Lovcovy zápisky

Lovcovy zápisky
Autor Ivan Sergejevič Turgeněv
Původní název Записки охотника
Země Ruské impérium
Jazyk ruština
Datum vydání 1852
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lovcovy zápisky (Записки охотника) je soubor 25 povídek ruského spisovatele I. S. Turgeněva. Popisují život a přírodu na ruském venkově očima lovce. Autor byl vášnivý lovec, na venkovské sídlo své matky ve vesnici Spasskoje (asi 35 km SV od města Orel) byl roku 1852 policejně vypovězen a i po své emigraci v roce 1854 tam pravidelně dojížděl.

První vydání v ruštině

Povídky původně vycházely v časopise Sovremennik v letech 1847-1852, knižně poprvé vyšly roku 1856 (tři povídky však autor doplnil až v letech 1870-1874) a svému autorovi přinesly velký úspěch. Jejich líčení ruského venkova a venkovanů významně přispěly ke zrušení nevolnictví. Patří mezi nejznámější díla klasické ruské literatury a stále vycházejí v mnoha jazycích.

Překlady do češtiny

Do češtiny byly poprvé přeloženy Františkem Machem a vydány nakladatelstvím Ignáce Leopolda Kobera roku 1874.[1]

Podruhé je přeložil Jaroslav Hrubý a vyšly v Ottově "Ruské knihovně" roku 1891.[2]

V roce 1912 vyšel v nakladatelství Topič výbor pěti povídek z Lovcových zápisků v překladu Josefa Folprechta.[3]

V roce 1921 vydal J. Otto první kompletní překlad od Pavla Papáčka.[4]

V roce 1928 vyšel další výbor z Lovcových zápisků v překladu Hugo Sáňky v nakladatelství Dědictví Havlíčkovo v Brně[5]

V následujícím roce dílo přeložil a vydal Stanislav Minařík v Praze.[6]

V roce 1941 vyšel další výbor v překladu Petra Denka.[7]

V roce 1950 byl vydán překlad Josefa Pelíška (nakladatelství Práce)[8]

V roce 1962 následoval překlad Anny Novákové (nakladatelství Svět sovětů)[9]

Rozhlasové zpracování

V roce 1978 byla kniha zpracována v Československém rozhlasu jako dvanáctidílná dramatizovaná četba na pokračování. Byl použit překlad Josefa Pelíška, pořad připravila a režii měla Olga Valentová. Hráli: Miroslav Moravec, Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Jiří Pick, Růžena Merunková, Jiří Novotný, Vladimír Hlavatý, Jaromír Spal, Milan Neděla, Apolena Veldová, Miriam Kantorková, Jan Kotva, Vladimír Leraus, Viktor Preiss, Daniela Kolářová a další.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Databáze NK ČR, Lovcovy zápisky 1874
  2. ↑ J. Hrubý, Doslov v Turgeněv: Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891, str. 388.
  3. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ TURGENEV, Ivan Sergejevič. Lovcovy zápisky. Překlad Stanislav Minařík. Praha: Stanislav Minařík, 1929. 420 s. Dostupné online. 
  7. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  8. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ NKC - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ TUREK, Petr. Ivan Sergejevič Turgeněv: Lovcovy zápisky. Český rozhlas - Vltava. 2018-11-09. Dostupné online [cit. 2018-11-09]. 

Literatura

  • I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: Odeon 1989

Externí odkazy

Zdroj