Louis Křikava

Louis Křikava
Narození 12. prosince 1873
Přeštice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. července 1920 (ve věku 46 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym Blažej Jordán
Povolání spisovatel, básník, novinář a překladatel
Žánr próza a poezie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Křikava (12. prosince 1873, Přeštice[1] – 1. července 1920, Praha[2][3][p 1]) byl český spisovatel, dekadentní básník a prozaik. V časopiseckých pracích používal též pseudonymy Blažej Jordán, Louis z Přeštic[4] nebo Vít Ryol.[5]

Život

Mládí

Louis Křikava, inzerát se žádostí o podporu (Národní politika 1909)

Pokřtěn byl jako Aloisius Maria Kříkava, syn soudního adjunkta v Přešticích Aloise Kříkavy a jeho manželky Marie, rozené Vandrovcové.[1] Otec – soudní úředník působil v různých českých městech a Louis Křikava proto začal gymnaziální studia v Kutné Hoře, ale dokončil je roku 1892 maturitou na gymnáziu v Chrudimi. Po maturitě studoval do roku 1895 na pražské právnické fakultě.

Život bohéma

Po studiích střídal často zaměstnání i místa pobytu, zaměstnán byl jako advokátní koncipient a redaktor v Plzni, Brně, Čáslavi, Teplicích, Hradci Králové, Ostravě. Jako advokátní koncipient pracoval též v Semilech u advokáta Antonína Zemana (vlastní jméno spisovatele Antala Staška). Pobýval též v Berlíně a ve Vídni.[5] Okolo roku 1906 působil několik týdnů v redakci časopisu Moravský kraj spolu s S. K. Neumannem[p 2] a Rudolfem Těsnohlídkem.[6] V letech 1906–1907. Po roce 1907 se usadil v Praze a živil se jako soukromý úředník.[5]

Vedl bohémský a existenčně nejistý život. Trpěl depresemi a již v roce 1901 informoval tisk o jeho sebevražedném pokusu ve vlaku do Čáslavi.[7] Během svého pobytu v Berlíně roku 1909 žádal veřejnost o finanční příspěvky inzeráty v deníku Národní politika.[8] Jako morfinista nedokázal změnit svůj životní styl ani na naléhání přátel Rudolfa Těsnohlídka a Jiřího Mahena.[5]

V roce 1909 vystoupil z církve; oženil se v prosinci 1918 v Praze (manželství však bylo ani ne do roka rozvedeno).[9]

Občanský postoj

V květnu 1917 spolupodepsal Manifest českých spisovatelů, první domácí veřejné prohlášení v průběhu první světové války, které požadovalo sebeurčení českého národa.[10]

Závěr života

Zemřel v Praze, na psychiatrické klinice profesora Antonína Heverocha. Příčinou úmrtí byla tuberkulóza. Den po jeho úmrtí vyšel krátký nekrolog v Národních listech.[11]Viktor Dyk věnoval jeho památce nekrolog v Národních listech.[12] Pohřben je na novém olšanském hřbitově v Praze.

Hrob Louise Křikavy na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo

Soudobou kritikou bylo dílo Louise Křikavy vesměs kladně přijímáno. Lidové noviny např. v roce 1909 ocenily prvotinu – sbírku V nocích bezhvězdnatých slovy „...zaujímá co do jasnosti mezi sbírkami mladších našich básníků, kteří se vesměs opičí po velikých francouzských modernistech, výlučné místo a také sujety jednotlivých básní jest zajímava v mnohém ohledu.“[13] (Stejná sbírka však byla hodnocena Plzeňskými listy slovy „...Sbírka páně Křikavova dokazuje, jak málo autokritiky mají debutanti...“.[14])

Dnes patří Křikava mezi polozapomenuté autory. Lexikon české literatury oceňuje jeho prvotinu, v dalším vývoji konstatuje nihilismus a zálibu v bizarních tématech, kde jeho hrdiny jsou lidé duševně choří a vyšinutí. Pokusy o humoristické texty nepřesahují tehdejší běžnou úroveň[5]

Denní tisk a časopisy

Křikavovy příspěvky, především prozaické se objevovaly za jeho života v řadě periodik jako Lumír, Světozor, Zlatá Praha, Právo lidu a dalších.[5]

Knižní vydání

  • V nocích bezhvězdných (básně, Praha, F. Šimáček, 1899)
  • Pyrrhova vítězství (V Praze, Nákladem F. Šimáčka, 1901)
  • Blažej Jordán – portrait (V Praze, Nákladem F. Šimáčka, 1904)
  • Pavilon moru (zlomek zápisků neurasthenikových, Semily, Glos, Praha, Borový, 1907)
  • Zločin na vsi a jiná prosa (Hradec Králové, B. Melichar, 1909)
  • 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů. sv. 70 (Dle databáze NK ČR; novela Druhá spravedlnost. Uspořádal a literární úvody František Sekanina, V Praze, Jos. R. Vilímek, 1914)
  • Škádlivé štěstí a jiný humor (ilustrace J. Kočí, Praha, Vilímek, 1918)
  • Psychiatrův klobouk a jiné prosy (Královské Vinohrady, J.Bř. Hůrka, 1919)
  • Loupežný rytíř Florian a jiné povídky (Praha, Tiskem a nákladem Pražské akciové tiskárny, 1921)

Novodobá vydání:

  • Zápisy neurastenikovy (Ve sborníku Logos 2017, nakladatelství Trigon, 2017)

Překlady

  • Starost (pův. název Frau Sorge, román, autor Hermann Sudermann, Praha, B. Kočí, Beaufort, 1908)

Filmografie a rozhlas

  • V roce 1928 oznámil tisk, že společnost Umafilm připravuje zfilmování Křikavova románu Ďáblova hodina. Informace o dokončení filmu se nepodařilo dohledat; Národní filmový archiv uvádí jediný film natočený touto společností v roce 1927 – Pražské děti.[15]
  • V roce 2010 nastudoval Český rozhlas Plzeň Křikavovu povídku Malá Lucy ze sbírky Loupeživý rytíř Florian.[16]

Zajímavost

Louise Křikavu zmínil několikrát Jaroslav Hašek ve své knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Podle Haška byl Křikava zaměstnán tři a půl hodiny v redakci Světa zvířat, kde měl překládat z němčiny text o psohlavých paviánech. Když přeložil větu „Die Affen sprangen vom Ast zum Ast“ do češtiny "Opice skákaly od případu k případu", dostal se do konfliktu s majitelem časopisu a z redakce odešel. Hašek kapitolu uzavřel slovy „A proč? Poněvadž Louis Křikava je pravý básník a básníci neradi píší o paviánech s červenou zadnicí.“[17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Literatura běžně mylně informuje o datu úmrtí Louse Křikavy 3. července 1920. Toto datum je však chybné, zemřel 1. července 1920 (Viz matriční zápis.)
  2. ↑ S. K. Neumann ho charakterizoval slovy „...neurastenik Louis Křikava, který pobyl v redakci několik neděl, ale nedovedl vůbec pracovat...“

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Přeštice, 1868-1893, snímek 102, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí. Archiv hl. města Prahy, Sbírka matrik, Nové Město, Zemský ústav pro choromyslné Kateřinky, matrika zemřelých 1911-1925, sign. CHORK Z1, s. 183 http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=3105DBED1B134AE48B1F22ADF982D533&scan=189#scan189
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z2, s. 6
  4. ↑ Louis z Přeštic: Eugenovy námluvy. Národní listy. 16. 9. 1916, s. 1. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f MED, Jaroslav. Louis Křikava. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Svazek 2/II. K–L. S. 1622–1623.
  6. ↑ Dušan Jeřábek: Rudolf Těsnohlídek a brněnské divadlo (pozn. na str. 16
  7. ↑ Česká liga proti bolševismu ustavena. Plzeňské listy. 8. 11. 1901, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ Inzerát Louise Křikavy. Národní politika. 24. 6. 1909, s. 13. Dostupné online. 
  9. ↑ Matriční záznam: Archiv hl. města Prahy, Sbírka matrik, civilní, Magistrát hl. města Pragy, centrální úřad, matrika oddaných 1918-1919, sign. MAG O4, s. 1 http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=354F796BD50D4632B659F7C5FDE66005&scan=5#scan5
  10. ↑ Čeští spisovatelé českému poselstvu. Lidové noviny. 25. 5. 1917, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Louis Křikava zemřel. Národní listy. 2. 7. 1920, s. 1. Dostupné online. 
  12. ↑ Viktor Dyk: Zákeřná silnice. Národní listy. 4. 7. 1920, s. 1. Dostupné online. 
  13. ↑ Nákladem firmy F. Šimáček vyšla sbírka moderních veršů.... Lidové noviny. 24. 9. 1899, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ Literatura. Plzeňské listy. 17. 9. 1899, s. 4. Dostupné online. 
  15. ↑ NFA: Pražské děti. web.nfa.cz [online]. [cit. 2018-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-07. 
  16. ↑ Panáček v říši mluveného slova: Malá Lucy
  17. ↑ Virtuální muzeum Jaroslava Haška a Josefa Švejka: Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona/Básník Louis Křikava, jinak Blažej Jordán zvaný

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj