Milan Neděla

Milan Neděla
Narození 23. února 1934
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 14. dubna 1997 (ve věku 63 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Neděla (23. února 1934 Praha – 14. dubna 1997 tamtéž) byl český divadelní, filmový a televizní herec, dabér a moderátor.

Díky své robustní a zavalité postavě (výšce 193 cm a hmotnosti 112 až 132 kg)[1] často ztvárňoval rázné muže-hromotluky. Uměl hrát dobře jak role komické, tak i role vážné.

Rodinné vztahy

Jeho otec byl účetním továrny na motocykly JAWA. Jeho syn Aleš vystudoval novinářskou fakultu.

Životopis

Milan Neděla vystudoval malostranské Gymnázium Jana Nerudy a chtěl se stát sportovním novinářem (sám aktivně hrál kopanou). Na škole vedl místní jazzovou kapelu, přičemž profesor Fetr v něm objevil herecký talent (ostatně ještě jako žák obecné školy hrál v jakési pohádce kuchaře Roštěnku). V roce 1950 se stal členem místního dramatického kroužku a od počátku mu byly přidělovány charakterní postavy – jeho první rolí byl Sganarelle v Moliérově hře Škola manželů.[1] Odmaturoval v roce 1952.

Při přijímacích zkouškách na pražskou DAMU se pro jeho přijetí vyslovil i jeho pozdější profesor Vítězslav Vejražka dobře míněnou ironií, že „tak tlustýho chlapa jsme tady ještě neměli“.[1] K jeho profesorům dále patřili např. Stanislav Neumann, František Salzer a Radovan Lukavský.[2] Již za dob studií účinkoval v estrádách Hrátky mládeže, které pořádal Československý svaz mládeže.

DAMU absolvoval v roce 1956.

Divadelní kariéra

Divadlo bylo Nedělovou hereckou prioritou. Po absolutoriu nejprve působil v oblastních divadlech: Městské oblastní divadlo Kolín (1956–58) a Východočeské divadlo v Pardubicích (1958–60).[3]. Později se vrátil do Prahy, kde postupně působil v divadlech Na zábradlí (1960–62), Na Fidlovačce (1962–63), Paravan (1963–65), Rokoko (1965–72) a nakonec v Hudebním divadle v Karlíně (1973–82).

Byl mimo jiné jedním z „nahrávačů“ Felixe Holzmanna v jeho scénkách.

Rozhlasová tvorba

Jeho druhou nejoblíbenější prací byla tvorba pro rozhlas, kde byl úspěšným rozhlasovým hercem a estrádním komikem. Zejména v 50. a 60. letech účinkoval v rozhlasových kabaretech a estrádách, kde jednou z nejznámějších se stala scénka Mámo, chyť mi žábu (spolu s Josefem Beyvlem). Později spolupracoval spíše s literárně-dramatickou redakcí, pro kterou mj. načetl množství komediálních povídek zejména z tvorby Jaroslava Haška.Osobně nejvíce oceňoval dramatizaci Dickensova humoristického románu Kronika Pickwickova klubu.[1]

Televizní tvorba

Ještě při studiu DAMU už v roce 1953 úspěšně prošel, spolu se spolužákem Luďkem Munzarem, konkursem na hlasatele pro začínající Československou televizi. Právě tam začal spolupracovat i s tvůrci zábavných pořadů a na střídačku s Josefem Zímou uváděl estrádu Měsíčník dobré pohody.[1] Mnohem později se uplatnil jako úspěšný moderátor oblíbeného pořadu Komik a jeho svět, který zde převzal po svém předchůdci Miloši Kopeckém.

V roce 1980 propůjčil svůj hlas postavičce Hele v dětském pásmu pohádek a rozhovorů Studiu Kamarád. Přibližně po roce však tuto postavu kvůli své nemoci předal Otovi Jirákovi.[4][5]

Neúplný výčet snímků:

  • 1961: videoklip k písni Léta dozrávání: dobrý přítel
  • 1966–68 Bejvávalo (seriál hudebních komedií): různé role
  • 1968 Klapzubova jedenáctka (seriál)
  • 1971 Růže a prsten (pohádka): kapitán Zrubal
  • 1974 Chytrost má děravé šaty (pohádka): prodavač vody
  • 1978 Pan Tau (seriál)
  • 1980 Arabela (seriál)
  • 1982 Pošťácká pohádka

Filmová tvorba

Ve filmu ztvárňoval především drobné či epizodní role.

Neúplný výčet snímků:

Ostatní

Jeho koníčkem byl sport, zejména kopaná, košíková a hokej. Byl skalním fandou fotbalové Slavie,[6] v divadle Rokoko založil a staral se o divadelní fotbalovou jedenáctku[7] sám byl aktivním fotbalistou až do svých 46 let, kdy sportu musel kvůli zdraví zanechat.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Český rozhlas: RozHraní 22. února 2014 – pořad Po vlastních stopách
  2. ↑ Petr Hořec, Milan Neděla: Rozpomínky, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997, str. 30, ISBN 80-86094-12-X
  3. ↑ Petr Hořec, Milan Neděla: Rozpomínky, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997, str. 43, ISBN 80-86094-12-X
  4. ↑ Ota Jirák: S Lábusem jsme »zkazili« pár generací! Jů a Hele slaví 30. narozeniny... - AHA.cz. Ahaonline.cz [online]. [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Studio Kamarád slaví pětatřicet let! Jak vzpomíná Ota Jirák na duo Jů a Hele?. TÝDEN.cz [online]. 2016-01-23 [cit. 2019-02-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ Petr Hořec, Milan Neděla: Rozpomínky, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997, str. 10, ISBN 80-86094-12-X
  7. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 34

Literatura

Externí odkazy

Zdroj