Můj strýček

Můj strýček
	Jacques Tati jako pan Hulot
Základní informace
Původní název	Mon oncle
Země původu	Francie; Itálie
Jazyk	francouzština
Délka	117 min
Žánr	filmová komedie
Scénář	Jacques Tati; Jean L'Hôte
Režie	Jacques Tati
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Jacques Tati; Jean-Pierre Zola; Betty Schneider; Denise Péronne; Édouard Francomme; … více na Wikidatech
Produkce	Jacques Tati
Hudba	Alain Romans
Kamera	Jean Bourgoin
Střih	Suzanne Baron
Výroba a distribuce
Premiéra	10. května 1958
Produkční společnost	Gaumont Film Company
Distribuce	Gaumont Film Company; Netflix
Ocenění	Oscar za nejlepší cizojazyčný film (1958); Prix du jury du Festival de Cannes (1958); New York Film Critics Circle Award for Best Foreign Language Film
	Můj strýček na ČSFD, Kinoboxu, IMDb; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Můj strýček (v originále Mon oncle) je francouzsko-italská komedie, kterou natočil v roce 1958 Jacques Tati. Byl to první z Tatiho filmů, který byl uveden v barvě. Tvůrce v něm opět rozvíjí své životní téma, tj. obraz odcizeného a zmechanizovaného světa, kde civilizace zamlžuje a ubíjí základní lidské hodnoty.^[1]

Hlavním aktérem příběhu je pan Hulot, známý již z filmu Prázdniny pana Hulota, natočeného v roce 1953.^[2] Tato postava, kterou Jacques Tati sám ztvárnil, se vyskytuje ještě v dalších dvou filmech, a to

Playtime (z roku 1967)^[3]

a Pan Hulot jede na výstavu (1971).^[4]

Komedie Můj strýček získala více ocenění než kterákoli jiná Tatiho filmová díla, přičemž v roce 1958 to byl dokonce i Oscar za nejlepší cizojazyčný film.

Děj

Pan Hulot je nepraktický strýc devítiletého Gérarda Arpela, který žije se svými rodiči, kteří jsou spoutáni svým společenským postavením, v ultramoderní vile se zahradou na novém předměstí Paříže, a sice hned za rozpadajícími se kamennými budovami starých čtvrtí města, přičemž každý prvek vily Arpel je sice luxusní, ale zcela neosobní a má především zapůsobit oslňujícím a ohromujícím způsobem na hosty, tj. je sice navržený stylově, ale nefunkčně, bez ohledu na pohodlí anebo dostatek pohodlí (komfortu) obyvatel.

Naproti tomu pan Hulot, bratr paní Arpelové, žije ve staré a zchátralé městské čtvrti, je nezaměstnaný a po městě se pohybuje buď pěšky, nebo na motorovém kole. Gérard, otrávený jednotvárností (monotónností) života s rodiči, vítá každou příležitost, kdy může trávit čas se svým strýcem a při výletech s ním tu s tam provádět lumpárny s předměstskými kluky.

Aby zabránil svému švagrovi v příliš velkém vlivu na syna, pokusí se ho pan Arpel, ředitel továrny na plastové trubky, v továrně zaměstnat. Ale pan Hulot do zmechanizovaného prostředí, kde je vše na tlačítka, přináší jen chaos a nepořádek.