Lubomír Šilar

akad. soch. Lubomír Šilar
Narození 12. června 1932
Horní Čermná
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. října 2016 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání sochař, keramik
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Lubomír Šilar (12. června 1932 Horní Čermná – 27. října 2016 Praha)[1] byl český sochař a keramik. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a po většinu svého života pracoval jako keramik pro družstvo KERAMO, kde navrhoval díla pro sériovou výrobu. Vedle této činnosti tvořil i komorní díla, nejprve točil na kruhu, později začal z hliněných plátů skládat sošky žen a zvířat. Po celý svůj život hojně vystavoval, jak v Česku, tak v zahraničí. Dnes je jeho dílo součástí mnoha sbírek. V Městském muzeu Lanškroun má svoji stálou expozici nazvanou Altamíra. Vedle díla ve sbírkách se s jeho keramickými výtvory setkáme na různých budovách – Šilar dostával četné zakázky v dobách socialismu od projektantů různých staveb v rámci tzv. čtyř procent na umění. Příkladem je reliéf Praha husitská ve vestibulu pražského metra, stanice Jiřího z Poděbrad (1980), či reliéf Historické a současné město na samoobsluze ve Slaném (1984).

Vedle úspěchů na výstavách získal i několik cen; byl čestným členem Sdružení výtvarných umělců-keramiků[1]. Lubomír Šilar zemřel v roce 2016 ve věku 84 let.[2]

Život

Narodil se v Horní Čermné v okresu Ústí nad Orlicí[3] v roce 1932. V Praze v letech 1948–1951 studoval na Střední keramické škole poté pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde v roce 1956 promoval v Ateliéru keramiky a porcelánu pod vedením profesora Otty Eckerta.[1] V Praze již zůstal. Po studiích nastoupil do Kerama, kde působil až do roku 1992. Současně spolupracoval i s Dílem a Ústředím uměleckých řemesel.[4] V roce 1991 působil jako hostující docent na Institutu pro uměleckou keramiku v německém Grenzhausen.[5] Zemřel v Praze 27. října 2016.[1]

Dílo

Vytvářel volná díla, díla spojená s architekturou i návrhy užitné keramiky pro sériovou výrobu. V keramice nejprve modeloval točením na kruhu, později přešel k modelaci plátů. Tématem pro něj bylo ženské tělo a různí kopytníci – koně, býci apod. Tato díla tvořil z modelovaných plátů hlíny, pokrytá byla přirozenými barvami.[1]

V 70. a 80. letech 20. století byl Šilar mnohokrát přizván, aby se podílel na zvelebení určitého objektu svými keramickými výtvory v rámci tzv. čtyřprocentního umění[6]:

  • Reliéf na nákupním centru v Nebušicích
    1971 Keramické reliéfy, Poliklinika Košice, Slovensko;[5]
  • 1972 Keramické obklady a reliéfy, Kulturní dům, Neratovice;[5]
  • 1974 Keramická stěna, Nákupní středisko, Unhošť;[7]
  • 1976 Keramická mříž, kamenina,[8] Vodárenský dispečink, Praha – Vidoule;[5]
  • 1976 Reliéf Nebušice, keramika, Nebušická 491, Praha – Nebušice;[9]
  • 1976 Reliéf, Česká spořitelna, Praha 7;[10]
  • 1976 Keramická stěna, Plavecký areál Štěchovice[11] (bazén zničen po roce 1989);[12]
  • 1978 Keramická stěna, Nákupní středisko, Praha – Letňany;[5]
  • 1978 Keramický reliéf, školní jídelna, Zlenice;[13]
  • 1979 Reliéf s motivy hudby, keramika, Kulturní dům,[5]Praskolesy 300;[14]
  • 1980 Husitská Praha, keramika, vestibul metra A Jiřího z Poděbrad, Praha;[15]
  • 1981 Reliéf, keramika, Klubový dům,[16] Praha – Letňany (odstraněno v roce 2020)[17];[18]
  • 1983 Reliéf, keramika, Základní škola Chocerady (zničeno 2009);[19]
  • 1984 Keramická stěna, Tiskárna, Havlíčkův Brod;[5]
  • 1984 Reliéf, keramika, pavilon E Českobrodské nemocnice[20];[21]
  • 1984 Historické a současné město, prodejna Jednoty, Pražská ulice, Slaný;[22]
  • 1985 Společensko-kulturní význam centra Prahy, keramika, vstupní vestibul stanice metra B Můstek, Jungmannovo náměstí, Praha;[23]
  • 1985 Keramická stěna, keramika stanice metra Pražská, Moskva, Rusko;[24]
  • 1986 Keramický reliéf, jídelna Základní školy Pahůrecká,[25] České Budějovice;[26]
  • 1987 Keramický obklad, emblém, Zimní stadion Kobra, Praha (zničeno).[27]

Jeho díla jsou zastoupena v řadě sbírek, vlastní je například v Galerii hlavního města Prahy,[28]Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Mezinárodní muzeum keramiky v Bechyni, Regionální muzeum v Kolíně či Mezinárodní muzeum keramiky v italské Fanze.[5] V Městském muzeu v Lanškrouně, nedaleko Šilarova rodiště, je od roku 2016 stálá expozice s názvem Altamíra,[5] která je věnována jeho dílu.[29]

Výstavy

Lubomír Šilar za svůj život uspořádal celou řadu výstav, ať už samostatně, nebo ve spolupráci s jinými výtvarníky.[5] Jeho samostatné výstavy byly:

  • 1967 Lubomír Šilar: Keramika, Galerie bratří Čapků, Praha;[5]
  • 1973 Lubomír Šilar: Keramika, Galerie bratří Čapků, Praha;[30]
  • 1981 Lubomír Šilar: Keramika 1974–80, Galerie Nová síň, Praha;[30]
  • 1981 Lubomír Šilar: Keramika 1974–80, Galerie Jaroslava Krále, Brno;[30]
  • 1982 Lubomír Šilar: Keramická plastika, Galerie Centrum, Praha;[30]
  • 1986 Keramika Lubomíra Šilara, Galerie Heidi Schneider, Horgen, Švýcarsko;[5]
  • 1990 Keramika Lubomíra Šilara, Galerie Heidi Schneider, Horgen, Švýcarsko;[5]
  • 2008 Lubomír Šilar: Keramické plastiky, Galerie Chodovská tvrz, Praha;[30]
  • 2016 Altamíra, Městské muzeum Lanškroun.[5]

Ze společných výstav lze například uvést:

  • 1961 Užité umění a průmyslové výtvarnictví, Uměleckoprůmyslové museum Praha;[30]
  • 1965 Výtvarní umělci k výročí 20 let ČSSR, Dům U Hybernů, Praha;[30]
  • 1969 50 let českého užitého umění a průmyslového designu, Rakouské muzeum užitého umění, Vídeň;[30]
  • 1970 Záměry a zápasy: 50 let českého užitého umění a průmyslového umění, Muzeum Slezska, Vratislav, Polsko;[30]
  • 1972 Keramická výstava prací profesora Otto Eckerta a jeho školy, Galerie Mahlerstrasse, Vídeň, Rakousko;[30]
  • 1979 Současné užité umění, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích;[30]
  • 1980 Užité umění 70/80. Sklo, kov, textil, nábytek, keramika, Moravská galerie v Brně;[30]
  • 1985 Keramika pražských umělců, Palác kultury, Praha;[30]
  • 1988 Keramika 88, Kongresové centrum Praha, Praha;[30]
  • 1991 Keramika 91, Mánes, Praha;[5]
  • 1994 Česká současná keramika, Dům U Kamenného zvonu, Praha;[30]
  • 2000 Od nádoby k soše, Novoměstská radnice, Praha;[30]
  • 2005 Východoevropská keramika – Tvarovaná země, Oberpfälzer Künstlerhaus, Schwandorf, Německo;[5]
  • 2008 Současná keramická plastika, kostel sv. Jana Křtitele, Kostelec nad Černými lesy;[30]
  • 2010 Výstava keramické plastiky, Galerie Jan Svatoš, Kostelec nad Černými lesy;[30]
  • 2013 Keramické léto, Galerie Špejchar, Chomutov;[5]
  • 2019 Keramono „Prostřeno“, Galerie Galvína, Bechyně.[30]

Ocenění

Za svůj život získal řadu ocenění:

  • 1962 stříbrná medaile na Mezinárodní výstavě keramiky v Praze;
  • 1965, 1974 a 1975 zlaté medaile z Mezinárodní soutěže současného keramického umění pořádané v italské Faenze;
  • 1977 čestné uznání na Quadriennale užitého umění pořádaném v německém[5] Erfurtu;
  • 1979 čestné uznání na Mezinárodní keramické výstavě v polských Sopotech;[1]
  • 1980 speciální cena za keramickou plastiku na mezinárodním keramickém bienále ve Vallauris ve Francii;
  • 1984 zlatá medaile na Mezinárodním trhu řemesel v Mnichově.[5]

Galerie

  • Stanice metra Můstek, Jungmannovo náměstí

    Stanice metra Můstek, Jungmannovo náměstí

  • Nemocnice Český Brod

    Nemocnice Český Brod

  • Poděbrady

    Poděbrady

  • Reliéf na bývalé budově řediteství ZZN v Ústí nad Labem

    Reliéf na bývalé budově řediteství ZZN v Ústí nad Labem

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f HÁLOVÁ, Dita. Zemřel Lubomír Šilar | Design Cabinet CZ. www.designcabinet.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ REDAKCE. Zemřel sochař Lubomír Šilar, rodák z Horní Čermné. Orlický deník. 2016-11-10. Dostupné online [cit. 2020-08-02]. 
  3. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Šilar Lubomír - SVUK. www.artceramics.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ KAROUS, Pavel. Hotel Praha. Vydání první. vyd. Praha: Bigg Boss, 2019. 239 s. ISBN 978-80-87989-27-2, ISBN 80-87989-27-9. OCLC 1107855509 
  7. ↑ AMBROŽOVÁ, Olga. Spolupráce výtvarníka s architektem. Praha: Dílo S. 28. 
  8. ↑ Keramická stěna | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Reliéf Nebušice | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ Spolupráce výtvarníka s architektem. [s.l.]: Dílo S. 27. 
  11. ↑ Spolupráce výtvarníka s architektem. [s.l.]: Dílo S. 49. 
  12. ↑ Archiweb – Štěchovické koupaliště se proměnilo v moderní sportovní areál. www.archiweb.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ Spolupráce výtvarníka s architektem. [s.l.]: Dílo S. 56. 
  14. ↑ Reliéf s motivy hudby | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ Keramické reliéfy Husitská Praha | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Facebook skupiny. www.facebook.com [online]. [cit. 2020-10-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Reliéf Letňany | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ Keramický reliéf pro základní školu | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  20. ↑ Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. 
  21. ↑ Reliéf | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ Historické a současné město | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ Keramický reliéf „Společensko-kulturní význam centra Prahy" | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ Pražské dominanty | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. 
  25. ↑ Google Maps. Google Maps [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. 
  26. ↑ Spolupráce výtvarníka s architektem. [s.l.]: Dílo S. 22. 
  27. ↑ Keramický obklad, emblém na fasádě a nápis "Zimní stadion" v Braníku | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ online sbírky | Galerie hlavního města Prahy. www.ghmp.cz [online]. [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Lubomír Šilar - sochy | Muzeum Lanškroun. www.muzeumlanskroun.cz [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-19. 
  30. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj