Markéta Uherská

Svatá
Markéta Uherská
řeholnice
Narození 27. ledna 1242
Klis
Úmrtí 18. ledna 1270 (27 let)
Markétin ostrov
Svátek 18. ledna
Rodiče Béla IV. Uherský a Marie Laskarina
Státní občanství Maďarsko
Řád dominikánky
Vyznání katolická církev
Blahořečena 28. července 1789 papežem Piem VI.
Svatořečena 19. listopadu 1943 papežem Piem XII.
Uctívána církvemi římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy lilie, kniha, řeholní oděv
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Markéta Uherská (27. ledna 1242 – 18. ledna 1270/1271) byla uherská princezna a řeholnice, dcera uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny. Za svatou byla prohlášena v roce 1943, svátek slaví 18. ledna. Je neteří sv. Alžběty Durynské a sestrou sv. Kingy Polské a bl. Jolanty Polské.

Klášterní dětství

Náhrobek sv. Markéty

Markéta se narodila v období tatarských vpádů do Uher a mocenských sporů Arpádovců se sousedními Babenberky. První vidění prý měla již ve dvou letech,[1] kdy předpověděla smrt rakouského vévody Fridricha a otcovu porážku v bitvě na Litavě.

Jako tříletá byla svěřena do dominikánského kláštera ve Veszprému. Roku 1252 odešla Markéta s celým konventem do nově založeného kláštera na Zaječím ostrově na Dunaji. Postupem let se Markéta vyvinula v silnou a asketickou osobnost pravidelně odmítající mnohé vznešené nápadníky. Mezi odmítnutými byli Přemysl Otakar II.,[2]Lev Haličský, Karel I. z Anjou a další.[zdroj?]

Zemřela v necelých třiceti letech pravděpodobně na tyfus.

„ ...tehdy za takovýchto okolností, ač v duchu ochotna snášet vše pro jméno Kristovo, zemdlela na těle natolik, že cítila, že je odsouzena k smrti, a řekla své představené a některým starším sestrám, že jí již nadchází blízké odloučení od těla. A to se také stalo: Světice žila již sotva pár dnů a schvácena horečkou třináctého dne své nemoci poručila za přítomnosti mnoha bratří a sester svou duši Stvořiteli a zesnula v pokoji léta Páně 1271, svého vlastního života léta devětadvacátého, osmnáctého ledna.[3] “

Vývod z předků

Odkazy

Reference

  1. ↑ Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 156. 
  2. ↑ Legendy a kroniky, str. 161
  3. ↑ Legendy a kroniky, str. 163

Literatura

  • Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. 
  • POLEHLA, Petr; KUBÍN, Petr, a kol. Církev, žena a společnost ve středověku : sv. Anežka Česká a její doba. Ústí nad Labem: Oftis, 2010. 213 s. ISBN 978-80-7405-082-4. 
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj