Louis Spohr

Louis Spohr
Louis Spohr na autoportrétu
Louis Spohr na autoportrétu
Narození 5. dubna 1784
Braunschweig
Úmrtí 22. října 1859 (ve věku 75 let)
Kassel
Místo pohřbení Hauptfriedhof Kassel
Povolání hudební skladatel, dirigent, muzikolog, hudební pedagog, houslista a hudebník
Manžel(ka) Marianne Pfeiffer (1836–1859)
Významná díla Faust
Nonet in F Major, Op. 31
Die letzten Dinge
Sonatas, violin, harp, op. 113, D major
Ocenění Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Pour le Mérite
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Spohr, rodným jménem Ludwig Spohr (5. dubna 1784, Braunschweig – 22. října 1859, Kassel) byl německý hudební skladatel, houslista a dirigent.

Napsal deset symfonií (nejznámější Die Weihe der Töne, Posvěcení tónů), deset oper (mj. Faust, Zemira a Azor, Jessonda, Horský duch), 18 houslových koncertů, čtyři oratoria a řadu komorních skladeb. Jeho dílo stálo dlouho na pomezí klasicismu a romantismu, na konci jeho života se však stalo stylově obtížně definovatelné.

Jeho nejznámější opera Faust měla roku 1816 premiéru v Praze. Poprvé uvedla do vážné opery faustovskou legendu a jako první využila tzv. leitmotivu (jiné zdroje uvádějí jako jeho původce A. Grétryho[zdroj?]). Roku 1817 se Spohr stal řídícím opery ve Frankfurtu nad Mohanem, roku 1821 dvorním dirigentem v Kasselu. Pro svůj politický radikalismus však ztratil přízeň mocných a byl roku 1857 penzionován. Krátce na to si zlomil levou ruku a ztratil též možnost koncertovat.

Spohr byl vynikající učitel hudby a vynalezl houslový podbradek. Vychoval asi 200 houslových žáků, k nejznámějším patří Henry Blagrove a Henry Holmes. Byl blízkým spolupracovníkem Ludwiga van Beethovena a byl svobodným zednářem.

Roku 1954 v Kasselu vznikla Spohr-Gesellschaft propagující jeho dílo.

Externí odkazy

Zdroj