Lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB

Parní lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB
Lokomotiva ÖNWB Id 100 (StEG 1792/84), později 301.17 kkStB a 252.015 ČSD, tovární snímek (1884)
řada kkStB	301.01–17 (1908–1923)
řada dle Kryšpína (ČSD)	252.001–15 (1924–31)
vytápěcí kotel	K5ᴵᴵ, K7ᴵᴵ, K9, K9ᴵᴵ, K26 (1925–35)
výrobní čísla	VNM: 2578–2586/81 StEG: 1785–1792/84
Základní údaje
Výrobce	řada Ic: VNM řada Id: StEG
Výroba v letech	Ic: 1881 Id: 1884
Počet vyrobených kusů	Ic: 9 Id: 8
Provozovatel	ÖNWB/SNDVB (1881–1907) kkStB (1908–1919) ČSD (1918–32)
Období provozu	1881–1931
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost	Ic: 38 500 kg Id: 39 000 kg
Hmotnost ve službě	43 000 kg
Adhezní hmotnost	24 200–24 600 kg
Délka přes spřáhla	Ic: 8 775 mm Id: 8 785 mm
Výška skříně od TK	4 400 mm
Minimální poloměr projížděných oblouků	120 m
Rozchod	1 435 mm
Celkový rozvor	Ic: 5 950 mm Id: 5 960 mm
Rozvor spřažených dvojkolí	Ic: 4 150 mm Id: 4 160 mm
Rozvor běžného podvozku	1 800 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	2'B m2 (4-4-0)
Trvalý výkon	ca. 480 k / 355 kW
Konstrukční rychlost	80 km/h
Přetlak páry	10 bar
Počet kouřovek/žárnic	Ic: 167 Id: 169
Počet válců	2
Průměry válců	411 mm
Zdvih pístů	632 mm
Typ rozvodu	Stephensonův vnější
Průměr spřažených dvojkolí	1 900 mm
Průměr běhounů	989 mm
Výhřevná plocha topeniště	Ic: 8,0 m² Id: 8,4 m²
Výhřevná plocha trubek kotle	Ic: 115,0 m² Id: 103,5 m²
Výhřevná plocha celková	Ic: 113,0 m² Id: 111,9 m²
Plocha roštu	Ic: 1,8 m² Id: 1,9 m²
Lokomotivní brzda	jednoduchá ssací pro lokomotivu i vlak
Vlečný tendr
Řada/označení	26.03-19 kkStB (310.0 ČSD)
Prázdná hmotnost	12 000 kg
Plná hmotnost	28 000 kg
Zásoba uhlí	6,4 / 8,4 m³
Zásoba vody	10,5 / 8,5 m³
Počet náprav	3
Průměr kol	969 mm
Celkový rozvor tendru	3 000 mm
Řada/označení	29 kkStB (412.0 ČSD)
Prázdná hmotnost	14 300 kg
Plná hmotnost	32 700 kg
Zásoba uhlí	6,4 m³
Zásoba vody	12,0 m³
Počet náprav	3
Průměr kol	969 mm
Celkový rozvor tendru	3 000 mm
Odkazy
multimediální obsah na Commons
Vysvětlivky pojmů v infoboxu. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rychlíkové parní lokomotivy s vlečným tendrem řady Ic a Id byly pro Rakouskou severozápadní dráhu vyrobeny v letech 1881 a 1884 v počtu 17 kusů. Nasazovány byly především na tratích v českém Polabí. U rakouských státních drah dostaly po roce 1907 řadové označení 301. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie všechny připadly ČSD jako řada 252.0. Z provozu byly vyřazeny do roku 1931.

Stoupající nároky na dopravu přiměly na počátku 80. let 19. století Rakouskou severozápadní dráhu k objednávce lokomotiv výkonnějších, které by zvládaly vozbu spěšných vlaků o hmotnosti až 120 t ve sklonově i směrově náročném úseku Znojmo – Havlíčkův Brod – Kutná hora.^[1][2][3] Konstrukčně to byly lokomotivy koncepce „Rittinger“ uspořádání 2’B s velkými koly a nízko uloženým kotlem s topeništěm mezi spřaženými nápravami, přímo pak vycházely z řady Ib (kkStB 201); některé funkční celky přitom byly společné i s řadou IIIa (u ČSD 232.0).^[3]

Devět strojů dodala lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě roku 1881. Společnost jim dala řadu Ic a inventární čísla 84-92. Dalších 8 obdobných strojů druhé série bylo doobjednáno u lokomotivky Společnosti státních drah ve Vídni. Dodány byly roku 1884 jako řada Id s čísly 93–100.^[4][5][1][2]

S lokomotivami výrobci dodali tendry pozdější řady 26 kkStB (u ČSD 310.0). Později se využívaly i tendry řady 29 kkStB (412.0 ČSD).^[6]

Rám lokomotivy byl vnější, vpředu byl nesen Kamperovým výkyvným podvozkem, za ním bylo uloženo hnací a spřažené dvojkolí. Jejich kola o průměru téměř 2 metry podstatnou částí zasahovala nad ochoz i do budky a byla tak kryta blatníky. Takové uspořádání umožňovalo lokomotivám dosahovat dobově špičkových rychlostí 80 km/h a bezpečný průjezd oblouky o poloměru menším než 300 m.^[7]

Obě série se od sebe mírně odlišovaly v rozměrech a velikostí kotle. Lokomotivy řady Id měly o ca. 10 cm delší skříňový kotel na úkor válcového, tedy i větší topeniště a přímou výhřevnou plochu. Regulátor umístěný před rozměrným parním dómem byl ovládán táhlem vně kotle. Nápadné a pro tyto lokomotivy charakteristické bylo nezakrytované masivní přítokové a výfukové potrubí parních válců, vedené po kotli. Dvojčitý parní stroj byl umístěn vně rámu, tyčoví pohonu i Stephensonova rozvodu bylo na hallských klikách náprav.^[1][2]

Vzhled dotvářela budka lokomotivní čety s dobrým výhledem velkými čelními okny přes nízko položený kotel. Podlaha uvnitř byla rozčleněna na tři pole blatníky spřažených kol. Ssací brzda byla jednoduchá pro lokomotivu i vlak. Stroje byly jako jedny z prvních vůbec vybaveny mechanickým registračním rychloměrem "Haushälter".^[1][2]

Pět lokomotiv (č. 84 a 97-100) bylo dodáno do vídeňské výtopny ÖNWB, kde vozily rychlíky v úseku Vídeň-Znojmo. Stroje byly později osazeny spalovačem kouře systém Langer a přiděleny do výtopny mateřské společnosti SNDVB v Jaroměři. Další byly určeny pro tratě tzv. doplňovací sítě v Čechách. Nakonec všechny přešly do českých služeben. Ponejvíce sloužily na polabské dráze mezi Děčínem a Kolínem. Po zestátnění ÖNWB označily Rakouské státní dráhy všechny lokomotivy řad Ic a Id jedinou řadou 301 a ponechaly je v dosavadních působištích. V červnu 1918 se tak nacházely lokomotivy 301.01 a 02 ve výtopně Děčín a lokomotivy 301.03 až 301.17 ve výtopně Nymburk.^[1][2][8]

ČSD převzaly v roce 1918 všech 17 lokomotiv, přeznačení na řadu 252.0 po roce 1924 se ale dočkalo jen patnáct z nich. Přiděleny byly ve výtopnách Nymburk, Střekov a Děčín a nasazovány i nadále na dopravu osobních vlaků. Jako zastaralé a neperspektivní nebyly modernizovány a postupně rušeny. Posledních pět strojů bylo vyřazeno v roce 1931, když hlavním důvodem byl přechod ze sací na tlakovou brzdu u osobních vlaků.^[1][2]

Lokomotiva 252.008 se v děčínské výtopně od roku 1928 využívala pro potřeby dráhy jako mobilní vytápěcí kotel K5. ČSD ji v roce 1932 darovaly Národnímu technickému muzeu v Praze. Je to u nás jediná, a jedna z mála vůbec dochovaných rychlíkových lokomotiv „klasického“ uspořádání 2‘B a jedna ze dvou zachovaných lokomotiv Rakouské severozápadní dráhy.^[2][9]

• Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, 400 stran, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7. (www.dampflok.at).
• Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Verlag Slezak, Wien 1978, ISBN 3-900134-40-5.
• Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn. In: Die Bahnen Österreich-Ungarns. Band 1. Bohmann Verlag, Wien 1967.
• Johann Blieberger, Josef Pospichal: Die kkStB-Triebfahrzeuge, Band 1. Die Reihen 1 bis 228. bahnmedien.at, 2008, ISBN 978-3-9502648-0-7.

• Lokomotiva řady Ia, Ib ÖNWB
• Rakouská severozápadní dráha
• Lokomotivka Vídeňské Nové Město
• Seznam českých a slovenských lokomotiv
• Seznam lokomotiv VNM a Sigl v Československu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 252.0 na Wikimedia Commons

Zdroj