Lochotín (vojenský újezd Hradiště)

Lochotín
Chybí zde svobodný obrázek
Lokalita
Charakter zaniklá vesnice
Obec Vojenský újezd Hradiště
Okres Karlovy Vary
Kraj Karlovarský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°11′29″ s. š., 13°10′25″ v. d.
Základní informace
Katastrální území Radošov u Hradiště
Lochotín
Lochotín
Další údaje
Zaniklé obce.cz 131
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lochotín (německy Lochotin) je částečně zaniklá vesnice ve vojenském újezdu Hradiště v okrese Karlovy Vary. Stál v Doupovských horách deset kilometrů severovýchodně od Bochova v nadmořské výšce okolo 715 metrů.[1]

Název

Název vesnice je odvozen z osobního jména Lochota ve významu Lochotův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Lochotyn (1357 a 1369), Lokotyn (1384), Lobotyn (1385), Lochotyn (1403), Lochotin (1457), Lochating (1604), Lochotin (1623 a 1654), Lochating (1791) a Lochotin (1847).[2]

Historie

První písemná zmínka o Lochotínu je z roku 1357. O dva roky později ve vsi sídlil Miroslav z Lochotína, který měl patronátní právo k lochotínskému kostelu.[3] Ten ročně odváděl papežský desátek ve výši šesti grošů, a patřil tak k nejchudším v okolí.[4] Dalšími držiteli vsi byli Gozliv Mechauer a po něm do roku 1405 Dětřich Smetánka z Lochotína a na Chyších. Vesnice v té době bývala manským statkem hradu Andělská Hora. Na začátku patnáctého století ji získali příslušníci lochotínské větve rodu Haugviců. Posledním z nich byl v Lochotíně Bušek Haugvic, který vesnici roku 1460 prodal Mikuláši Kfelířovi ze Zakšova.[3]

V šestnáctém století už Lochotín k Andělské Hoře nepatřil. Vlastnili jej páni ze Šparneku, za nichž se v okolí rozšířilo luteránství. V roce 1567 vesnici koupil Sezima Miřkovský, majitel panství Verušičky, a osvobodil ji od manských povinností. Od roku 1601 panství vlastnil Štefan Šlik, ale o dva roky později prodal Lochotín s poplužním dvorem, ovčínem, pivovarem a mlýnem za pět tisíc kop míšeňských grošů Václavovi staršímu Štampachovi ze Štampachu a na Valči. Od té doby vesnice sdílela osudy valečského panství až do zániku patrimoniální správy.[3]

Během třicetileté války byla vesnice silně poškozena. Po válce v ní podle berní ruly z roku 1654 žili čtyři sedláci a dva chalupníci. Dalších šest usedlostí bylo pustých.[3] Hospodáři měli celkem patnáct potahů a chovali dvacet krav, třicet jalovic, šest ovcí, jedenáct prasat a tři kozy. Chov dobytka byl hlavním zdrojem obživy, ale lidé se přivydělávali výrobou příze, jeden sedlák provozoval hospodu a jeden chalupník pracoval jako tesař.[4]

Podle tereziánského katastru z roku 1748 ve vsi stál vrchnostenský mlýn s pilou a lochotínská farnost měla 122 farníků. Škola ve vsi byla už v roce 1769, ale školní budovu nechal postavit až František Korba z Weidenheimu. Vysvěcena byla v roce 1833.[5]

V devatenáctém století vesnici postihly dvě povodně. K první došlo roku 1827, kdy byly zaplaveny louky s částí vsi. V roce 1895 ucpaly ledové kry koryto potoka. Obyvatelé před vodou zachránili dobytek, ale drůbež se jim zachránit nepodařilo. V letech 1863–1865 se díky infikované vodě v obecní studni nakazilo 72 obyvatel břišním tyfem. Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1873.[5]

V průběhu první světové války padlo lochotínských 21 mužů a do vsi se přistěhovalo deset Židů z Haliče. Památku zemřelých připomínal pomník z roku 1932, ale během odsunu obyvatel po druhé světové válce jej Němci údajně zakopali. Za první republiky v Lochotíně fungovaly tři obchody se smíšeným zbožím, dva hostince a řemeslo provozovali řezník, tři ševci, dva truhláři, dva kováři, kolář a holič. Horní mlýn byl upraven na pilu a Dolního mlýna se zpracovával len a fungovala u něj olejna.[5]

Po uzavření Mnichovské dohody Lochotín 5. září 1938 obsadila německá armáda. Bojů druhé světové války se zúčastnilo osmdesát mužů z vesnice. Koncem války do vesnice přišli na nucené práce dělníci z Polska a Srbska, kteří 12. května 1945 začali zabavovat potraviny obyvatel. Rudá armáda ve vsi zřídila posádku 3. června 1945. Po válce byla 2. září otevřena česká škola a během podzimu v roce 1945 začaly odsuny německých obyvatel.

V roce 1951 vzniklo lochotínské jednotné zemědělské družstvo, ale neprosperovalo. Roku 1953 bylo zrušeno[6] a vesnice vysídlena v důsledku zřízení vojenského újezdu.[7] Dochoval se z ní jen kostel a zříceniny několika domů. Většina dalších byla zbořena, čehož využili filmaři při natáčení filmu Tankový prapor.

Přírodní poměry

Lochotín stával v katastrálním území Radošov u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi čtyři kilometry severozápadně od Velkého Hlavákova. Nacházel se v nadmořské výšce okolo 715 metrů v jihovýchodní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina.[8]Půdní pokryv v okolí zaniklé vsi tvoří kambizem eutrofní. Místem, kde vesnice stávala, protéká Lochotínský potok.[9]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Lochotín stál v chladné oblasti CH7,[8] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[10]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 432 obyvatel (z toho 215 mužů), z nichž byli dva Čechoslováci, 426 Němců a čtyři cizinci. Kromě tří židů byli římskými katolíky.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 393 obyvatel: 391 Němců a dva cizince. Až na dva židy se hlásili k římskokatolické církvi.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů[13]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 498 529 539 470 468 432 393 67
Domy 84 89 89 86 87 87 87 64

Obecní správa

Při sčítáních lidu v letech 1869–1930 byl Lochotín obcí v okrese Žlutice.[14] Po druhé světové válce se stal vládním komisařem pro Lochotín, Malý Hlavákov a Velký Hlavákov hajný Slavík, který se do Lochotína přistěhoval 10. června 1945. Následujícího roku byla jeho funkce zrušena a nahradila ji místní správní komise.[6]

Pamětihodnosti

Ve zbytcích vesnice stojí barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.[7] Kostel byl původně dřevěný, ale po požáru za třicetileté války byl obnoven a jeho dominantou se stala 37 metrů vysoká věž. K vybavení kostela patřila gotická socha Madony, po restaurování uložená v diecézním muzeu v Plzni. Obrazy čtrnácti svatých pomocníků z hlavního oltáře byly přestěhovány do kostela svatého Jana Nepomuckého v Nových Hamrech.[4] Okolo kostela se nachází pozůstatky hřbitova, na kterém se pohřbívali také zemřelí z Kopáčova, Malého Hlavákova a Jeseně. Dne 8. září se ke kostelu každoročně konaly poutě.[5]

Jihovýchodně od vesnice se zvedá Zlatý vrch, v jehož vrcholové části se dochovaly pozůstatky dolu z přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Není jasné, která surovina se v dole dobývala.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-04-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 653. 
  3. ↑ a b c d BINTEROVÁ, Zdena, 2004. Zaniklé obce Doupovska. Svazek II. V bývalých okresech Karlovy Vary a Žlutice. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov. 75 s. ISBN 80-239-4566-1. Kapitola Lochotín, s. 45. 
  4. ↑ a b c Binterová 2004, s. 46.
  5. ↑ a b c d Binterová 2004, s. 47.
  6. ↑ a b c Binterová 2004, s. 48.
  7. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Lochotín, s. 39–40. 
  8. ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ CENIA. Katastrální mapy a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  11. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 236. 
  12. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 404. 
  13. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-30]. Kapitola Karlovy Vary. Dostupné online. 
  14. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 301. 

Literatura

  • BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Doupovska od A do Ž. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2005. 96 s. ISBN 80-239-6124-1. Kapitola Lochotín, s. 39–40. 

Externí odkazy

Zdroj