Lodivod mořský

Jak číst taxoboxLodivod mořský
alternativní popis obrázku chybí
Lodivod mořský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád ostnoploutví (Perciformes)
Čeleď kranasovití (Carangidae)
Rod lodivod (Naucrates)
Rafinesque, 1810
Binomické jméno
Naucrates ductor
(Linné, 1758)
Synonyma
  • Gasterosteus ductor Linnaeus, 1758
  • Hemitripteronotus quinquemaculatus Lacepède, 1801
  • Naucrates fanfarus Rafinesque, 1810
  • Naucrates indicus Lesson, 1831
  • Naucrates noveboracensis Cuvier, 1832
  • Nauclerus compressus Valenciennes, 1833
  • Seriola dussumieri Valenciennes, 1833
  • Seriola succincta Valenciennes, 1833
  • Nauclerus abreviatus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus brachycentrus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus triacanthus Valenciennes, 1833
  • Nauclerus annularis Valenciennes, 1833
  • Nauclerus leucurus Valenciennes, 1833
  • Naucrates cyanophrys Swainson, 1839
  • Naucrates serratus Swainson, 1839
  • Thynnus pompilus Gronow, 1854
  • Naucrates polysarcus Fowler, 1905
  • Naucrates angeli Whitley, 1931[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lodivod mořský (Naucrates ductor), zastarale pilot pruhovaný,[3] je kranasovitá ryba, jediný zástupce rodu Naucrates. Vyskytuje se cirkumpolárně v teplých epipelagických vodách subtropického a tropického pásu, nicméně zejména následování velkých mořských živočichů (mořské želvy, žraloci aj.) může lodivody mořské přivést i do chladnějších vod mírného pásu.

Systematika

Formální popis druhu obstaral švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.[2] Rodové jméno Naucrates pochází z řeckého naykrates, což ve volném překladu znamená „vládce moří“.[2][4]

Výskyt

Lodivod mořský má cirkumpolární rozšíření primárně v tropických mořích a oceánech,[2][5] avšak příležitostně se vyskytuje i v chladnějších vodách. V západním Atlantiku byl zaznamenán od poloostrova Nova Scotia na jih podél pobřeží Severní Ameriky přes Mexický záliv a Karibské moře až k Argentině.[5] Ve východním Atlantiku se vyskytuje od Britských ostrovů[6] na jih podél břehů západní Evropy a Afriky až k Namibii. Obývá i Středozemní a Černé moře. Je široce rozšířen i v Pacifiku od ostrova Vancouver po Ekvádor, Havaj a západní Pacifik. V Indickém oceánu se vyskytuje od východní Afriky přes Indii po Indonésii, Filipíny a Austrálii.[5][7] Vyhledává otevřená moře do hloubky 300 m.[2]

Popis

Žralok dlouhoploutvý s hejnem lodivodů mořských

Lodivod mořský má protáhlé tělo jemných křivek, nepříliš bočně zploštělé. Hřbetní ploutev má 4–6 tvrdých paprsků a 25–29 měkčích ploutevních paprsků, řitní ploutev obsahuje 3 tvrdých paprsků a 15–17 měkčích ploutevních paprsků. Postranní čára je holá, nenápadná, bez šupin. Barva těla bývá stříbrná až světle modrá s 6–7 širokými příčnými tmavými pruhy.[2][8] Tyto pruhy s věkem blednou, až se úplně vytratí a starší lodivodi jsou tak cele světlí.[8] Řitní ploutev, druhá hřbetní ploutev a konečky srpovitě vykrojené ocasní ploutve mají bílá zakončení. Délka těla se pohybuje kolem 40 cm, maximálně dorůstá k 70 cm.[2]

Biologie

Tato nápadně pruhovaná ryba buduje semiobligátní, komenzální vztahy s velkými živočichy jako jsou mořské želvy, žraloci, rejnoci i další velké druhy ryb. Může se zdržovat i v těsné blízkosti lodí či u plavajícího dříví, které následuje. Mladí, nedospělí jedinci jsou spojováni hlavně s mořskými řasami a medúzami. Ve všech případech se krmí na živočiších, kteří jsou s těmito velký živočichy a předměty spojováni. V případě lodí se jedná např. o zbytky jídel vyhozených z paluby.[5] U větších živočichů se krmí zbytky z jejich jídel, jejich parazity nebo exkrementy, avšak mohou i lovit menší rybky a bezobratlé živočichy.[8]

Při pohybu vodou lodivodi využívají vlny, které vznikají, když větší živočich proplouvá vodou, aby tak šetřili s energií.[8] Někdy mohou dokonce plout na vlně, která vzniká před plovoucím živočichem nebo lodí. To může někdy vést až k dojmu, že loď nebo živočicha někam vedou.[4] Dospívá kolem věku 1 roku, může se dožít nejméně 4 let, velmi pravděpodobně více.[8]

Ohrožení

Lodivod mořský je častým nechtěným, vedlejším úlovkem komerčních rybářských operací. Je poměrně často loven i maloměřítkovými rybářskými loděmi ve Středozemním moři, zejména na Maltě. Žádné z těchto aktivit však neohrožují celkovou populaci, takže Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený.[5]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c d e f g Naucrates ductor, Pilotfish : fisheries, gamefish, aquarium [online]. Fishbase [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HANEL, Lubomír. Ryby (2). 1. vyd. Praha: Albatros, 2000. (Svět zvířat; sv. IX). ISBN 80-00-00830-0. S. 44. 
  4. a b PETRUSEK, Adam. Lodivodi: Věrní průvodci (nejen) žraloků [online]. Vesmir.cz, 2006 -06-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Naucrates ductor [online]. he IUCN Red List of Threatened Species 2015: e.T190452A115322218, 2016 [cit. 2023-01-21]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2015-4.RLTS.T190452A16643992.en. (anglicky) 
  6. QUIGLEY, D. T. G.; FLANNERY, K.; O'SHEA, J. Pilot-Fish Naucrates ductor (L.) in Irish Waters: Further Records and a Review of Irish Records. The Irish Naturalists' Journal. 1997, roč. 25, čís. 11/12, s. 419–424. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 0021-1311. (anglicky) 
  7. ALI-BASHA, Nour; SAAD, Adib; HAMWI, Nader. First record of pilotfish Naucrates ductor (Linnaeus 1758), Carangidae, in the syrian marine waters (Levantine Basin). Marine Biodiversity Records. 2021-02-23, roč. 14, čís. 1, s. 7. Dostupné online [cit. 2023-06-17]. ISSN 1755-2672. DOI 10.1186/s41200-021-00202-y. (anglicky) 
  8. a b c d e CORREIA, João Pedro Santos; DE VAISSIER FERRO MAURÍCIO, Francisco; DA ROSA, Rui Miguel Guedes. Capture, husbandry and long-term transport of pilotfish, Naucrates ductor (Linnaeus, 1758), by sea, land and air. Environmental Biology of Fishes. 2018-06-01, roč. 101, čís. 6, s. 1039–1052. Dostupné online [cit. 2023-01-22]. ISSN 1573-5133. DOI 10.1007/s10641-018-0757-8. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj