Lumír (bájný pěvec)

Lumír je bájný pěvec, který se objevil v 19. století v Rukopisu královédvorském („nalezen“ 1817) v epické básni Záboj (O velikém pobití). V básni, pojednávající vypráví o vítězství Záboje a Slavoje nad německým Luďkem, je zmínka o bájném pěvci Lumírovi, který svým zpěvem pohnul Vyšehradem i celou vlastí.

Zmínka v Rukopisu královédvorském

V přepisu novočeským pravopisem dle Endersova kritického vydání z roku 1993 v nakladatelství Neklan):

"Aj, ty Záboju, ty pěješ srdce k srdcu
piesňú z střěda hořě jako Lumír;
ký slovy i pěniem
bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti!
Tako ty mě i vsiu bratř.[1]

Znění v jubilejní brožuře Městské knihovny v Praze roku 2011, s odlišným frázováním, interpunkcí a rozdělením do veršů:

Aj, ty Záboju, ty
pěješ srdce k srdcu
pěsňú z střěda hořě.
Jako Lumír, ký slovy i pěniem
bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti,
tako ty mě i vsiu bratř.[2]

Ohlasy

Díky autoritě Františka Palackého, který věřil v pravost Rukopisů, se postavy z Rukopisů staly součástí obrozenci oslavované národní minulosti. Lumír se dostal roku 1851 do titulu literárního časopisu Lumír a skupina literátů kolem tohoto časopisu se nazývala Lumírovci. Josef Václav Myslbek vytvořil pod vlivem Mánesových kreseb sousoší Lumír a Píseň (Lumírova píseň), které bylo osazeno roku 1888 jako první ze čtyř sousoší na pylonech Palackého mostu v Praze (pravá strana ve směru od Palackého náměstí). V pylonech byly budky výběrčích mýtného, jedna z jejich lidových přezdívek byla proto „lumíři“. Za druhé světové války byly sochy poničeny, opravené sochy či jejich kopie byly kolem roku 1947 umístěny do Vyšehradských sadů.[3] Po Lumírovi jsou v Praze na Vyšehradě pojmenovány Lumírova ulice a Lumírovy sady.

Vlastenský slovník historický od Jakuba Malého z roku 1877 v postavě Lumíra viděl podobnost s řeckým Orfeem a vyvozoval z toho sourodnost staré kultury slovanské se starořeckou v šedém pravěku.[4]

Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov zasadil českého pěvce Lumíra v roce 1890 do opery Mlada, jejíž liberto napsal Viktor Alexandrovič Krylov. Námět opery s psychologickým kontextem čerpá ze staré historie Pobaltských Slovanů. Lumírův part v opeře je altový. Lumír a Češi vystupují ve druhé scéně druhého aktu s písní „Vy čto za ljudi“.[5] Češi s Lumírem v čele se přišli modlit k Radegastovi a postěžovali si na to, že se jim do dědiny násilím vloupal cizinec, který jim přikázal uctívat cizí bohy a chce zavádět svoji teftonskou pravdu, avšak Češi u něj pravdu hledat nepotřebují, protože svatou pravdu mají už dávno, přinesenou přes tři řeky od Tater.[6]

Postavy českých bardů Záboje, Slavoje či Lumíra se objevily v řadě realizovaných i nerealizovaných českých oper či nezhudebněných libret. Eliška Krásnohorská napsala roku 1870 libreto Lumír, který nebylo zhudebněno. Některé z těchto postav se objevily i v operách Záboj J. L. Zvonaře (1862), Záboj E. Chvály (1905-1909), Vanda A. Dvořáka (1876), Šárka L. Janáčka (1887), Nastolení Libušino R. Zamrzly a v nezhudebněných libretech Záboj G. Pflegra Moravského (1871) či Kněžna Libuše E. Destinnové (1913).[7]

V opeře Sasíci v Čechách aneb Marnost bojů proti RKZ s podtitulem „poslední vlastenecká opera“ (v rámci cyklu Bušení do železné opony VII. uvedlo Stavovské divadlo 16. května 2004, autoři libreta Miroslav Pudlák a Lukáš Jiřička). V tomto díle se vlastenecky smýšlející skladatel Foltýn neúspěšně pokouší vytvořit vlasteneckou operu, jejíž postavy však v jeho bytě ožijí a Lumír, Foltýnův dvojník, skladatele zabije.[8]

František Ringo Čech napsal v roce 1986[9] (publikován divadelní videozáznam z roku 1991[10], v roce 1990 vydáno knižně jako román[11]) komedii Dívčí válka. V tomto díle je božský pěvec Lumír homosexuální, stojí mezi oběma bojujícími tábory a nakonec je obětován pro nastolení míru a končí v náručí spokojené Vlasty.[12]

Podle několika článků v Encyklopedii Prahy 2 po ukončení dívčí války Lumír odmítl zazpívat vítězným mužům oslavnou píseň a místo toho zapěl o slavném Vyšehradu, nad kterým se vznáší duše kněžny Libuše. Poté zlomil svůj nástroj a navždy opustil Vyšehrad.[13][3] Toto pojetí Lumíra jako feministy je nejspíše další moderní mystifikací (nebo vychází z komedie Františka Ringo Čecha); v Rukopisech se jméno Lumír vyskytuje pouze jednou ve výše citovaném kontextu.

Reference

  1. ↑ Záboj, in: Úplné texty RKZ, web Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, Česká společnost rukopisná
  2. ↑ Rukopis královédvorský, Městská knihovna v Praze, Praha, 2011
  3. ↑ a b Lumír a Píseň, Vyšehradské sady (Vyšehrad), Encyklopedie Prahy 2, 20. 7. 2018, poslední aktualizace 25. 6. 2023
  4. ↑ Jakub Malý: Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Lumír“, strana 463. On-line dostupné na Wikizdrojích.
  5. ↑ Mlada, Act II Scene 2: Lumir and the Czechs "Vy chto za lyudi?", Spotify, 2011, 3:17 min, dostupné na YouTube
  6. ↑ Римский-Корсаков. "Млада" (Н. Клепацкая) - Ария Лумира, текст песни, pesni.guru
  7. ↑ Záboj, Slavoj a Lumír: Postavy bardů z Rukopisu královédvorského v české opeře, ASEP, Repozitář AVČR
  8. ↑ Sasíci v Čechách aneb Marnost bojů proti RKZ (poslední vlastenecká opera), Národní divadlo, text publikován na webu Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský, Česká společnost rukopisná
  9. ↑ http://www.ringo-cech.cz
  10. ↑ Dívčí válka (divadlení záznam), Československá filmová databáze
  11. ↑ František Ringo Čech: Dívčí válka, Databáze knih, ISBN 978-80-7281-518-0
  12. ↑ Dívčí válka, TJ Sokol Moravské Knínice
  13. ↑ Lumír, Encyklopedie Prahy 2

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Lumír na Wikimedia Commons
  • Lumír, Encyklopedie Prahy 2
  • Jakub Malý: Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. Heslo „Lumír“, strana 463. On-line dostupné na Wikizdrojích.

Zdroj