Mšicosaví
 Mšicosaví | |
|---|---|
Mšice sojová (Aphis glycines)
| |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
členovci (Arthropoda) |
| Třída |
hmyz (Insecta) |
| Řád |
polokřídlí (Hemiptera) |
| Podřád |
mšicosaví (Sternorrhyncha) Amyot & Audinet-Serville, 1843 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mšicosaví (Sternorrhyncha) jsou podřád polokřídlého hmyzu. Charakteristickým rysem jejich zástupců je dlouhé bodavě-sací ústní ústrojí, které se svou základnou přimyká k hrudi.[1] Kusadla a čelisti mají podobu dvou párů styletů vytvářejících dva kanálky: jedním proudí posléze tuhnoucí sliny, druhý slouží k sání. Druhotně může být ústní ústrojí redukováno. Dalšími sdílenými odvozenými znaky mšicosavých jsou např. dvou- nebo jen jednočlánkové chodidlo neboli tarsus nebo různé charakteristiky křídel. Ta ovšem mohou být také redukována: typickým fenoménem je existence bezkřídlých samic, u samců červců se jeden pár křídel nezávisle na dvoukřídlých přeměnil na kyvadélka neboli haltery.[2][3]
Rozlišovány bývají čtyři nadčeledi mšicosavých: molice (Aleyrodoidea), mšice (Aphidoidea), červci (Coccoidea) a mery (Psylloidea).[4] Z pohledu vnější systematiky patří mšicosaví do řádu polokřídlých (Hemiptera), jde zřejmě o jejich bazální skupinu.[5] Ačkoli byli mšicosaví spolu s křísi (Auchenorrhyncha) sdružováni do společného taxonu Homoptera, toto uskupení není pokládáno za monofyletické.[4]
Mšicosaví se krmí rostlinnými šťávami – poněvadž jejich strava typicky obsahuje přemíru sacharidů, následně je vylučují v podobě medovice (využívané dále například mravenci).[3] Vzhledem k málo vyvážené stravě se spoléhají na mikrobiální symbionty, jako je Buchnera aphidicola, které např. umožňují syntetizovat některé chybějící aminokyseliny.[6] Jednou z častých vlastností mšicosavých je také produkce voskovitých látek v podobě vláken, poprašků či povlaků.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Praha: Karolinum Press, 2015. ISBN 8024622580, ISBN 9788024622583. S. 156.
- ↑ GILLOTT, Cedric. Entomology. 3. vyd. Dordrecht: Springer S. 215.
- ↑ a b GULLAN, Penny J.; MARTIN, Jon H. Sternorrhyncha (Jumping Plant-Lice, Whiteflies, Aphids, and Scale Insects). In: CARDÉ, Ring T.; RESH, Vincent H. Encyclopedia of Insects. 2. vyd. Amsterdam London: Elsevier/Academic Press ISBN 978-0-12-374144-8.
- ↑ a b CAPINERA, John L. Encyclopedia of Entomology. Příprava vydání Springer Reference. 2. vyd. Dordrecht: Springer Science+Business Media ISBN 978-1-4020-6359-6, ISBN 978-1-4020-6242-1. S. 593ff.
- ↑ JOHNSON, Kevin P.; DIETRICH, Christopher H.; FRIEDRICH, Frank. Phylogenomics and the evolution of hemipteroid insects. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-12-11, roč. 115, čís. 50, s. 12775–12780. Dostupné online [cit. 2025-07-31]. doi:10.1073/pnas.1815820115. PMID 30478043.
- ↑ MADIGAN, Michael T.; BENDER, Kelly S.; BUCKLEY, Daniel H. Brock Biology of Microorganisms. 14. vyd. New York: Pearson ISBN 978-1-292-23510-3, ISBN 978-1-292-23519-6. S. 746.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu mšicosaví na Wikimedia Commons
- Taxon Sternorrhyncha ve Wikidruzích
