Ludvík II. z Anjou

Ludvík II. Neapolský
Narození 5. října 1377 nebo 7. října 1377
Toulouse nebo Angers
Úmrtí 29. dubna 1417 (ve věku 39 let)
Angers
Místo pohřbení Angers
Povolání panovník, titulární král Neapole a Vévoda z Anjou
Choť Jolanda Aragonská (od 1400)[1][2][3]
Děti Ludvík III. Neapolský[1]
René I. z Anjou[1][2]
Karel IV. z Maine[1]
Marie z Anjou[1][2]
Jolanda z Anjou[1]
Rodiče Ludvík I.[1] a Marie ze Châtillonu[1]
Rod Valois-Anjouovci
Příbuzní Charles of Anjou a Mary of Anjou (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ludvík II.

Ludvík II. Neapolský (5. říjen 1377 – 29. duben 1417) byl v letech 1389–1399 králem Neapole a od roku 1384 do své smrti vévodou z Anjou z dynastie Valois-Anjou.

Život

Ludvík II. se narodil v Toulouse jako syn Ludvíka I. a Marie ze Châtillonu. V Angevin, které zahrnovalo Provence, měl soupeře, dědice Neapole, Karla.

Většina provensálských měst se po smrti Ludvíkova otce v roce 1384 vzbouřila. Jeho matka pak sestavila armádu, se kterou pochodovali od města k městu, aby získali podporu. Ludvík byl v roce 1387 uznán za hraběte z Provence.

V roce 1386, byl nezletilý syn Karla III. Neapolského Ladislav, po otcově smrti, vyloučen z následnictví Neapole. 1. listopadu 1389 byl Ludvík korunován králem Neapole avignonským vzdoropapežem Klementem VII. a následujícího roku se zmocnil Neapole. V roce 1399 byl svým protivníkem Ladislavem svržen.

V roce 1409, Ludvík osvobodil Řím od Ladislavovy okupace, v roce 1410, jako spojenec vzdoropapeže Jana XXIII., napadl Ladislava a porazil ho u Roccaseccy (1411). Nakonec Ludvík ztratil neapolskou podporu a musel odstoupit. Jeho nárok na Neapol přešel na jeho syna, Ludvíka III.

V roce 1400 se v Arles oženil s Jolandou Aragonskou.

Syn Ludvíka se zasnoubil s Kateřinou Burgundskou, dcerou Jana I. Burgundského. Nicméně poté, co Jan podnítil útok na francouzského dauphina, se Ludvík a jeho žena přidali k Armagnakům. Spojení s Kateřinou bylo zavrženo, což způsobilo nepřátelství burgundského vévody.

Ludvík se nezúčastnil bitvy u Azincourtu, protože měl zánět močového měchýře. Po bitvě uprchl z Paříže a připojil se ke své ženě a dětem v Angers.

Ludvík II. zemřel na zámku v Angers, v srdci Anjou, kde byl také pohřben.

Potomci

Ludvík s Jolandou měli pět dětí:

Vývod z předků

 
 
 
 
 
 Karel I. z Valois
 
 
 Filip VI. Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Markéta z Anjou
 
 
 Jan II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Robert II. Burgundský
 
 
 Jana Burgundská
 
 
 
 
 
 
 Anežka Francouzská
 
 
 Ludvík z Anjou
 
 
 
 
 
 
 Jindřich VII. Lucemburský
 
 
 Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
 Markéta Brabantská
 
 
 Jitka Lucemburská
 
 
 
 
 
 
 Václav II. Český
 
 
 Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
 Guta Habsburská
 
Ludvík II. Neapolský
 
 
 
 
 
 Hugo II., hrabě z Blois
 
 
 Vít I. z Blois-Châtillonu
 
 
 
 
 
 
 Beatrix z Dampierre
 
 
 Karel z Blois
 
 
 
 
 
 
 Karel I. z Valois
 
 
 Markéta z Valois
 
 
 
 
 
 
 Markéta z Anjou
 
 
 Marie ze Châtillonu
 
 
 
 
 
 
 Artur II. Bretaňský
 
 
 Vít Bretaňský
 
 
 
 
 
 
 Marie z Limoges
 
 
 Johana z Penthièvre
 
 
 
 
 
 
 Jindřich IV. z Avaugouru
 
 
 Johana z Avaugouru
 
 
 
 
 
 
 Jana z Harcourtu
 

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis II of Naples na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Charles Cawley: Medieval Lands. Prosopography of medieval European noble and royal families. Dostupné online.
  2. ↑ a b c Kindred Britain.
  3. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]

Externí odkazy

Zdroj