Lázně Kynžvart

Lázně Kynžvart
kostel sv. Markéty
kostel sv. Markéty
Znak města Lázně KynžvartVlajka města Lázně Kynžvart
znakvlajka
Lokalita
Status město
Pověřená obec Mariánské Lázně
Obec s rozšířenou působností Mariánské Lázně
(správní obvod)
Okres Cheb
Kraj Karlovarský
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°0′39″ s. š., 12°37′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 1 514 (2023)[1]
Rozloha 32,58 km²[2]
Nadmořská výška 673 m n. m.
PSČ 354 91
Počet domů 298 (2021)[3]
Počet částí obce 2
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa městského úřadu nám. Republiky 1
354 91 Lázně Kynžvart
epodatelna@laznekynzvart.cz
Starosta Jindřich Zíval
Oficiální web: www.laznekynzvart.cz
Lázně Kynžvart na mapě
Lázně Kynžvart
Lázně Kynžvart
Další údaje
Kód obce 554600
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lázně Kynžvart (německy Bad Königswart) jsou město v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Od roku 1822 se v obci nacházejí klimatické lázně. Dominantou města je na západním svahu položená lázeňská čtvrť, která vděčí za svůj vznik třem darům přírody: blahodárnému klimatu, minerálním pramenům a ložiskům slatiny v okolí. K obci patří místní část Lazy, vzdálená od Kynžvartu zhruba 5 km severním směrem. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.

Název

Lázně Kynžvart se městečko jmenuje až od roku 1918, předtím to byl pouze Kynžvart.[4][5]

Historie

První písemná zmínka o kynžvartském hradu pochází ze dne 4. srpna 1287. Stavba byla započata Konradem z Hohenbergu, za vlády českého krále Václava I., ale až Konrádův syn ji dokončil. Hrad měl za úkol střežit obchodní cestu z Bečova, přes Teplou, do Chebu. Časem hrad ztrácel na významu a byl opuštěn. Kolem roku 1345 byl obsazen loupeživými rytíři, kteří napadali obchodní karavany a loupili v okolí. To bylo důvodem, proč Karel IV. nechal, na žádost chebských konšelů, roku 1348 Kynžvartský hrad zničit.

Osm let poté, v roce 1356, udělil Karel IV. Kynžvartu městskou pečeť, na které je vyobrazen lev se štítem a třemi liliemi. Roku 1398 obdržel Heinrich Pflug od Václava IV. povolení hrad, i přes námitky Chebanů, obnovit.

Patnácté a šestnácté století

Roku 1460 darovala vdova po Hynku Krušinovi obraz svaté Markéty, která se tímto stala patronkou místního kynžvartského kostela. O čtyři roky později (1464) propůjčil Jindřich z Plavna městům Kynžvart a Žandov právo na těžbu rudy a právo na vaření piva.

Roku 1486 byl kynžvartským hejtmanem jmenován Ulrich Zedwitz. Listina o jmenování se dochovala a je uložena v městském archivu města Cheb. V roce 1500 páni z Gutenštejna spolu se svojí soldateskou zničili kostel svaté Markéty a vyrabovali město. Během let 1500 až 1502 byl kostel znovu opraven. Dne 31. března 1534 bylo území prodáno králem Ferdinandem I. Území zahrnovalo královský majetek Kynžvart spolu s dalšími dvěma vesnicemi. Johan Pluh z Rabštejna a jeho bratranec Kašpar Pluh z Rabštejna za něj zaplatili 18 460 zlatých. Spolu s tím jim bylo uděleno vodní právo na využití rybníka se dvěma hrázemi pod Kynžvartem.

Šestnácté století bylo pro Kynžvart vrcholem těžby cínu, stříbra a zlata. Sedláci zanechávali svých polí a snažili se rýžováním zlata v okolních potocích zbohatnout. Časem to dosáhlo takového vrcholu, kdy musela zasáhnout vrchnost a rýžování zakázala. Na rozdíl od Jáchymova nebo Stříbra, se Kynžvart nikdy nestal hornickým městem. Roku 1547 byl Kašparu Pluhovi z Rabštejna za účast na stavovském povstání zkonfiskován veškerý majetek a Kašpar byl vyhnán z království Českého. Městečko bylo obsazeno padesáti kyrysníky, protože obyvatelé tohoto území se postavili na stranu svého pána. V říjnu roku 1554 opět Ferdinand I. panství Kynžvart prodal za 18 900 zlatých pánům Jindřichovi a Zdeňkovi ze Švamberka. Jindřich poté pomocí prosby zařídil, aby císař císař Maxmilián II. udělil městečku Kynžvart práva jednou týdně ve čtvrtek pořádat trh a dvakrát do roka trh koňský.

Přelom šestnáctého a sedmnáctého století

Zámek Kynžvart

Posledními majiteli kynžvartského panství byli Zedwitzové. V kostele svaté Markéty je zachován náhrobek Jana Šebestána Zedwitze, na kterém je gotickým písmem vytesána hodina, den i rok úmrtí hradního pána. Roku 1597 obdržel jeho syn Kryštof Jindřich Zedwitz panství pro sebe i své syny. Na přelomu 17. století hrad Kynžvart už nevyhovoval novým životním nárokům, a proto byl rodem Zedwitzů vybudován pod Kynžvartem malý barokní zámeček s hospodářskými budovami. K zámku patřila kovárna, hájovna, sýpky, kolové mlýny, stáje, statek, zahradnictví a také pivovar. Po bitvě na Bílé Hoře, konkrétně roku 1622, byl veškerý majetek zkonfiskován a přidělen pěti bratrům z rodu Metternichů. Rok poté zažádali bratři Metternichové o koupi Kynžvartu s veškerými polnostmi a lesy. Žádost byla přijata roku 1630. Příchodem Švédů ke konci Třicetileté války, v době, kdy již na zámečku sídlil Filip Emmerich Metternich-Winneburg, byl zámek značně poničen a mnoho věcí bylo odcizeno. Veškerý majetek panství byl ve druhé polovině 17. století postupně odkoupen do rukou F. E. Metternicha Vinneburga. Panství vzkvétalo a rozmáhalo se.

Dne 29. října 1664 se měla konat svatba vysoce postaveného a váženého měšťana. Během příprav vypukl ale požár, který zničil polovinu náměstí. Ten samý rok, když procházely různé armády, vypukly plané neštovice, na které následně zemřelo sedmdesát lidí. V roce 1682 byly zmírněny robotní povinnosti.

Devatenácté století

Lázeňský komplex, kolem roku 1900

Rok 1863 byl velký milník v historii Kynžvartu. Richard Metternich nechal zřídit první penzion vedle pramenu Viktorka. Tím položil základ kynžvartského lázeňství. Město Kynžvart, na počest Richardu Metternichovi, přejmenovalo známý pramen v lázeňské části na Richard.

Skoro 200 let po velkém požáru města, vypukly roku 1865 dva další (jeden v srpnu a druhý v listopadu toho roku). Celkově shořelo 115 budov, mezi nimiž byla radnice, škola, fara a kostel. Celková škoda byla tehdy 311 553 zlatých.

V roce 1870, na svátek svaté Markéty, byl vysvěcen nový kostel v Kynžvartu páterem Josefem Martinem, synem mlynáře ze zámku. V tom samém roce byl založen dvěma místními studenty, tělovýchovný spolek a o něco později i první hasičský sbor. V roce 1871 byla dokončena železniční trať Plzeň–Cheb, nazvaná železnice Františka Josefa. Místní nádraží se jmenovalo Sangaberg – Bad Königswart. Vznikem železnice vzkvétal obchod se dřevem a u nádraží byla založena sklárna na průmyslové sklo, o něco později pila a stáčírna na minerální vody.

V roce 1876 bylo založeno několik dobročinných spolků a mužský pěvecký sbor, pod vedením sbormistra pana Hanse Franka, komponisty a virtuóza na citeru. Koncertoval několikrát na císařském dvoře ve Vídni.

Dne 1. července 1877 byly otevřeny první hotely v lázeňské čtvrti a tím se otevřely brány Kynžvartských lázní světu. Hned v první sezóně se zde mimo jiné ubytovala Belgická královna, dále princ Talleyrand de Sagan a baron Nathaniel Rotschild.

V roce 1878 byla v Kynžvartu zřízena telegrafní stanice. Začala rekonstrukce a přestavba městečka Kynžvart do nynější podoby. Práce prováděl a řídil stavitel a rovněž starosta Johan König. Podle sčítání lidu v roce 1891 bylo ve městě 222 domů obydlených, pět domů neobývaných a šestnáct domů po vyhoření. Město obývalo 466 rodin ( 2 001 lidí). K zámku patřilo deset domů s 29 rodinami a 127 osobami. V tu dobu ve městě převládal německý jazyk.

Roku 1892 byla dokončena budova nové školy na náměstí. V tom samém roce je postaven altánek nad pramenem Richard a otevřena nová kolonáda. Po dlouhém dohadování a plánování byl vysvěcen nový hřbitov.

Dvacáté století

Roku 1902 byl Kynžvart, i přes velké protesty obyvatelstva, připojen k okresu Mariánské Lázně. Od roku 1913 až do roku 1918 v Kynžvartu žil německý básník Adolf Karl Seidl. Padl koncem první světové války. Ve válce bojovali muži z Kynžvartu na všech frontách. Celkem jich padlo devadesát, nejvíce na začátku války na srbské frontě, neboť se zúčastnili manévrů v Sarajevu.

Dne 26. května 1917 zřídil kníže Metternich školku pro hladovějící děti. Výchovu dětí zajišťovaly řádové sestry z Notre-Dame. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 nesouhlasili němečtí občané s připojením Sudet k nově vzniklému státu a vyhlásili dokonce na protest republiku Německé Čechy.

Dne 13. září 1935 byla po 100 letech pořádána dožínková slavnost, která ale byla využita k fašistické propagandě. Pan děkan Mayerl sloužil polní mši na náměstí. Okresní hejtmanství zakázalo účast na slavnosti všem kynžvartským školám. Dne 3. května 1936 se v Kynžvartu konal sjezd úřednictva a státních zaměstnanců, kterého se zúčastnil také vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 752 obyvatel, z nichž bylo 33 Čechoslováků, 1 681 německé národnosti, deset Židů a 28 cizozemců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 713 obyvatel, 16 k církvi evangelické a 23 k církvi izraelské.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů Kynžvartu (bez Lazů)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 767 2 112 2 058 2 004 1 977 1 752 1 790 1 054 1 167 1 329 1 436 1 640 1 598 1 426 1 377
Počet domů 243 274 229 239 257 264 283 231 222 205 196 257 247 269 288
Vývoj počtu obyvatel a domů Kynžvartu (včetně Lazů)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 3 050 3 348 3 136 2 966 2 925 2 616 2 675 1 513 1 221 1 368 1 468 1 655 1 620 1 443 1 393
Počet domů 393 424 371 374 392 395 419 255 222 213 203 265 253 275 298

Městská správa

Části města

  • Lázně Kynžvart
  • Lazy

Městské symboly

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 3. května 2018.[9]

Sport

Sportovní aktivity ve městě Lázně Kynžvart zastřešuje již téměř padesát let TJ Sokol Lázně Kynžvart, jehož hlavním sportovištěm je multifunkční sportovní hala Milana Prokeše postavená v roce 2018. Spolek nabízí sportovní oddíly pro děti, mládež a dospělé, konkrétně házená, kopaná, nohejbal, badminton a florbal. Oddíl házené je od roku 2016 garantem soutěže Lázeňská školní liga miniházené a pořadatelem Sportovních příměstských táborů.

Sportovní událostí ve městě je mládežnický turnaj v házené dívek Kynžvartský pohár – Memoriál Milana Prokeše, který byl v roce 2016 oceněn Českým svazem házené cenou Czech Handball Made. Turnaj se hraje nepřetržitě od roku 1975 ve třech věkových kategoriích.

Sportoviště

  • Multifunkční sportovní hala
  • Dvě házenkářská hřiště
  • Dvě travnatá fotbalová hřiště
  • Zrekonstruované prostory školní tělocvičny
  • Lázeňská posilovna
  • Workoutové hřiště
  • Lázeňský bazén

Doprava

Město leží na železniční trati Plzeň–Cheb na níž se nachází stejnojmenná stanice a silnici druhé třídy II/212.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lázních Kynžvart.

Prameny

Osobnosti

Rodáci

  • Adolf Schmidl (1802–1963), česko-rakouský pedagog, geograf, speleolog a spisovatel.
  • Jaroslav Vrchotka (1926–2013), odborník mezinárodního významu v oblasti dějin knihy, knižní kultury, dějin knihovnictví, dějin knihtisku, inkunábulí a starých tisků.

Obyvatelé

Návštěvníci

  • Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik (navštívil Kynžvart 28. června 1822)
  • Nathaniel von Rothschild (1836–1905), vídeňský bankéř. Byl zde na léčebném pobytu v roce 1876.
  • Eduard VII. (1841–1910), král Spojeného království Velké Británie a Irska a britských dominií, císař Indie. Zúčastnil se lovecké výpravy v revírech knížete Metternicha
  • Antonín Švehla (1873–1933), předseda vlády ČSR, vůdce agrární strany. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Edvard Beneš (1884–1948), druhý prezident ČSR. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Rudolf Bechyně (1881–1948), ministr školství ČSR, novinář, publicista. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Jiří Stříbrný (1880–1955), ministr pošt a telegrafů ČSR, novinář. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Jan Šrámek (1870–1956), římskokatolický kněz a politik. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Karel Kramář (1860–1937), politik. Navštívil Kynžvart v únoru roku 1924.
  • Viktor Dyk (1877–1931), básník, publicista, prozaik. Kynžvart navštívil při příležitosti ozdravného pobytu v Mariánských Lázních roku 1924.
  • Španělský král Alfons XIII (1886–1941). Pobýval na zámku Kynžvart roku 1936.
  • Hugo Rokyta (1912–1999), český kulturní historik, etnograf, heraldik, ochránce památek. Navštívil Kynžvart několikrát v šedesátých letech 20. století.

Partnerská města

Galerie

  • Zámek Kynžvart
    Zámek Kynžvart
  • Minerální pramen Richard
    Minerální pramen Richard
  • Minerální prameny Helena a Viktor
    Minerální prameny Helena a Viktor
  • Lázeňský dům Orlík
    Lázeňský dům Orlík
  • Lázeňský dům New York
    Lázeňský dům New York
  • Mariánský sloup
    Mariánský sloup

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ Názvy Kynžvartu v dějinách [online]. Město Lázně Kynžvart [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  5. ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011. Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Bad Königswart. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 250. 
  7. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 6. 
  8. ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Udělené symboly – Lázně Kynžvart [online]. 2018-05-03 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj