Marianna Pečírková
| Marianna Pečírková | |
|---|---|
| Narození |
23. listopadu 1838 Jičín |
| Úmrtí |
24. července 1904 (ve věku 65 let) Nové Město |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | vydavatelka |
| Choť | Josef Pečírka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Marianna Pečírková, rozená Mikšová (23. listopadu 1838 Jičín — 24. července 1904 Praha[1]), byla česká nakladatelka.[p 1] Po smrti svého manžela Josefa Pečírky v roce 1870 pokračovala do konce života ve vydávání jím založeného Pečírkova Národního kalendáře. Příležitostně rovněž publikovala nová vydání manželových prací.
Život
Narodila se s příjmením Mikšová[2] 23. listopadu 1838[3] v Jičíně v rodině soudního úředníka Čeňka Mikeše.[4] S rodiči se stěhovala nejprve do Chebu, poté do Jindřichova Hradce. Tam se v šestnácti letech provdala za gymnaziálního profesora MUDr. Josefa Pečírku a po jeho propuštění ze školství s ním odjela do Prahy.[4]
Josef Pečírka byl ve své době populární autor a překladatel řady spisů pro široké vrstvy. V roce 1857 založil Národní kalendář, který zprvu vydával u Jaroslava Pospíšila, od roku 1865 pak vlastním nákladem pod názvem Pečírkův Národní kalendář. Dílo si získalo velkou oblibu čtenářů. Po manželově smrti v roce 1870 pokračovala Marianna Pečírková ve vydávání. Redaktorem byl zprvu Karel Jaromír Erben, po něm Václav Štulc a po jeho smrti převzala řízení redakce sama.[2] Do kalendáře pod jejím vedením přispívali známí spisovatelé (např. Václav Vlček,[5]Josef Ehrenberger, Hynek Suchomel)[6] i spisovatelky (např. Sofie Podlipská nebo Albína Dvořáková-Mráčková).[5][2] Podobně jako její manžel, i Pečírková se vydáváním tohoto kalendáře snažila o kulturní povznesení českého lidu.[2] Oblibu si dílo získalo nejen doma, ale i mezi americkými Čechy.[7]
Publikovala rovněž starší populární práce svého manžela[7] (např. 3. vydání Úplného dobytčího lékaře z r. 1874).[8]
Zemřela 24. července 1904 v Praze,[4] pohřbena byla o dva dny později na Olšanských hřbitovech.[9] Ve vydávání kalendáře pak pokračovali dědicové[10] pod vedením Jaroslava Červenky,[11] pražského gymnaziálního profesora a synovce zemřelé.[12]
Rodina
- Manžel MUDr. Josef Pečírka (1818-1870) byl lékař, středoškolský profesor, ale především spisovatel a překladatel populární lidové četby.[13]
- Syn Ferdinand Pečírka (1859-1922) byl lékař, profesor dermatologie a venerologie na pražské univerzitě. Založil a řadu let vedl český spolek pro komorní hudbu.[14] Jeho syn Jaromír Pečírka mladší (1891-1966) byl historikem umění.[15]
- Syn Jaromír Pečírka (1864-1933) byl vojenský lékař[16] v rakousko-uherské i československé armádě, nakonec v hodnosti generála. Věnoval se rovněž lyžování, alpinismu a entomologii.[17] Jeho syn Ivan Pečírka (1895-1931) byl rovněž lékař. Pracoval jako první asistent chirurgické kliniky, ve volném čase se věnoval lyžování a horolezectví.[18][19]
- Zeť Otakar Hejnic (1851-1925), manžel dcery Čeňky,[16] byl středoškolský profesor v Kutné Hoře a regionální archivář.[20]
Poznámky
- ↑ V tehdejším tisku byla uváděna jako „vydavatelka“, protože její hlavní publikace, kalendář, byl považovaný za periodickou tiskovinu. Viz srovnání pojmů nakladatelství a vydavatelství.
Reference
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z13, s. 178
- ↑ a b c d Josefa Pečírku. Národní listy. 1870-06-29, roč. 10, čís. 173, s. 5. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Podle autoritního záznamu v NK ČR
- ↑ a b c Úmrtí. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 2. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ a b Pečírkův Národní kalendář. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1874, čís. 5, s. 395. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Pečírkův Národní kalendář. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1879, čís. 7, s. 559. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ a b VYKOUKAL, František Vladimír. Nové rovy. Osvěta. 1904, roč. 34, čís. 2, s. 851. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Důležité pro hospodáře. Národní listy. 1874-04-26, roč. 14, čís. 113, s. 6. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Pohřeb paní Marianny Pečírkové. Národní politika. 1904-07-27, roč. 22, čís. 206, s. 4. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Pečírkova Národního kalendáře. Národní listy. 1904-09-08, roč. 44, čís. 248, s. 8. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Přátelům a čtenářům Pečírkova Národního kalendáře. Národní listy. 1904-08-13, roč. 44, čís. 223, s. 8. Dostupné online [cit. 2014-02-01].
- ↑ Úmrtí. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ Dr. Josef Pečírka. Květy. 1870-09-07, roč. 5, čís. 36, s. 286. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ PEČÍRKA, Jaromír. Univ. prof. dr. Ferdinand Pečírka †. Národní listy. 1922-01-18, roč. 62, čís. 18, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ PRIMUSOVÁ, Adriana. Jaromír Pečírka (1891-1966), historik umění. Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2003 (udu.cas.cz Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.)
- ↑ a b Marianna Pečírková. Národní listy. 1904-07-25, roč. 44, čís. 204, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ Generál MUDr. Jaromír Pečírka. Národní listy. 1933-03-16, roč. 73, čís. 53, s. 6. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ Dr. Ivan Pečírka mrtev. Národní politika. 1931-05-29, roč. 49, čís. 147, s. 10. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ REJSEK, Josef. Ivanovo srdce. Národní listy. 1931-06-10, roč. 79, čís. 151, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
- ↑ Úmrtím prof. Otakara Hejnice…. Národní listy. 1933-03-16, roč. 65, čís. 255, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-12-02].
