Luisa Max–Ehrlerová

Luisa Max–Ehrlerová
Luise Max-Ehrleová. Ženský portrét
Luise Max-Ehrleová. Ženský portrét
Rodné jméno Ehrlerová
Narození 10. srpna 1850
Florencie
Úmrtí 24. července 1920 (ve věku 69 let)
Aigen (Salcburk)
Povolání malířka
Manžel(ka) Jindřich Max
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Luisa Max-Ehrlerová, 1894: Telegram (Národní galerie Praha)

Luisa Max–Ehrlerová, nepřechýleně Luise Max–Ehrler (10. srpna 1850 Florencie[1] – 24. července 1920 Aigen, dnes Salcburk[2]) byla německá malířka, manželka českoněmeckého malíře Jindřicha Maxe.

Život

Luisa Max–Ehrlerová byla dcera podplukovníka (Oberstleutnant) Franze Ehrlera von Erlenburg (1816–1876) a jeho manželky Terezie, rozené Aumüllerové.[p 1] Luisa Ehrlerová měla mladšího bratra Quida. Od roku 1864 pobývala rodina penzionovaného Franze Ehrlera v Praze.[3] Zde započala svá umělecká studia u Emia Johanna Lauffera.

Dne 27. prosince 1877 se v Praze provdala za malíře Jindřicha Maxe.[1] Po smrti dalšího jejího učitele malby Hanse Makarta (1840–1884) přesídlili manželé nastálo do Mnichova, kde žili až do smrti Jindřicha Maxe.[4] V Mnichově studovala u Josepha Flüggena (1842–1906).

Po smrti manžela žila ve své vile v Aigenu u Salcburku, kde také zemřela.

Dílo

Její dílo bylo ovlivněno historickými malbami Hanse Mackarta. Dále ji ovlivnil její manžel Jindřich a švagr Gabriel.[5]

Český tisk věnoval v 80. a 90. letech 19. století Luise Max–Ehrlerové častou pozornost, i po jejím přesídlení do Mnichova. Např. Zlatá Praha zveřejnila reprodukce jejich obrazů.[6][7] Pravidelně také obesílala svými obrazy každoroční výstavy Krasoumné jednoty. Po roce 1900 již ale zmínky o umělkyni a jejích pracích z českého tisku mizí.

Obraz Telegram, který zakoupila Krasoumná jednota v roce 1895, vlastní Národní galerie Praha.[5]

Galerie

  • Lovecké zátiší

    Lovecké zátiší

  • Zátiší s květinami (Blumenstillleben)

    Zátiší s květinami (Blumenstillleben)

  • Odposlouchávání (Heimlich lauschen)

    Odposlouchávání (Heimlich lauschen)

  • Orlíkův odpočinek (Le repos de l'Aiglon)

    Orlíkův odpočinek (Le repos de l'Aiglon)

  • Madona pod lomeným obloukem (Madonna unter Spitzbögen)

    Madona pod lomeným obloukem (Madonna unter Spitzbögen)

  • Matka s dítětem (Mutter mit Kind)

    Matka s dítětem (Mutter mit Kind)

  • Nejnovější zprávy (Neueste Nachrichten)

    Nejnovější zprávy (Neueste Nachrichten)

  • Portrét v kroji (Trachtenporträt)

    Portrét v kroji (Trachtenporträt)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V době pražského pobytu byl Franz Ehrler ženat s druhou manželkou, Annou, rozenou Lavanteovou.

Reference

  1. ↑ a b Matrika oddaných, sv. Štěpán 1877-1883, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ Soupis pražských obyvatel: Ehrler Franz [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy) 
  5. ↑ a b MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Telegram [online]. Praha: Národní galerie [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Po výprasku. S. 299. Zlatá Praha [online]. 1890-05-09 [cit. 2021-02-08]. S. 299. Dostupné online. 
  7. ↑ MAX-EHRLEROVÁ, Luisa. Lehká mysl - lehká váha. S. 141. Zlatá Praha [online]. 12/1891 [cit. 2021-02-08]. S. 141. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj