Ličná

Ličná
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Délka toku 17,5 km
Plocha povodí 106,2 km²
Průměrný průtok u ústí 1,24 m³/s
Světadíl Evropa
Hydrologické pořadí 1-01-02-024
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Královéhradecký kraj - Bernartice, Trutnov)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Úpa
Geodata
OpenStreetMap OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ličná je český potok pramenící v Polsku severně od Janského vrchu v Jestřebích horách.

Základní údaje

  • Plocha povodí 106,2 km²
  • Délka toku 17,5 km
  • Průměrný průtok u ústí 1,24 m³/s

Popis

Ličná pramení v Polsku při státní hranici s Českou republikou ve výšce 645 metrů. Po několika stech metrech opouští Polsko. Směřuje k severozápadu, protéká osadou Rybníčky a vsí Bernartice. Přibírá zprava Luční potok a Dlouhou vodu, které odvádějí vody z Vraních hor, a Lesní potok, který sbírá vody v lesích pod městem Žacléř a který zleva přibírá půl kilometru před soutokem Důlní potok přitékající z Lampertic. Po opuštění Bernartic směřuje Ličná ke Křenovu a Malému Křenovu, přičemž je již doprovázena znatelnou nivou. V Malém Křenově přibírá zprava Sněžný potok (440,6 m) přitékající z Rýchor a Prkenného Dolu, otáčí se k jihu a po 4 kilometrech toku se dostává do Libče, kde přibírá zprava Libečský potok a zleva potok Zlatou Olešnici, přitékající ze stejnojmenné obce Zlaté Olešnice. V Poříčí přibírá nejprve zprava malý Voletinský potok a těsně před ústím do řeky Úpy (382 m) přibírá zleva Petříkovický potok. Jelikož Ličná se v průběhu svého 17 km dlouhého toku stáčí do tvaru písmene „C“, je jeho pramen od ústí vzdálen jen necelých 5 km.

Údolím Ličné prochází železniční trať spojující Poříčí s Královcem. Železniční viadukt z let 1866 až 1868, který v Bernarticích Ličnou překračuje, je národní technickou památkou.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Ličná na Wikimedia Commons
  • VLČEK, Vladimír a kol. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia: Praha, 1984. Heslo „Ličná“, s. 155.

Zdroj