László Lajtha

László Lajtha
Rodné jméno Leitersdorfer János László
Narození 30. června 1892
Budapešť
Úmrtí 16. února 1963 (ve věku 70 let)
Budapešť
Místo pohřbení Hřbitov Farkasréti
Alma mater Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1913)
Hudební akademie Ference Liszta
Povolání hudební skladatel, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, etnomuzikolog, vysokoškolský učitel, sběratel lidové hudby a skladatel filmové hudby
Děti L. G. Lajtha
Ocenění Kossuthova cena (1951)
Cena maďarského dědictví (2001)
Webová stránka lajtha.heritagehouse.hu
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

László Lajtha, vlastním jménem László Leitersdorfer (30. června 1892 Budapešť – 16. února 1963 Budapešť), byl maďarský hudební skladatel, dirigent a etnomuzikolog, představitel neoklasicismu.

Narodil se v podnikatelské rodině pocházející z Transylvánie, jeho strýcem byl architekt Béla Lajta. Studoval hudbu u Victora Herzfelda na Lisztově hudební akademii a pak u Vincenta d'Indyho na pařížské Schole Cantorum.[1] Vystudoval také ekonomii na Univerzitě Loránda Eötvöse a po promoci nastoupil do hudebního oddělení Maďarského národního muzea. Spolu s Bélou Bartókem a Zoltánem Kodálym se věnoval sběru maďarských lidových písní, o nichž vydal pětisvazkovou odbornou práci. Pracoval v Budapešťském etnografickém muzeu, zúčastnil se pražského Kongresu lidového umění v roce 1928 a vstoupil do londýnské společnosti International Council for Traditional Music.

V roce 1919 se stal pedagogem konzervatoře v Budapešti a v letech 1945–1949 byl jejím ředitelem. Jeho žáky zde byli např. János Ferencsik a János Starker. Byl také hudebním ředitelem maďarského rozhlasu. Za komunistického režimu Lajtha upadl do nemilosti, jeho díla nebyl veřejně provozována a bylo mu znemožněno cestovat do zahraničí.[2] Jeho synové László a Ábel po potlačení maďarského povstání odešli do emigrace a stali se uznávanými lékaři.

Lajthovu tvorbu ovlivnil maďarský folklór i francouzští impresionističtí skladatelé Maurice Ravel, Henry Barraud a Florent Schmitt. V meziválečném období spolupracoval s pařížským vydavatelstvím Éditions Alphonse Leduc. Za svůj smyčcový kvartet č. 3 obdržel v roce 1929 cenu Elizabeth Sprague Coolidgeové. Složil hudbu k filmu Vražda v katedrále, který v roce 1951 natočil George Hoellering podle scénáře T. S. Eliota.[3] Je autorem devíti symfonií, baletu Lysistrata a komické opery Le Chapeau bleu. Věnoval se také sakrální hudbě a vedl sbor v budapešťském evangelickém chrámu.

V roce 1951 získal Kossuthovu cenu a v roce 1955 byl přijat do Académie des beaux-arts. Na jeho domě ve Váci utca se nachází pamětní deska a v budapešťském parku Károlyi-kert byla roku 2015 odhalena jeho socha od Pétera Gálhidyho.

Reference

  1. ↑ László Lajtha [online]. Wise Music Clasical [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ László Lajtha: Music from a Secret Room. Crisis Magazine [online]. 2001-01-01 [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Murder in the Cathedral [online]. Box Office Mojo [cit. 2025-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj