Lionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu

Lionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
Lionel Sackville, 1. vévoda z Dorsetu
Narození	18. ledna 1688
Úmrtí	10. října 1765 (ve věku 77 let); Sevenoaks
Místo pohřbení	The church of St Michael and All Angels, Withyham
Alma mater	Westminsterská škola
Povolání	politik
Ocenění	Podvazkový řád
Politická strana	Whigové
Choť	Elizabeth Sackville
Děti	George Sackville, 1. vikomt Sackville; Lord John Sackville; Elizabeth Thynne, Viscountess Weymouth; Charles Sackville, 2nd Duke of Dorset; Caroline Sackville
Rodiče	Charles Sackville, 6th Earl of Dorset a Mary Compton
Příbuzní	Lady Mary Sackville (sourozenec); Charles Sackville-Germain, 5th Duke of Dorset, Lady Elizabeth Sackville, neznámá Sackvillova dcera, Diana Sackville a George Sackville (vnoučata)
Funkce	irský místokrál; lord předseda rady
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lionel Cranfield Sackville, 1. vévoda z Dorsetu (Lionel Cranfield Sackville, 1st Duke of Dorset, 7th Earl of Dorset, 2nd Earl of Middlesex, 7th Baron Buckhurst, 2nd Baron Cranfield) (18. ledna 1688 – 10. října 1765), byl britský státník a dvořan. Jeho vzestup je spojen s nástupem hannoverské dynastie na britský trůn, zastával vysoké funkce u dvora a dvakrát byl místokrálem v Irsku. Byl rytířem Podvazkového řádu a v roce 1720 získal titul vévody.

Životopis

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Sackville, byl jediným synem nejvyššího komořího 6. hraběte z Dorsetu a jeho druhé manželky Mary Compton (†1691), dcery 3. hraběte z Northamptonu. Po otci zdědil rodové tituly a stal se členem Sněmovny lordů (1706), krátce nato získal vysoké posty, v letech 1708–1712 byl lordem strážcem pěti přístavů a v letech 1708–1713 guvernérem v Doveru. Po smrti královny Anny byl členem diplomatické mise k budoucímu králi Jiřímu I., což předurčilo jeho další kariéru ve službách hannoverské dynastie. V roce 1714 byl jmenován členem Tajné rady, získal Podvazkový řád a stal se komořím Jiřího I. V roce 1720 byl povýšen na vévodu z Dorsetu. Od dvacátých let 18. století zastával správní funkce v hrabství Kent (od roku 1724 do smrti zde byl nejvyšším sudím a v letech 1725–1737 místodržitelem). Jako stoupenec whigů se později stal i členem vlády jako lord nejvyšší hofmistr (1725–1730) a při korunovaci Jiřího II. vykonával funkci lorda korunovačního hofmistra (1727).

V letech 1731–1737 byl místokrálem v Irsku. Do této funkce byl jmenován po úspěšném působení lorda Cartereta, což mu jako politikovi průměrných schopností ztížilo výchozí pozici. Soudobí kritici mu vyčítali, že výkon funkce irského místokrále omezil na velkolepé slavnosti a cesty po Irsku ve zlatém kočáře. Vévoda z Dorsetu se ve fungování irského politického systému zorientoval až po několika letech a paradoxně byl poté odvolán, aby znovu převzal funkci nejvyššího hofmistra (1737–1744). Poté byl prezidentem Tajné rady (1745–1751) a nejvyšším štolbou (1755–1757) a mezitím opět irským místokrálem (1751–1755).

V roce 1708 se oženil s Elizabeth Colyear (1690–1768), dcerou generála Waltera Colyeara, která byla v letech 1723–1731 nejvyšší hofmistryní královny Karolíny. Měli spolu šest dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn Charles (1710–1769), druhorozený John Philip (1713–1765) sloužil v armádě a byl členem Dolní sněmovny, nejmladší George (1716–1785) dosáhl v armádě hodnosti generála a později byl ministrem kolonií. Dcery se provdaly do rodin Thynne a Damer.