasové tenze vedly v dubnu 1945 ke zřízení ozbrojené osadnické milice ve městě Guelma.^[4] V den vyhlášení konce druhé světové války v Evropě (8. května 1945) se pět tisíc alžírských muslimů vydalo v Sétifu na protest za nezávislost Alžírska.^[9]

V den kapitulace nacistického Německa (8. května 1945) se pět tisíc Alžířanů vydalo na pochod k oslavám válečného vítězství a současně k uplatnění požadavku na nezávislost. Francouzské koloniální četnictvo se snažilo zadržet demonstranty za nezávislost, což vyvolalo potyčky.^[10] Není jasné, kdo vystřelil první, ale na konci byli postřelení jak na straně Alžířanů, tak policie. Zásah policie proti demonstrantům se rychle rozkřikl v okolí na venkově, kde se srotily davy a zaútočily na francouzské osadníky.^[11] Útoky byly spontánní, přičemž venkované útočili zemědělským náčiním, noži a loveckými puškami.^[4] Na konci řádění bylo devadesát mrtvých osadníků a dalších sto raněných. Téhož večera Alžírská lidová strana pořádala v nedalekém městě Guelma klidný nenásilný protest, nicméně ten byl brutálně rozehnán četnictvem. V důsledku toho na venkovské periferii města došlo k zabití dvanácti osadníků.^[11] Nepokoje na venkově přetrvávaly v mírné intenzitě až do 12. května 1945.

Vzhledem k povaze nepokojů přišly z Paříže rozkazy k potlačení povstání koloniální armádou a policií.^[12] Armáda poté vedla několik odvetných akcí. Součástí zasahující armády byla Francouzská cizinecká legie, zejména jednotky Maročanů a Senegalců, kteří vykonávali popravy podezřelých Alžířanů, a to bez soudu. Francouzské letectvo (nasazeny byly dva tucty letounů typu Martin B-26 Marauder a Douglas SBD Dauntless) mezi 9. a 19. květnem bombardovalo méně přístupné vesnice. Dohromady bylo shozeno 41 tun bomb. Mezi 10. a 11. květnem lehký křižník Duguay-Trouin ostřeloval pobřežní město Aokas.^[4] Osadníci v rámci odvet lynčovali držené vězně, které násilím vytahovali z věznic. Muslimové z nařízení armády museli nosit bílé pásky na rukávu. Docházelo při tom k incidentům, kdy osadníci na místě zastřelili osoby, které tyto pásky neměly.^[13] Je jisté, že většina zabitých Alžířanů se na nepokojích nepodílela.^[11]

V Guelmě byla reakce francouzské armády ještě vytrvalejší. Ačkoliv došlo k zabití menšího počtu osadníků, armáda zde zabíjela až do 26. června 1945. Místní správní úřady ochotně spolupracovaly s osadnickou milicí na identifikaci aktivistů za nezávislost a poskytování informací o jejich místě výskytu. Zabití byli pohřbeni v masových hrobech.^[14]

Vypuknutí represí a masakry, které následovaly, znamenaly obrat ve vztazích mezi Francií a alžírským muslimským obyvatelstvem, které bylo pod její nominální kontrolou od roku 1830, kdy Francie kolonizovala Alžírsko. Zatímco podrobnosti o masakrech byly v metropolitní Francii do značné míry přehlíženy, dopad na alžírské muslimské obyvatelstvo byl traumatizující, zejména na velký počet muslimských veteránů z francouzské armády, kteří se vraceli z druhé světové války v Evropě. Doufali, že jejich služba zlepší jejich práva a postavení v Alžírsku.^[15]

Devět let po masakru vypukla povstáním alžírská válka, která vedla k nezávislosti země. Masakr z roku 1945 byl ve Francii cenzurován až do roku 1960.^[16]

V únoru 2005 se Hubert Colin de Verdière, francouzský velvyslanec v Alžírsku, za masakr formálně omluvil a označil jej za „neomluvitelnou tragédii“.^[17] Jeho prohlášení bylo popsáno jako „nejotevřenější komentář francouzského státu k masakru“.^[18]

V roce 2017 tehdejší francouzský kandidát na prezidenta Emmanuel Macron označil francouzský kolonialismus za „zločin proti lidskosti“.^[19] Dne 8. května 2020 se alžírský prezident Abdal Madžíd Tabbúni rozhodl u příležitosti 75. výročí masakru tento den oficiálně připomínat.^[20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sétif and Guelma massacre na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu masakr v Sétifu a Guelmě na Wikimedia Commons

Zdroj