Liberalizace poštovního trhu v České republice

Liberalizace poštovního trhu v České republice je proces legislativních změn vedoucích ke svobodnému podnikání v oblastech, kde držela monopol Česká pošta.

Postupné omezování poštovní výhrady (monopolu)

Historie

Historicky měly státní pošty po celém světě monopol na své služby. V českých zemích (v Československu) byl původní výraz pro toto omezení poštovní regál nahrazen od roku 1946 výrazem poštovní výhrada.[1] S vývojem moderního hospodářství byla poštovní výhrada postupně omezována. Na jedné straně stál zájem otevřít trh soukromým subjektům a konkurenci, na straně druhé pak snahy o to, aby nedošlo ke ztrátě poštovních služeb v oblastech, které by nebyly pro soukromé firmy zajímavé (např. poskytování kvalitních služeb v řídce osídlených oblastech).[2]

Liberalizace poštovního trhu měla být v Evropské unii dokončena k začátku roku 2011, v ostrovních státech, státech s nízkou hustotou obyvatelstva a konečně ve státech do EU později přistoupivších mohla být odsunuta až k roku 2013.

Postup liberalizace poštovního trhu v ČR

V České republice postupovalo odstranění poštovního monopolu vydáním a následnými novelami zákona o poštovních sužbách:[3]

  • Červenec 2000 - V platnost vstoupil nový Zákon o poštovních službách (Poštovní zákon), na jehož základě si Česká pošta udržela monopol na přepravu a doručování písemných zpráv do 350 gramů a do 27 korun (45 Kč pro mezinárodní styk)
  • Květen 2004 - Došlo k dalšímu omezení monopolu České pošty na doručování písemných zpráv byl omezen na zásilky do 100 gramů za cenu do 19 korun. Rozsah a oprávněnost monopolu České pošty byly předmětem politických diskusí a politického boje i ekonomických jednání.[4]
  • Leden 2006 - Monopol České pošty byl omezen na vyhrazené zásilky (s písemnostmi do 50 g a za cenu nižší než 18 Kč)[5]
  • Červen 2012 - Byla vydána novela Poštovního zákona, kterým byla zapracována směrnice Evropské unie.[6] V § 34c byl zaveden pojem Financování čistých nákladů představujících nespravedlivou finanční zátěž.[7] Byl zrušen institut poštovní výhrady a jakýkoliv držitel poštovní licence může nabízet celý rozsah služeb. Ještě na konci roku 2014 však o tento segment nemají ostatní firmy zájem a pokud ano, tak pouze v rámci hromadných podání, nebo jen ve velkých městech. Pro doručení do menších sídel často zásilky předávají České poště.
  • Prosinec 2015 - Další novela Poštovního zákona stanovila čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž nositele poštovní licence pro léta 2015–2017.[8] Zákon garantuje nositeli poštovní licence (v době vydání zákona České poště), že bude mít za léta 2015–2017 uhrazeny náklady na poskytování univerzální služby (základních služeb v terminologii poštovního zákona)[p 1] přímo ze státního rozpočtu. Do doby změny měl financování řešit kompenzační fond, který ale nefungoval. Novela zákona stanovila maximální hranici úhrady, na kterou může Česká pošta v období 2015–2017 dosáhnout.[8] Kompenzace České poště za rok 2015 mohly činit maximálně 700 milionů korun a za rok 2016 600 milionů a za rok 2017 500 milionů.[9]
  • V roce 2016 byl kompenzační fond prázdný, protože do něj žádná z firem včetně České pošty nepřispěla.[9]

Držitelem poštovní licence, byla v období od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2022 určena Česká pošta, s.p.[10][11] Velké diskuse v letech 2008, 2013 i 2014 vyvolala (z ekonomického pohledu logická) snaha České pošty omezit pobočkovou síť a uzavřít nejztrátovější pobočky – většinou na vesnicích – obsazené jediným pracovníkem (v poštovním slangu "jednokoňky"). V dotčených obcích byl tento plán přijat velmi negativně a téma dokonce zasáhlo i do volební kampaně při volbách v roce 2013.

Spory státu v průběhu liberalizace poštovního trhu

K liberalizaci docházelo v České republice postupně a byla doprovázena třenicemi soukromých firem a státu.[12] Původně měla část liberalizace listovních služeb do 50 g nastat dříve, ale byla odsunuta na rok 2013.[13] Stejně tak jako se soukromí přepravci přizpůsobovali potřebám trhu a vstupovali do nových oblastí podnikání uvolněných státem, tak i Česká pošta reagovala na ztráty monopolu zaváděním nových služeb.[14]

Kompenzační fond

Liberalizaci poštovního trhu umožnila novela poštovního zákona, která byla přijata v roce 2012.[15][2] Tato novela poštovního zákona na jedné straně připravila Českou poštu o monopol, na druhé straně vytvořila v tomto sektoru konkurenční prostředí. Měla též donutit soukromé společnosti, aby přispívaly na služby provozované ve veřejném zájmu.[15] Od roku 2013 měly firmy, rozvážející listovní zásilky do 50 g po Česku (včetně České pošty)[16] hradit ztrátu České pošty do tzv. kompenzačního fondu.[9] Ta ji vypočítala z předpokladu, kolik by vydělala, kdyby nemusela poskytovat tzv. univerzální službu (základní služby terminologií Poštovního zákona). V roce 2014 tak její požadavek dosáhl jednu miliardu korun a v roce předchozím 400 milionů. Reálnými konkurenty České pošty v té době byly společnosti jako MediaServis nebo Česká distribuční, které mají zájem hlavně o zásilky firemní.[17]

Spory o platby do Kompenzačního fondu

Na problém zahrnutí balíkových přepravců do systému plateb do Kompenzačního fondu bylo upozorňováno již v roce 2012, kdy byla přijímána novela poštovního zákona.[18][19]

I když většinu plateb do Kompenzačního fondu by měla hradit samotná pošta,[20] spor se rozhořel mezi státem (v tomto případě Českým telekomunikačním úřadem) a balíkovými přepravci, kteří podali žaloby na Český telekomunikační úřad, který se snažil firmy přimět k registraci a platbám do fondu. První žalobu podala společnost Geis a spor vyhrála[21] s výsledkem, že není poštovní, ale zasilatelská firma.[16] Následovaly další žaloby, např. od PPL druhé největší zasilatelské společnosti na trhu.[15] Předmětem žalob firem je fakt, že pod poštovní zákon nespadají.[15] Které firmy tam spadají nebo nespadají, není jasné ani z výkladu ČTÚ.[21] Vzhledem ke tlaku, který vyvíjeli zahraniční majitelé českých zásilkových firem,[21] začala Evropská komise v roce 2015 tuto věc zkoumat.[15] Na podzim roku 2016 ustoupila i česká vláda.[21][9] Ta tak učinila na základě tlaku Evropské komise, která zpochybnila implikaci poštovního zákona a upozornila na nejasnosti (např. kdo pod poštovní zákon spadá, jaký má podíl na trhu apod.).[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V cizích jazycích se používá termín univerzální služba (universal service anglicky, service universel francouzsky); český Poštovní zákon užívá výraz Základní služby)

Reference

  1. ↑ ČTVRTNÍK, Pavel; GALUŠKA, Jan; TOŠNEROVÁ, Patricia. Poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Liberec: Knihy 555, 2008. ISBN 978-80-86660-23-3. S. 159. 
  2. ↑ a b LAZAREVIČ, Arsen. Konec monopolu České pošty bude mít možná soudní dohru - Měšec.cz. Měšec.cz. Dostupné online. 
  3. ↑ Novinky.cz: Poslanci hlasovali pro zrušení posledního monopolu České pošty
  4. ↑ Miroslav Zajíček: Za monopol až na věky Archivováno 14. 1. 2006 na Wayback Machine. (Respekt plus, 22. 11. 2004)
  5. ↑ Nařízení vlády č. 512/2005 Sb.
  6. ↑ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství.
  7. ↑ Poštovní zákon 221/2012 Sb.
  8. ↑ a b Sbírka zákonů, ročník 2015, částka 135, ze dne 7. 12. 2015
  9. ↑ a b c d e Ztráty České pošty konkurenti nezalepí. Stamiliony mají najít ministři. iDNES.cz [online]. 2016-10-12. Dostupné online. 
  10. ↑ ČTÚ: Souhrnná zpráva o plnění povinností uložených držiteli poštovní licence České poště, s.p. za rok 2014
  11. ↑ Rozhodnutí o udělení poštovní licence [online]. Praha: ČTÚ, 2017-12-12 [cit. 2021-12-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ NOVOTNÝ, Jiří. Konkurenti pošty se těžko prosazují. Právo. 2005-03-30, s. 19. 
  13. ↑ TOMAN, Pavel. LIBERALIZACE POŠTOVNÍCH SLUŽEB BY MELA VEST K NAROVNANÍ CEN. Dopravní noviny. 2007-10-25, s. 4. 
  14. ↑ ČUŘÍK, Jaroslav; ČÍHALOVÁ, Blanka; ČESKÝ ROZHLAS BRNO. Pošta monopol na balíky nemá. Mladá fronta DNES. 2001-09-05, s. 2. 
  15. ↑ a b c d e ŠITNER, Roman. Kdo vozí balíky, musí fungovat podle poštovního zákona, tvrdí ČTÚ. Zásilkové firmy na něj podaly žalobu. Hospodářské noviny. 2016-07-29. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Velké poštovní tajemství. Euro.cz. 2016-07-26. Dostupné online. 
  17. ↑ Rivalové by poště rozebrali firemní dopisy. O soukromé není zájem. iDNES.cz [online]. 2012-04-09. Dostupné online. 
  18. ↑ KNAISL, Daniel. STANOVISKO SSL K NÁVRHU POŠTOVNÍHO ZÁKONA. Logistika. 2012-03-20, s. 7. 
  19. ↑ LOIDL, Milan. O novele poštovního zákona. Logistika. 2012-03-20, s. 3. 
  20. ↑ MIROSLAVA, Jirsová. Na ztráty České pošty mají doplácet stamiliony i velké přepravní firmy. Hospodářské noviny. 2014-04-17, s. 17. 
  21. ↑ a b c d ŠITNER, Roman. Vláda ustoupila EU. Konkurenti ztrátu České pošty platit nemusí, peníze najde stát. Hospodářské noviny. 2016-10-12. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj