Lothar Štěpán z Metternichu

Lothar Štěpán princ Metternich
Místodržitel v Horním Rakousku
Ve funkci: 14. ledna 1881 – 5. září 1881
Předchůdce	Felix Pino z Friedenthalu
Nástupce	Philipp Weber von Ebenhof
Místodržitel v Kraňsku
Ve funkci: 26. ledna 1874 – 20. července 1874
Předchůdce	Alexander von Auersperg
Nástupce	Bohuslav Widmann
Narození	13. září 1837 Vídeň
Úmrtí	2. října 1904 (ve věku 67 let) Vídeň
Místo pohřbení	Hrobka rodu Metternichů
Titul	princ
Choť	Karoline Anna Rosalie Johanna Reittner (od 1868) Karolína Františka Mitrovská z Nemyšle (od 1900)
Rodiče	Klement Václav z Metternichu a Melanie Marie Antonie ze Zichy-Ferraris
Profese	aristokrat
Ocenění	Řád Františka Josefa, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lothar Štěpán August Maria Klemens princ z Metternich-Winneburgu (německy Lothar Stephan August Maria Clemens Prinz zu Metternich-Winneburg) (12. září 1837 Vídeň – 2. října 1904 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, rakousko-uherský státní úředník a politik. Jako nejmladší syn vlivného diplomata a státníka knížete Klemense Metternicha působil od mládí ve státní správě, krátce byl také poslancem českého zemského sněmu. Svou kariéru završil jako dlouholetý viceprezident místodržitelství Horního Rakouska se sídlem v Linzi (1876–1891).

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Metternichů,^[1] narodil se ve Vídni jako nejmladší syn dlouholetého státního kancléře knížete Klemense Metternicha (1773–1859)^[2][3] a jeho třetí manželky Melanie, rozené hraběnky Zichy-Ferrarisové (1805–1854).^[4] Jeho křestní jméno Lothar odkazuje ke starší rodové historii a osobnosti trevírského kurfiřta Lothara Metternicha (1551–1623), který byl zakladatelem majetkového a společenského vzestupu Metternichů počátkem 17. století. Princ Lothar vystudoval práva a od mládí působil ve státních službách, začínal jako sekretář u dolnorakouského místodržitelství ve Vídni,^[5] později byl vládním radou a viceprezidentem zemské správy v Kraňsku.^[6] S titulem dvorního rady byl v roce 1874 dočasným zemským prezidentem v Kraňsku,^[7] později působil u místodržitelství v Horním Rakousku. V letech 1878–1882 byl poslancem českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii.^[8][9] Nakonec zastával dlouhodobě funkci viceprezidenta místodržitelství v Horním Rakousku,^[10] kde byl od ledna do září 1881 krátce také dočasně úřadujícím místodržitelem.^[11] V roce 1891 odešel do výslužby.

Jako syn knížete užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht). V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím,^[12] byl též čestným rytířem Maltézského řádu. Za zásluhy byl nositelem komturského kříže Řádu Františka Josefa a Řádu železné koruny III. třídy. V zahraničí získal turecký Řád Medžidie III. třídy.^[13]

Byl dvakrát ženaý. Poprvé se oženil v roce 1868 s Franziskou, rozenou Reitterovou (1825–1899), vdovou po zemském soudním radovi Johannu Huberovi.^[14] Jeho druhou manželkou se v roce 1900 stala Františka, rozená hraběnka Mitrovská z Nemyšle (1846–1918), vdova po prezidentovi zemského soudu ve Vídni hraběti Karlovi Chorinském.^[15][16]

Zemřel 2. října 1904 ve Vídni ve věku 67 let a byl pohřben v rodové hrobce v Plasích.^[17][18]

Odkazy

Reference

Zdroj