Maciej Ruczaj

Maciej Ruczaj
Narození 1983 (40–41 let)
Poznaň
Povolání politolog a diplomat
Národnost polská
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Pro Patria Medal (2016)
Medaile století znovuzískané nezávislosti (2022)
Příbuzní Stanisław Ruczaj[1] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maciej Ruczaj (* 1983[2]Poznaň[3]) je polský politolog a publicista dlouhodobě žijící v Praze, kam se přestěhoval v mládí s rodiči.[4] Od roku 2023 velvyslanec Polska na Slovensku.[5]

Život

Ukončil politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[6] V roce 2015 získal doktorský titul za dizertační práci zabývající se irským nacionalismem.[7][3] V letech 2008 až 2023 působil v Polském institutu v Praze,[8] od roku 2016 jako jeho ředitel.[9]

Publikoval mnoho článků, které byly věnovány především polským a českým politickým a společenským otázkám nebo historii – v minulosti spolupracoval například s Lidovými novinami, slovenským Týždnem nebo polskou revue Międzynarodowy Przegląd Polityczny. Vede blog na portálu Echo24.cz. Je editorem a spoluautorem řady publikací o polských dějinách, politickém myšlení a kultuře.

Editor

  • Ze země Pana Nikoho. Zbigniew Herbert a Jan Zahradníček: dva básníci tváři v tvář totalitě. Eds. Josef Mlejnek, Maciej Ruczaj, Praha: Dokořán 2008.
  • Ryszard Legutko: Ošklivost demokracie a jiné eseje. Ed. Maciej Ruczaj, Brno: CDK 2009.
  • Pravým okem. Antologie současného polského politického myšlení. Eds. Maciej Ruczaj, Maciej Szymanowski, Brno: CDK 2010.
  • Návrat člověka bez vlastnosti. Krize kultury v současné polské esejistice. Ed. Maciej Ruczaj, Brno: CDK 2010.
  • Andrzej Nowak: Impérium a ti druzí. Eseje z moderních dějin východní Evropy. Ed. Maciej Ruczaj, Brno: CDK 2010.
  • Jagellonské dědictví. Kapitoly z dějin středo-východní Evropy. Ed. Maciej Ruczaj, Brno: CDK 2012.
  • Tadeusz Gajcy: Zády opřen o věčnost. Ed. Maciej Ruczaj, Praha: MAKE detail 2014.
  • Chtěli jsme být svobodní… Příběhy z Varšavského povstání 1944, Ed. Maciej Ruczaj, Ostrava: PANT 2015.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Maciej RUCZAJ. Bubínek Revolveru [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-23. 
  3. ↑ a b Maciej Ruczaj | DALC. cuni.cz [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-23. 
  4. ↑ REGIONVYSOCINA.CZ. Politolog Maciej Ruczaj o tom, proč je Polsko jiné. www.regionvysocina.cz [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 8 września 2023 r. nr 110.75.2023 w sprawie mianowania Ambasadora Rzeczypospolitej Polskiej. isap.sejm.gov.pl [online]. 2023-09-08 [cit. 2023-09-29]. Dostupné online. (polsky) 
  6. ↑ Maciej Ruczaj: V polských médiích česká politika nikoho nezajímá [online]. 2014-01-03 [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/140045273/?lang=cs
  8. ↑ Pracownicy – Instytut Polski w Pradze. polskyinstitut.cz [online]. 2008-12-28 [cit. 2021-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-28. 
  9. ↑ Polský institut v Praze. polskyinstitut.cz [online]. [cit. 2016-08-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Maciej Ruczaj na Wikimedia Commons
  • Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
  • Ruczaj: Poláci přiznávají, že někteří za války kolaborovali. Vzpomínka na válku je u nás velmi živá [online]. 20.2.2019. Dostupné online. (anglicky) 
  • Poláci nejsou konzervativní, to jsou Češi. My na to nemáme kontinuitu, říká šéf Polského institutu [online]. 18.8.2020. Dostupné online. (anglicky) 

Zdroj