Martin Minařík

Martin Minařík
Martin Minařík na tiskové konferenci ČHS v roce 2008
Martin Minařík na tiskové konferenci ČHS v roce 2008
Narození 27. listopadu 1967
Benešov
Úmrtí duben 2009 (ve věku 41 let)
Annapurna
Povolání horolezec
Web www.martinminarik.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Minařík (27. listopadu 1967, Benešov – duben 2009, Annapurna, Nepál) byl český horolezec.

Život

Vyrůstal na Slovácku. S lezením začal asi v šestnácti letech v Hostýnských vrších (Skalný, Lukov, Držková) s místní partou lezců z Hulína, Holešova a Bystřice pod Hostýnem, kde studoval střední průmyslovou školu. Od devatenácti let lezl především v Tatrách. Kvůli lezení v Tatrách studoval na Slovensku Vysokou školu dřevařskou ve Zvolenu. Od léta roku 1988 pracoval při studiu jako nosič na Téryho chatě.[1] V této době absolvoval sólový přechod Vysokých Tater, zimní sólový přechod Západních Tater a jednodenní sólo čtyř stěn v Kačací dolině (Rumanův štít, Zlobivá, Ganek, Kačací mnich). V Tatrách vylezl asi 140 cest.[zdroj?!]

Od roku 1991 žil napůl v Česku a napůl v americkém Seattlu. Lezl v Kaskádových horách, Skalnatých horách, Yosemitech, v Alpách (severní stěny), v Pamíru (sólo přes Polský ledovec), Aconcagua (Argentina) – sólo východní stěnou, v roce 1995 Cassinův pilíř na Denali (Aljaška) alpským stylem, v roce 1998 absolvoval jako první sólový přechod Mount Logan (Yukon, Kanada).

V Himálaji začínal v roce 1999 na Manáslu. Na podzim roku 2000 se účastnil české expedice na Kančendžengu, velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Lezl vždy v malém týmu nebo sólo, výhradně bez kyslíku. Do roku 2007 podnikl celkem devět himálajských expedic, na nichž úspěšně dosáhl sedmi vrcholů. V roce 2006 absolvoval společně s Pavlem Kalným expedici na Lhotse, kterou však nedokončili; Kalný při výstupu zahynul.[2] Na stejnou horu se vydal i v následujícím roce; tentokrát zde jeho expedice umístila pamětní desku věnovanou Kalnému.[3]

Úmrtí

V roce 2008 podnikl výstup na Dhaulágirí bez použití kyslíku; odtud se vrátil s omrzlinami.[4] Po uzdravení se v dubnu následujícího roku vydal společně s Elisabeth Revol na Annapurnu; na vrchol se dostal dne 19. dubna 2009. Poslední zpráva od něj se objevila na jeho osobních stránkách 20. dubna v 17:41: Pomalu se posunujeme dolů, sílu prošlapávat stopu má jen Eli. Strmé srázy odjišťujeme, tak jsme slezli celý Rock Noir. Jde to velmi pomalu.[5] Následující den rychleji sestupující Elisabeth na Martina čekala, ale už se ho nedočkala, a ani když mu šla naproti, tak jej nepotkala.[6] Dne 23. dubna se Elisabeth dostala do civilizace (výstup zahájili 10. dubna) a vyhlásila pátrání, které bylo po dalších sedmi dnech ukončeno bez úspěchu.

Úspěšné výstupy na osmitisícovky

Další úspěšné výstupy

Odkazy

Reference

  1. Martin Minařík [online]. Jamesak.sk, 2002-04 [cit. 2014-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. (slovensky, česky) 
  2. Horolezec Kalný zemřel na Lhotse [online]. iDNES.cz, 2006-05-11 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  3. Příběh Lhotse se brzy dostane i do kina Hvězda [online]. Deník, 2007-10-27 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  4. MACEK, Tomáš. Martin Minařík: Můj palec je teď k omrzlinám náchylnější [online]. 2008-06-01 [cit. 2014-07-26]. Dostupné online. 
  5. MINAŘÍK, Martin. Annapurna 2009 [online]. Martin Minařík, 2009-04-20 [cit. 2014-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-31. 
  6. http://himalaya-light.over-blog.com/
  7. Sólo na Lhoce

Literatura

  • ROHEL, Jiří. Himálaj : příběh Lhotse : fotografie Jiřího Rohela a Martina Minaříka. 1. vyd. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2008. 18 s. ISBN 978-80-86185-66-8. 

Externí odkazy

Zdroj