Martin Medek z Mohelnice

Martin Medek z Mohelnice
Martin Medek z Mohelnice (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)
Martin Medek z Mohelnice (kresba J. L. Pomíjela, cca 1940)
Narození 1538
Mohelnice
Úmrtí 2. února 1590 (ve věku 51–52 let)
Praha
Povolání Seznam velmistrů křižovníků s červenou hvězdou, katolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznání katolická církev
Funkce velmistrů křižovníků s červenou hvězdou (1580–1590)
arcibiskup pražský (od 1581)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martin Medek z Mohelnice O.Cr. (15382. února 1590) byl katolický duchovní, 24. velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (15801590) a 9. arcibiskup pražský (15811590).

Život

Znak Martina Medka z Mohelnice

Martin Medek, rodem z Mohelnice na Moravě, se stal krátce po svém vysvěcení kaplanem na Hradišti sv. HypolitaZnojma, kde se vyznamenal horlivostí v duchovní správě v době sílícího luteránského učení. Potom mu byla přidělena farnost v Hodonicích, odkud byl za krátko, roku 1577 povolán svým krajanem, křižovnickým velmistrem Antonínem Brusem, na Hradiště jako probošt. Po smrti Antonína Bruse se Martin Medek stal nejen velmistrem křížovníků, ale rovněž i arcibiskupem pražským. Stejně jako za jeho předchůdce byl křížovnický řád hlavním sponzorem husitskými válkami ožebračeného arcibiskupství a tento model se osvědčil natolik, že Medkovi nástupci spojili oba úřady formální personální unií, která definitivně zanikla až v roce 1694.

Martin Medek pokračoval v práci svého předchůdce Antonína Bruse. Za pomoci císaře Rudolfa II. prosadil v Čechách přijetí gregoriánského kalendáře (změna byla provedena v roce 1584). Ve svých úřadech nezapomínal na svou rodnou Mohelnici a nechal v ní na vlastní náklady zbudovat špitál pro městskou chudinu.

Po Medkově smrti zůstalo pražské arcibiskupství tři roky neobsazeno.[1]

Reference

  1. EVANS, Robert John Weston. Rudolf II. a jeho svět : myšlení a kultura ve střední Evropě 1576-1612. Praha: Mladá fronta, 1997. 564 s. ISBN 80-204-0590-9. S. 140. 

Externí odkazy

Zdroj