M-346

M-346 Master
Určení cvičný/lehký bojový letoun
Výrobce Alenia Aermacchi
Šéfkonstruktér Massimo Lucchesini
První let 15. července 2004
Zařazeno září 2015 (Itálie)
Charakter Ve službě
Uživatel Italské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Polské letectvo
Singapurské letectvo
Výroba 2004–dosud
Vyrobeno kusů 68 (2018
Vyvinuto z typu Jakovlev Jak-130
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alenia Aermacchi M-346 Master je podzvukový pokročilý cvičný a lehký bojový letoun páté generace, vyvinutý ve spolupráci mezi ruskou společností Yak Aircraft Corporation a italskou Alenia Aermacchi. Konstrukce letounu vychází z ruského typu Jakovlev Jak-130, který původně vznikal jako joint venture společností Aermacchi a Jakovlev.[1] Kromě Itálie jsou dalšími uživateli typu Izrael, Polsko a Singapur. Do dubna 2014 bylo všemi uživateli objednáno celkem 56 strojů M-346.[2]

Vývoj

Prototyp vystavený v muzeu
Prototyp v roce 2010 na letecké přehlídce ve Farnborough

Letecký výrobce Aermacchi začal na přelomu 80. a 90. let pracovat na nástupci svého cvičného letounu Aermacchi MB-339. Firma přitom od roku 1993 spolupracovala s ruským výrobcem Jakovlev, se kterým postavily technologický demonstrátor Jak/AEM-130, který poprvé vzlétl v roce 1996.[1] Finanční problémy a odlišné vývojové priority ovšem v roce 2000 vedly k dohodě, že každá firma bude ve vývoji pokračovat samostatně. Oba jejich letouny ale z vnějšku vykazují nápadnou podobnost (Jak-130 je vyráběn pro ruské letectvo). Své vlastní řešení M-346 společnost poprvé představila v roce 2000 na aerosalonu ve Farnborough. První prototyp zalétal 15. července 2004 šéfpilot Olinto Cecconello z továrního letiště ve Venegonu,[3] druhý prototyp byl zalétán 17. května 2005. Vývoj zdárně pokračoval a 8. července 2008 došlo k prvnímu letu nového prototypu v předsériové podobě.[1]

V roce 2009 firma Aermacchi získala kontrakt na šest kusů M-346 (italské označení je T-346A) s opcí na dalších devět kusů.[4] Dodány byly v roce 2011. Větší množství jich ale zatím nebylo objednáno, protože Italské letectvo disponuje dostatkem cvičných letounů MB-339. Prvním zahraničním uživatelem typu se stal Singapur, který v roce 2010 objednal 12 letounů, kterými chce nahradit letité stroje A-4SU Super Skyhawk.[4] Dne 18. listopadu 2011 byl ztracen první prototyp, který se zřítil při návratu z letecké přehlídky v Dubaji.[1]

V únoru 2012 letoun vyhrál v izraelském tenderu na nové cvičné letouny, které ve službě nahradí typ A/TA-4 Skyhawk. Izraelské vojenské letectvo tak získá 30 kusů M-346 Lavi.[5] Dne 20. března 2014 proběhl slavnostní roll-out prvního sériového stroje. Letouny budou dodány v letech 2014–2016.[2] Dalším zákazníkem je Polsko, které objednalo 8 strojů M-346, které ve službě nahradí domácí polský typ PZL TS-11 Iskra.

Konstrukce

Letoun je určen k pokročilému výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů (pro základní výcvik je vyvíjen proudový typ Alenia Aermacchi M-311). Pohání ho dvojice dvouproudových motorů Honeywell F124-GA-200 o tahu 27,94 kN.[1] Výzbroj je nesena na devíti závěsnících, z nichž šest je pod křídlem, dva na koncích křídla a jeden pod trupem. Nést mohou například 500librové pumy Mk 83, 1000librové pumy, raketomety, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, protizemní střely Raytheon AGM-65 Maverick či protilodní střely MBDA Marte MK-2A.[6]

Uživatelé

Druhý prototyp

Současní

ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
ItálieItálie Itálie
  • Italské letectvo (AMI) – objednalo 18 letadel (T-346A). Dodávky proběhly od listopadu 2011 do února 2018.[8]
IzraelIzrael Izrael
NigérieNigérie Nigérie
PolskoPolsko Polsko
ŘeckoŘecko Řecko
SingapurSingapur Singapur

TurkmenistánTurkmenistán Turkmenistán

Potenciální

EgyptEgypt Egypt

KatarKatar Katar

Specifikace (M-346 Master)

Nákres M-346
Polský M-346

Technické údaje

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 11,49 m
  • Rozpětí: 9,72 m
  • Výška: 4,98 m
  • Nosná plocha: m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 4610 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 9500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell F124-GA-200
  • Tah pohonné jednotky: 27,94 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 1059 km/h
  • Min. rychlost: 170 km/h
  • Dolet: 2076 km
  • Dostup: 13 500 m
  • Počáteční stoupavost: 107 m/s

Výzbroj

  • Devět závěsníků pro různé typy výzbroje

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 48, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823. [Dále Odehnal (2012)]
  2. ↑ a b Roll-out izraelského M-346 Lavi. ATM. 2014, roč. 46, čís. 4, s. 52. ISSN 1802-4823. 
  3. ↑ ODEHNAL, Zdeněk. Master našel prvního odběratele. Letectví a kosmonautika. Květen 2009, roč. 85., čís. 5, s. 46. ISSN 0024-1156. 
  4. ↑ a b [Odehnal 2012, s. 49.]
  5. ↑ KATZ, Yaakov. Italy wins IAF with combat trainer jet bid [online]. The Jerusalem Post, 2012-02-16 [cit. 2012-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ M-346 Master, Italy [online]. Airforce-technology.com [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ DUNAI, Peter. Azerbaijan Buys the M-346 as Caucasus Stand-off Continues. Aviation International News [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Italy receives final M-346 jet trainer [online]. Jane's, rev. 2018-02-27 [cit. 2018-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-28. (anglicky) 
  9. ↑ Israel receives new M346 trainers from Italy [online]. Jul 9, 2014 [cit. 2014-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Last Israeli M-346 Lavi Handed Over. AirForces Monthly. Srpen 2016, čís. 341, s. 32. (anglicky) 
  11. ↑ HERK, Hans van. Leonardo M346 Masters for Nigerian Air Force. www.scramble.nl [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Włoski Master wyszkoli polskich pilotów do walki na amerykańskich F-16 [online]. PL: February 2014. Dostupné online. (polsky) 
  13. ↑ PERRY2021-01-05T09:53:00+00:00, Dominic. Israel and Elbit Systems to set up M-346-equipped flight academy for Greek air force. Flight Global [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ ST Aerospace and Alenia Aermacchi will deliver the last of the 12 M-346 [online]. [cit. 2014-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-09-2014. (anglicky) 
  15. ↑ BISACCIO, Derek. Defense Security Monitor [online]. 2020-05-26 [cit. 2021-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ HERK, Hans van. Masters for Qatar?. scramble.nl [online]. [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj