Lovecká trofej

Lovecká trofej je část ulovených divokých zvířat uchovávaná a vystavovaná jako trofej. Cílem lovu je typicky dospělý samec, obvykle velkých rozměrů, s impozantními rohy, parožím, kožešinou nebo hřívou. Většina trofejí se skládá pouze z vybraných částí zvířete, které jsou připraveny k vystavení preparátorem. Nejčastěji uchovávané části úlovku se u jednotlivých druhů liší, obecně lze říci, že se často jedná o hlavu, kůži, kly, rohy nebo paroží.

Trofeje jsou často vystavovány v trofejních sálech nebo v hernách, případně ve zbrojnicích spolu se sbírkou zbraní. Lov pro zisk trofejí má své silné zastánce i odpůrce. Kontroverze se zaměřuje na morálku lovu pro potěšení spíše než pro praktické využití, a také na otázky, do jaké míry lov velké zvěře prospívá úsilí o ochranu přírody.

Trofejní lov v Africe se praktikuje po staletí. Popularizovali ho britští lovci a ochránci přírody, jako byli Frederick Selous, Walter Bell a Samuel Baker, kteří lovili a sbírali zvířata pro muzea přírodní historie v britských koloniích v Africe a Indii. To vedlo k rozvoji nové formy turistického ruchu, který Africe generuje roční příjmy v řádech milionů.

Jedno z prvních známých safari, které byly zaznamenány, podnikli na počátku 20. století prezident Theodore Roosevelt a jeho syn Kermit. Profesionální lovci jako Phillip Percival, Sydney Downey a Harry Selby patří mezi první průvodce safari, kteří přispěli k formování tohoto odvětví. Lov na rančích nebo farmách pomohl legitimizovat již dříve existující trofejní lov jako součást cestovního ruchu v Africe. První ranče byly v Africe založeny v 60. letech 20. století a tento koncept se rychle rozšířil.^[1] Statistiky z roku 2000 ukázaly, že v Jihoafrické republice fungovalo v té době přibližně 7 tisíc farem a rezervací, které se rozkládaly na přibližně 16 milionech hektarů půdy.^[2] Ranče přitahují bohaté turisty, kteří se zajímají o lov, a také velké zahraniční investory.^[1]

Trofejní lov v Severní Americe byl jako způsob ochrany přírody podporován organizacemi, jako je klub Boone & Crockett, protože lov zvířat s velkými rohy či parohy je způsob, jak lovit pouze dospělá zvířata, což přispívá k formování úspěšného modelu ochrany přírody v zemi, v níž lov hraje zásadní roli, a lovci trofejí se hluboce angažují v ochraně divoké zvěře a divočiny. Takový je i případ prezidenta Theodora Roosevelta, který poté, co se v roce 1901 stal prezidentem Spojených států amerických, využil své pravomoci k založení 150 národních lesů, 51 federálních ptačích rezervací, čtyř národních loveckých rezervací, pěti národních parků a 18 národních památek na více než 230 milionech akrů veřejné půdy.^[3]

Lov pro maso nebo rekreační účely navíc poskytuje každému státu příjem na správu volně žijících živočichů a jejich přirozených stanovišť prostřednictvím zákona Pittman–Robertson Federal Aid in Wildlife Restoration Act. To vede k rozšíření přirozených stanovišť a nárůstu populací druhů lovených jako trofejní zvířata.^[4]

Několik států, včetně Colorada, Utahu a Washingtonu, z různých důvodů navrhlo zvýšení lovu pum. Kalifornie je jediným státem na západním pobřeží USA, který lov pum zakazuje.^[5]

Klub Boone & Crockett tvrdí, že selektivní odchyt starších samců napomáhá obnovení mnoha druhů velké zvěře, které byly na přelomu 20. století na pokraji vyhynutí. Organizace sleduje úspěšnost této praxe v ochraně přírody prostřednictvím své datové sady Big Game Records.^[6][7]

Lov na ranči je forma trofejního lovu velké zvěře, při které jsou lovená zvířata speciálně chována na ranči pro účely trofejního lovu.

Mnoho druhů zvěře, jako je antilopa jelení (Antilope cervicapra), nilgau (Boselaphus tragocamelus), axis indický (Axis axis), jelen barasinga (Rucervus duvaucelii), ovce kruhorohá (Ovis orientalis hmelini) a řada dalších druhů jelenů, ovcí a antilop, stejně jako tygři, lvi a jejich kříženci z Afriky, Asie a tichomořských ostrovů, byli dovezeni na ranče v Texasu a na Floridě za účelem trofejního lovu.

Tato zvířata jsou obvykle lovena za poplatek za každý úlovek, přičemž lovci platí tisíce dolarů za možnost lovit exotická zvířata.^[8][9] Vzhledem k tomu, že mnoho z těchto druhů je ve svém původním prostředí ohrožených, vláda Spojených států vyžaduje, aby 10 % poplatku z lovu bylo věnováno na úsilí o ochranu přírody v oblastech, kde se tato zvířata přirozeně vyskytují. Lov ohrožených zvířat ve Spojených státech je obvykle nelegální podle zákona o ohrožených druzích, ale na těchto rančích je povolen, protože vzácná zvířata, která se tam loví, nejsou ve Spojených státech původní. Společnost pro ochranu zvířat USA tyto ranče a jejich lovce kritizovala s odůvodněním, že i tak jde o lov ohrožených zvířat, i když jsou tato zvířata chována speciálně na lov.

Dražby zvěře se staly dalším zdrojem příjmů určeným k ochraně volně žijících živočichů a jejich přirozených stanovišť. Tak je to i v případě lovu ovcí v Severní Americe, kde se v aukcích platí vysoké částky za jejich lov. Jedná se například o ovci tlustorohou (Ovis canadensis), ovci aljašskou (Ovis dalli) a ovci Nelsonovu (Ovis canadensis nelsoni). Lov ovcí pomohl získat finanční prostředky určené na zvýšení populací těchto zvířat a zároveň na ochranu jejich stanovišť. Lov ovcí probíhá v drsném horském terénu, kde je obvyklou metodou lovu těchto zvířat "stopování", což z něj činí náročný lov. Lze lovit pouze staré berany a aby si lovec ovcí byl jistý jejich věkem, musí určit věk a pohlaví podle velikosti a tvaru jejich rohů, které určují kvalitu trofeje. Skutečnou trofejí na tomto lovu je však celkový lovecký zážitek, nikoli jen hlava zvířete.^[10] Tento typ lovu se pravděpodobně stal tak populárním díky redaktorovi Jacku O'Connorovi, který se zabývá zbraněmi a lovem.

V Africe pomáhají aukce zvěře zabezpečovat farmy a obory s divokou zvěří. Tato zařízení jsou důležitá z hlediska cestovního ruchu, jednoho z největších ekonomických sektorů celé Afriky, který např. v Jihoafrické republice tvoří téměř 5 % HDP.^[2][11] Zejména Jihoafrická republika je hlavní turistickou destinací, proto se zde odehrává velké množství aukcí zvěře a nachází se zde i řada farem a obor. Aukce zvěře slouží jako konkurenční trh, který umožňuje majitelům farem a obor přihazovat v dražbě a nakupovat zvířata pro svá zařízení. Zvířata zakoupená v aukcích pro tyto účely se běžně kupují přímo jako lovná zvěř nebo se poté chovají pro další zásobování daného zařízení. Zvířata používaná k chovu jsou obvykle samice, které jsou v průměru dražší než samci kvůli lepším vyhlídkám na chov.^[2] Kromě pohlaví patří k dalším faktorům, které přispívají k cenám zvířat v aukcích i poptávka po konkrétních druzích (na základě jejich celkové vzácnosti) a náklady na jejich chov.^[2][11] Zvířata, která se těší zvýšenému zájmu pytláků, jako jsou nosorožci nebo sloni kvůli svým rohům a slonovině, představují další rizika pro dražitele a v aukcích se obvykle neprodávají dobře. Jiní býložravci, konkrétně kopytníci, však mají tendenci dosahovat exponenciálně vyšších částek než masožravci. Ceny těchto zvířat mohou dosahovat stovek tisíc jihoafrických randů, což odpovídá desítkám tisíc amerických dolarů.^[11]

Trofejní lov je v mnoha zemích legální. V takovýchto zemích jsou přijímána taková pravidla, aby byl trofejní lov v souladu s udržitelným využíváním přírodních zdrojů.^[12] Omezení druhů, které lze lovit je obvykle založeno na populacích, loveckých sezónách, počtu dostupných licencí a typech zbraní, ráží a loveckých postupech, jakož i na lovecké etice. Vyžadují se také povolení a souhlas vlády. Některé země, například Kostarika, se rozhodly trofejní lov zcela zakázat.^[13]

United States Fish and Wildlife Service zavedla v období let 2014 až 2015 zákaz dovozu sloních trofejí ze Zimbabwe a Tanzanie.^[14] Zákaz však byl zrušen^[15] a v jsou i nadále k jejich dovozu udílena povolení.^[16]

V roce 2001 Botswana zavedla roční zákaz lovu lvů.^[17] Předtím povolovala lov padesáti lvů ročně, což způsobovalo nedostatek dospělých samců v populaci, protože lovci dávali přednost lvům s největší hřívou.^[18] Po tomto zákazu se však Safari Club International, včetně jeho prominentního člena, bývalého prezidenta USA George H. W. Bushe, podařilo úspěšně lobovat u botswanské vlády a tento zákaz byl zrušen.^[17][18] Botswana opět zakázala trofejní lov v roce 2014. Od té doby místní vesničané tvrdí, že od trofejních lovců nemají žádné příjmy, že jejich pole jsou poškozována slony a buvoly a lvi jim zabíjejí dobytek.^[19] Někteří ochránci přírody však tvrdí, že trofejní lov je pro ochranu divoké zvěře účinnější než úplný zákaz lovu.

V návaznosti na nelegální zabití lva Cecila zakázalo mnoho leteckých společností, včetně Emirates Airlines, American Airlines, Delta Airlines a United Airlines přepravu loveckých trofejí ve svých letadlech.^[20]

Ovšem omezení lovu lvů může snížit finanční prostředky dostupné na boj proti pytláctví v komunitách, kde mají místní obyvatelé z trofejního lovu pravidelný příjem.^[21]

Trofejní lov může poskytovat ekonomické pobídky k ochraně oblastí obývaných divokou zvěří ve smyslu "pokud se to vyplatí, zůstane to". Existují výzkumné studie, které to potvrzují. Tyto studie byly publikovány v Conservation Biology,^[22]Journal of Sustainable Tourism,^[23]Wildlife Conservation by Sustainable Use^[24] a Animal Conservation.^[22][25]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trophy hunting na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lovecká trofej na Wikimedia Commons

Zdroj