Linduška luční

Jak číst taxoboxLinduška luční
alternativní popis obrázku chybí
Linduška luční
Hlas lindušky luční
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď konipasovití (Motacillidae)
Rod linduška (Anthus)
Binomické jméno
Anthus pratensis
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linduška luční (Anthus pratensis) je malý zpěvný pták z čeledi konipasovitých (Motacillidae).

Taxonomie

Druh se 2 poddruhy:

  • A. p. whistleri Clancey, 1942 – severní Skotsko, Irsko.
  • A. p. pratensis (Linnaeus, 1758) – zbývající část areálu rozšíření.[2]

Popis

Je přibližně stejně velká jako vrabec, dorůstá délky 14–15 cm, v rozpětí křídel měří 22–25 cm[3] a váží 18–20 g.[4] Opeření má nevýrazné, svrchu šedohnědé, na spodině krémově bílé, s černým pruhováním na většině těla. Světlého zbarvení jsou také vnější okraje hnědého ocasu a dvojice úzkých pruhů na křídlech. Oči i tenký zobák má tmavý, končetiny s nápadně dlouhým zadním drápem růžové. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.

Je velmi podobná o něco větší lindušce lesní (A. trivialis), která má méně výrazné tmavé pruhování, výraznější zbarvení na hlavě a kratší zadní dráp.

Hlas

Nejčastěji se ozývá ostrým, často několikrát opakovaným „ist“. Zpívající samci vyletují z vyvýšeného místa do výšky, odkud pomalu klesají zpět dolů.

Rozšíření

Hnízdí na rozsáhlém území severní poloviny Evropy a v severozápadní Asii, v rozmezí od jihovýchodního Grónska a Islandu východně až po pohoří Ural a jižně po střední Francii a Rumunsko; izolovaná populace žije také na Kavkaze. Je převážně tažná se zimovišti v jižní Evropě, severní Africe a jihozápadní Asii, ptáci v Irsku a ve Velké Británii však na svých hnízdištích setrvávají po celý rok, ačkoli se obvykle přesouvají na pobřeží nebo do nížin.[5][6]

Evropská populace druhu je odhadována na 7–16 milionů hnízdících párů. Od roku 1980 však vykazuje mírně klesající trend,[7] zatímco v České republice, kde hnízdí v počtu 30-60 tisíc párů,[8] její početnost klesá již silně.[9]

Prostředí

Hnízdí na vlhkých loukách, pastvinách a v bažinách, přes zimu se vyskytuje také v jiných typech otevřené krajiny.

Potrava

Živí se především hmyzem a jinými malými bezobratlými živočichy, zejména v zimě pak požírá také semena a bobule.[5][6]

Hnízdění

Hnízdo s vejci
Anthus pratensis
Cuculus canorus canorus + Anthus pratensis

Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od dubna do července.[3]Hnízdo v podobě rostlinami vystlaného důlku v zemi staví dobře ukryté v husté vegetaci. V jedné snůšce je 2–7 (nejčastěji 3–5) světlých, hnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí 11–15 dnů pouze samice. Mláďata, která krmí oba rodiče, jsou opeřena po dalších 10–14 dnech. Linduška luční je též jedním z nejvýznamnějších hostitelů kukačky obecné (Cuculus canorus).[5][6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Meadow Pipit (Anthus pratensis) [online]. The Internet Bird Collection [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 27. 
  4. ↑ KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 463. 
  5. ↑ a b c Snow, D. W. & Perrins, C. M. (1998). The Birds of the Western Palearctic (Concise Edition ed.). Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-854099-X. (anglicky)
  6. ↑ a b c Hoyo, J. del, et al. (2004). Handbook of the Birds of the World, vol. 9. Barcelona: Lynx Edicions. str. 763. ISBN 84-87334-69-5. (anglicky)
  7. ↑ Meadow Pipit Anthus pratensis [online]. BirdLife International [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 166. 
  9. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-12-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj