Marie-Noémi Cadiot

Marie-Noémi Cadiot
Narození 12. prosince 1828
Paříž, Francie
Úmrtí 10. dubna 1888 (ve věku 59 let)
Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie
Místo pohřbení Père-Lachaise
Země Francie
Národnost francouzská
Povolání sochařka, novinářka a spisovatelka
Manžel(ka) Eliphas Levi
Maurice Rouvier
markýz de Montferrier
Děti Louis Vignon
Podpis Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie-Noémi Cadiot (12. prosince 1828[1] nebo 1832, Paříž, Francie – 10. dubna 1888, Saint-Jean-Cap-Ferrat, Provence-Alpes-Côte d'Azur, Francie) byla francouzská sochařka, novinářka a spisovatelka 19. století. Byla druhou manželkou Eliphase Léviho a měla s ním dceru; později se rozešli. Cadiotová se později provdala za markýze de Montferrier, ale také se rozešli a ona se 3. září 1872 provdala potřetí, vzala si Maurice Rouviera (17. dubna 1842 - 7. června 1911), francouzského předsedu vlády.


Životopis

Marie-Noémi Cadiotová se narodila v Paříži a byla druhou manželkou Alphonse Louise Constanta, obecně známého jako Eliphas Lévi. Civilně se vzali na radnici 10. pařížského obvodu dne 13. července 1846 a měli dceru Marii, která zemřela v roce 1854 ve věku sedmi let. Po rozvodu s Constantem si vzala markýze de Montferriera, švagra filozofa a matematika Józefa Maria Hoene-Wrońského.[2] Jako studentka Jamese Pradiera se zúčastnila prací na reliéfech na fontáně Saint-Michel v 6. pařížském obvodu.[3]

Navštěvovala Dámský klub (club des Femmes) Eugénie Niboyetové, psala literární fejetony do Le Tintamarre a Le Moniteur du Soir pod pseudonymem „Claude Vignon“ (převzatý z románu Béatrix de Balzac). Také publikovala pod literárním pseudonymem H. Morel.[4][5] Císař Napoleon III. jí přiznal penzi 6 000 franků.

Zemřela 10. dubna 1888 v Saint-Jean-Cap-Ferrat a je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži.[6]

Publikace

  • Contes à faire peur, 1857
  • Un drama en provincie - La statue d'Apollon, 1863[7]
  • Révoltée![8]
  • Un naufrage parisien, 1869[9]
  • Château-Gaillard, 1874[10]
  • Victoire Normand, 1862[11]

Galerie

  • Jean de La Fontaine (1874), radnice v Château-Thierry

    Jean de La Fontaine (1874), radnice v Château-Thierry

  • Basreliéf (asi 1858-1860) pro fontánu Saint-Michel v Paříži

    Basreliéf (asi 1858-1860) pro fontánu Saint-Michel v Paříži

  • Daphné changée en laurier (1866), Musée des Beaux-Arts v Marseille

    Daphné changée en laurier (1866), Musée des Beaux-Arts v Marseille

  • Náhrobek s její bustou, hřbitov Père-Lachaise

    Náhrobek s její bustou, hřbitov Père-Lachaise

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Marie-Noémi Cadiot na anglické Wikipedii a Claude Vignon (1832-1888) na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ État-civil reconstitué de Paris, V3E N368 [online]. Paris.fr digital archives [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Alphonse-Louis Constant, La Rose Bleue Retrieved May 25, 2009
  3. ↑ Eugène de Mirecourt fils, Aux femmes, L. Sauvaitre (Paris), 1895.
  4. ↑ Revue du Louvre, Volume 28, Conseil des musées nationaux, 1978.
  5. ↑ Georges d'Heylli. Dictionnaire des pseudonymes Georg Olms Verlag. [s.l.]: [s.n.], 1977. ISBN 9783487063393. S. 26. (anglicky) 
  6. ↑ Paul Bauer. Deux siècles d'histoire au Père Lachaise. [s.l.]: Mémoire et Documents, 2006. ISBN 978-2914611480. S. 771. (anglicky) 
  7. ↑ Un drame en province - La statue d'Apollon [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Révoltée! [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Un naufrage parisien [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Château-Gaillard [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Victoire Normand [online]. Gallica [cit. 2015-08-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj