Malý Magellanův oblak

Malý Magellanův oblak
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ nepravidelná galaxie
Objevitel Fernão de Magalhães
Datum objevu 1521
Rektascenze 00h 52m 44,8s
Deklinace -72° 49' 43,0"
Souhvězdí Tukan (lat. Tucana - Tuc)
Zdánlivá magnituda (V) 2,7
Úhlová velikost 5° 20' × 3° 5'
Vzdálenost 197 ± 9 kly
Rudý posuv 158 ± 4 km/s
Fyzikální charakteristiky
Rozměr 19 600 × 11 400 ly
Absolutní magnituda (V) -16,3
Metalicita [Fe/H] −1,07
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 292
Principal Galaxies Catalogue PGC 3085
Jiná označení SMC, NGC 292, PGC 3085
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malý Magellanův oblak nebo též Malé Magellanovo mračno (SMC, NGC 292, PGC 3085) je trpasličí nepravidelná galaxie (typu IrrI)[1] v souhvězdí Tukana vzdálená asi 200 000 světelných let. Obsahuje několik stovek miliónů hvězd. Struktura této galaxie je nepravidelná, má náznak galaktické příčky.

Jméno

Tato galaxie společně s Velkým Magellanovým oblakem je pojmenována po portugalském mořeplavci Fernandu Magellanovi. Pojmenoval je tak na jeho počest písař jeho výpravy Antonio Pigafetta. Obě galaxie byly však známy dávno předtím.

Sousedství s Galaxií

Galaxie Malý Magellanův oblak patří do místní skupiny galaxií a je gravitačně vázaná s Galaxií, kterou společně s Velkým Magellanovým oblakem obíhá po kruhové dráze. Vlivem slapových sil je deformována – důkazem je takzvaný Magellanův proud – oblak vodíku, který je projevem začínajícího galaktického kanibalismu. Je pozorován ve vodíkové čáře 21 cm a spojuje oba Magellanovy oblaky a dosahuje až ke Galaxii. Tento oblak byl zachycen gravitací Galaxie při jejich blízkém průchodu kolem ní asi před 500 miliony let.[2]

Cefeidy

V letech 1893 až 1906 zkoumala americká astronomka Henrietta Swan Leavittová fotografické desky tohoto objektu a objevila na nich dva a půl tisíce proměnných hvězd. Šestnáct z nich pak později určila jako cefeidy, do té doby známé jen z Galaxie. Tento objev, společně s dalším výzkumem, vedl k tomu, že v roce 1912 odhalila vztah mezi periodou jejich světelných změn a průměrnou svítivostí. To umožňuje určit jejich absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti pak přesně i jejich vzdálenost.

Reference

  1. ↑ KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 260. 
  2. ↑ Galaktický kanibalismus

Související články

Externí odkazy

Zdroj