Lockheed EC-121 Warning Star
Lockheed EC-121 Warning Star | |
---|---|
![]() EC-121D Warning Star na Thajskem v roce 1972
| |
Určení | AEW&C |
Výrobce | Lockheed |
První let | 9. června 1949 |
Zařazeno | 1954 |
Vyřazeno | 1978 |
Uživatel |
Letectvo Spojených států amerických Námořnictvo Spojených států amerických |
Vyrobeno kusů | 142 |
Vyvinuto z typu | Lockheed L-1049 Super Constellation |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lockheed EC-121 Warning Star je americký vojenský vrtulový letoun, vyvinutý společností Lockheed na základě dopravního letounu Lockheed L-1049 Super Constellation. Nejprve sloužil jako radarový výstražný letoun (Airborne Early Warning, AEW), později jako létající středisko velení a řízení (Airborne Early Warning and Control, AEW&C) a zpravodajský letoun (SIGINT, ELINT). Do služby byl zařazen roku 1954. Celkem bylo vyrobeno 142 kusů.[1] Provozovalo jej americké letectvo a námořnictvo. Proti sovětským bombardérům střežily vzdušné přístupy k USA (z Aljašky, Grónska, Islandu, atolu Midway, nebo Newfoundlandu).[1] Významnou roli hrál ve vietnamské válce. Vyřazen byl roku 1978, přesto jeden exemplář námořnictvo provozovalo až do roku 1982. V letectvu mu posádky přezdívaly „Connie“, v námořnictvu „Willie Victor“, což odkazovalo k hláskování jeho označení WV.[2] Ve službě jej nahradil letoun Boeing E-3 Sentry. Sovětskou odpovědí na EC-121 byl roku 1956 zavedený letoun Tupolev Tu-126.[3]
Historie

Pro testování aerodynamické koncepce letounu byl upraven prototyp dopravního letounu Lockheed L-1049 Super Constellation.[4] Prostorný trup byl pracovištěm pro 26člennou posádku. Letoun byl vybaven vyhledávacím radarem AN/APS-20 a radarem AN/APS-45, který určoval výšku letu sledovaných strojů. Jejich radomy jim dávaly typickou siluetu.[1] Do služby byl zaveden roku 1954.[3] Označení EC-121 letoun dostal roku 1962.[1]
Nehody a incidenty
- Dne 15. dubna 1969 severokorejské stíhací letouny MiG-21 sestřelily EC-121. Zabito bylo všech 31 členů posádky.[4]
Dochované exempláře (výběr)

- EC-121D – Národní muzeum Letectva Spojených států amerických v Daytonu ve státě Ohio.[5]
- EC-121K – Muzeum letectví ve Warner Robins ve státě Georgia.[2]
- EC-121T – Castle Air Museum v Atwateru v Kalifornii.[6]
- EC-121T – Combat Air Museum v Topece v Kansasu.[7]
- EC-121T – Pima Air & Space Museum v Tucsonu v Arizoně.[8]
Specifikace (EC-121M Warning Star)
Technické údaje
Citováno dle[4]
- Posádka:
- Kapacita:
- Rozpětí: 38,456 m
- Délka: 35,408 m
- Výška: 7,544 m
- Nosná plocha:
- Hmotnost prázdného letounu: 37 953 kg
- Max. vzletová hmotnost: 70 987 kg
-
Pohonná jednotka: 4× hvězdicový motor Wright R-3350-91
- Výkon pohonné jednotky: 4× 3250 hp
Výkony
- Max. rychlost: 541 km/h (ve výšce 5944 m)
- Cestovní rychlost: 385 km/h
- Dostup: 6675 m
- Dolet: 7130 km
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d EC-121 Warning Star [online]. Naval History and Herritage Command [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b EC-121K Constellation [online]. Museumofaviation.org [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PANCHARTEK, Radek. Od studené války k válce na Ukrajině. Evoluce letounů včasné výstrahy [online]. iDnes.cz, 2025-01-11 [cit. 2025-05-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c SWOPES, Bryan. 15 April 1969, 0447 Zulu [online]. This Day in Aviation, 2025-04-15 [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed EC-121D Constellation [online]. Nationalmuseum.af.mil [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed EC-121 Warning Star #1049A-4335 [online]. Castle Air Museum [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed EC-121T-LO Warning Star (USAF 52-3418 FAA Reg. No. N4257U) [online]. Combat Air Museum [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lockheed EC-121T Warning Star [online]. Pima Air & Space Museum [cit. 2025-05-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lockheed EC-121 Warning Star na Wikimedia Commons
- Lockheed (Super) Constellation [online]. Aviation Safety Network [cit. 2025-04-15]. Dostupné online. (anglicky)