Letecký útok na Kralupy nad Vltavou 22. března 1945

Letecký útok na Kralupy nad Vltavou 22. března 1945 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) na jaře 1945, v závěru druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na středočeské město Kralupy nad Vltavou byla primárním cílem stojící rafinerie minerálních olejů („Kralupol“) a přilehlé strategické objekty.^[1] Během přibližně půlhodinového bombardování bylo nasazeno 125 bombardérů B‑24 Liberator a 20 bombardérů B-17 Flying Fortress, které svrhly více než 1 200 pum o celkové hmotnosti kolem 316 tun. Útok způsobil rozsáhlé materiální škody a ztráty na lidských životech, odhadem přišlo v Kralupech o život 245–248 osob, včetně 145 českých občanů, dalších 52 obětí bylo v Neratovicích. Rozsah poškození města vedl k označení Kralup za české Drážďany.^[2]

Od května 1944 vedli Spojenci takzvanou bitvu o benzin (či „ropný plán“),^[1][3] při které se snažili ovládnout nebo zničit veškeré rafinérie a zdroje ropy, které mohly sloužit nacistickému Německu.^[4] Spojenecké letectvo útočilo na centra petrochemického průmyslu v týlu nepřítele, zejména rafinerie, chemické závody, sklady pohonných hmot a železniční uzly.^[1][5] Nepřestávající útoky na německý ropný průmysl už v září 1944 snížily produkci ropných produktů o více než 90 procent.^[3] Německou armádu sužoval silný nedostatek pohonných hmot potřebných pro motorizované divize a letectvo a proto vyrábělo syntetický benzin, mimo jiné v českých rafinériích.^[4] Cíle náletů proto byly i na území Protektorátu Čechy a Morava.^[1][5] Systematické útoky mířily na Vacuum Oil Company v Kolíně, Fantovy závody v Pardubicích nebo rozsáhlé podzemní skladiště pohonných hmot v Hněvicích.^[5]

V Kralupech byla cílem rafinérie minerálních olejů, přezdívaná „Petrolejka“.^[2] Vybudovala ji v roce 1901 firma Lederer a spol. na severním svahu Hrombaby, jihozápadně od železničního nádraží.^[6] Rafinérie produkovala parafín, pohonné hmoty, oleje, od roku 1921 se v lakovně vyráběly fermežové a olejové laky.^[6] Ve 30. letech dosahovala produkce benzínu cca 900 tun měsíčně, což ji řadilo mezi menší rafinérie.^[7] Benzín byl dodávaný do čerpacích stanic pod názvem Kralupol.^[6]

Rafinérie byla na počátku druhé světové války začleněná do německého koncernu Benzin‑Benzol‑Verband‑Bochum.^[5] V roce 1942 byla rafinérie skryta pod maskovací sítě, u silnice vedoucí do Debrna vznikla jako klamný cíl dřevěná maketa rafinérie s výškou přibližně 2 metry.^[8] Výroba v rafinérii však byla v roce 1943 formálně zastavena jako neefektivní,^[3] nicméně pečlivě zamaskovaný areál byl stále udržován v provozuschopném stavu a skrýval rezervní zásoby pohonných hmot, což z něj činilo strategický cíl pro letecké síly Spojenců.^[1][5][2]

Do průběhu náletu promluvila také chybějící protivzdušná obrana: v roce 1938 byl na vrchu Hostibejku postaven betonový bunkr, který měl sloužit jako protiletecká hláska k ochraně prostoru rafinérie.^[9] V roce 1939 při německé okupaci byl bunkr s okolím určeny jako stanoviště protiletecké obrany a vybaveno technikou.^[9] V roce 1941 však byla vojenská technika odvezena na frontu a od té doby byly Kralupy bez protivzdušné obrany.^[9]

Na jaře a v létě 1944 přiletěla z italské základny u města San Severo průzkumná letadla z 60. fotoprůzkumné perutě jihoafrického letectva.^[10][8] Letoun DH.98 Mosquito se nad Kralupy dostal 28. května, 12. června, 7. července a 12. září.^[8]

První útok na Kralupol proběhl 28. prosince 1944.^[5] Přibližně 40 bombardérů B-24 Liberator ze 485. a ze 460. bojové skupiny 15. letecké armády Spojených států letělo nad středočeský cíl.^[5] Kvůli husté mlze a poruše radiolokátoru doletěla ke Kralupům jen skupina 22 letadel.^[5] Ve dvou vlnách bombardování bylo shozeno 43 tun bomb, ale pro chybné zaměření kvůli husté mlze dopadly převážně na pole okolo Vltavy severně od města,^[5] v okolí sídel Miřejovice, Nové a Staré Ouholice, Veltrusy, Podhořany a Hleďsebe.^[4][11][12] Způsobené škody nebyly významné, poškozen byl starý most v Miřejovicích, zabita byla hospodářská zvířata.^[11] Ve Veltrusech přišel o život pan Holaj, v Hleďsebi zemřela ve svém zasaženém domě čp. 3 Klotilda Fárová.^[11][4]

Ke druhému útoku odstartovala letadla 20. března 1945, špatné povětrnostní podmínky vedly k odvolání operace.^[12] Při návratu na základnu ztratili letci jedno z letadel.^[12]

Nálet proběhl 22. března 1945. Z italských letišť odstartovalo okolo osmé hodiny ranní 160 ze 165 určených bombardérů B‑24 Liberator z 304. perutě a části 5. perutě 15. letecké armády, všechny posádky měly naloženo po 10 pumách a jako primární cíle měly stanoveny kralupskou rafinérii a železniční nádraží.^[5][13][14]

V Kralupech panovalo nezvykle slunečné a teplé počasí,^[12] do kterého se v 11:46 rozezněly sirény leteckého poplachu, které však byly brzy přerušeny zásahy do elektrického vedení.^{[4][5][13][15]} Kolem 12:29 přiletělo nad město od severovýchodu 124^[1] či 125 bombardérů.^[5] Letadla operovala ve výšce 5,6 až 6,2 kilometrů nad zemí.^[11] Během půl hodiny v osmi bombardovacích vlnách shodily svůj náklad 286 tun bomb.^[5][16] První bomby zasáhly rafinerii, zejména jedinou nádrž naplněnou pohonnými hmotami, a také nedalekou lakovnu, čímž vznikl mohutný požár a hustý černý kouř, který zahalil areál a jeho okolí.^[1][4][5] Následná bombardování probíhala „naslepo“ a bomby dopadaly i na obytné čtvrti.^[1] Vzňaly se také cisterny stojící na nákladovém nádraží.^[13] Ve 13.01 přiletěla nad město devátá vlna 20 bombardérů B-17 Flying Fortress z 97. bombardovací skupiny 5. perutě.^{[5][10][11][17]} Ta původně měla zaútočit na braniborský Ruhland,^[17] ale pro opoždění za doprovodnými stíhači se v prostoru Bezna odpojila a zamířila na Kralupy jako svůj náhradní cíl,^[5] na které svrhla 30 tun bomb.^[16]

Přestože v blízkosti Kralup, u Lobečku, bylo letiště využívané německou armádou,^[18] během celého útoku se neobjevila žádné německá letadla.^[5][14]

Na město dopadlo celkem 1 256 tříštivých pum,^[19] o celkové hmotnosti 316 tun.^[5][13][11] Letci 28 letadel se dopustili chyby a shodili pumy na nedaleké Neratovice.^[5][11]

Po skončení náletu letadla zamířila zpět na italské základny u Cerignole, Foggie a další.^[5][10]

Při útoku zemřelo v Kralupech odhadem 245–248 osob, z toho přibližně 145 českých obyvatel města a cca 100 Němců (převážně vojáků v lazaretu zřízeném v místním gymnáziu,^[20] civilní zaměstnanci okupační správy).^[1][5][2] Počet raněných byl ve stovkách.^[5] Řada obyvatel se zachránila útěkem z továren do polí a do zalesněných strání.^[5][13] Jediné odolné kryty vytesané do skalního masivu Hostibejku byly většině obyvatel nedostupné pro velkou vzdálenost.^[3][20] Řada obyvatel zahynula pro nedostatečnou odolnost domovních sklepů proti bombám,^[4] v některých domech zahynuly celé rodiny včetně malých dětí.^[13] Bombardování přímo zasáhlo protiletecký kryt u nádraží, ve kterém následně okamžitě zemřelo 45 lidí.^[4] Počet obětí nejspíše ovlivnilo přesvědčení obyvatel, že letadla míří na Prahu jako při náletu 14. února či na cíle v Německu, nepředpokládali bombardování Kralup.^[3][2]

Z 1 884 obytných domů v Kralupech bylo zcela zničeno 117^[2][19] a poškozeno 993^[13] či 995.^[1][3][5] Zasaženo bylo 22 průmyslových objektů,^[1] 16 veřejných budov (včetně gymnázia, knihovny a nádraží),^[4][19] dále došlo k narušení železničního a silničního uzlu, kanalizace, elektrické a telefonní sítě.^[19] Nejpostiženější byla oblast kolem železničního nádraží, lokalita V Zátiší a Palackého náměstí.^[3][2] Fotbalové hřiště, mnohokrát zasažené, bylo celé přeorané, správce byl nalezen mrtev v jednom z kráterů.^[4] Město bylo neprůjezdné, přičemž tento stav přetrval až do konce války.^[2] Z praktického hlediska město po půlhodinovém náletu přestalo existovat.^[16] Odhadované škody činily cca 210 milionů Kč v hodnotách roku 1939,^[5][2] po válce národní výbor stanovil škodu na vlastním majetku města ve výši přesahující 9,5 milionů Kčs.^[12]

Po náletu probíhalo vyprošťování osob z pod sutin,^[5] zranění byli soustředěni do kostela Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava k roztřídění, odkud byli odváženi do nemocnic v Praze, Kladně a Mělníku.^[2] Do kostela byla snášena i těla mrtvých.^[2] Na bezprostředním odstraňování škod i požárů se podílelo 36 hasičských sborů,^[21] zapojily se stovky německých vojáků, okupační správa povolala vězně a přítomní byli i zdravotníci.^[2] Likvidovaly se též nevybuchlé pumy.^[5]

Poškození Kralup vedlo k následnému vylidnění středu města, když se obyvatelé stěhovali na periférie a do okolí, bydleli u příbuzných nebo ve školách.^[1][5] Odhaduje se, že město opustila až třetina obyvatel.^[2] Zásobování a obecní správa byly narušeny.^[5] Hlavní opravy proběhly až po skončení války.^[5] Řada poškozených domů zůstala v Kralupech po řadu desetiletí,^[5] dodnes existují proluky způsobené zásahem bombou.^[2][13] Poškození města vedlo k výstavbě sídliště podél původní trasy železniční trati Kralupy nad Vltavou – Velvary a pozdějšímu přeložení této trati z centra města do druhé stopy vedle buštěhradské tratě do Kladna.^[22]

Vysoký počet obětí a výrazné škody způsobené náletem učinily z Kralup válkou nejponičenější či nejrozbombardovanější město v Čechách^[16][23] a vedly k jejich označení za české Drážďany, popř. Malé Drážďany.^{[1][2][15][24]} Bombardování je považované za nejtragičtější událost historie města.^[13]

V Neratovicích v důsledku náletu zahynulo dalších 52 obětí, zničeno bylo 20 obytných domů, 30 dalších poškozeno a škody vznikly na neratovickém nádraží.^{[3][4][5][11]}

Po provedeném bombardování vyslali Spojenci nad Kralupy nad Vltavou průzkumný letoun typu P-38 Lightning zjistit výsledky bombardování, ale město v době jeho přeletu stále halil hustý kouř znemožňující provést kvalitní fotografie.^[14] Průzkumné letadlo na celé trase doprovázelo šest stíhačů P-51 Mustang ze 318. Fighter Squadron z 325. Fighter Group.^[14] Během doprovodné mise sestřelil letoun pilota Lt. Roy F. Noeho sovětský průzkumný letoun typu Petljakov Pe-2, když se letci chybně domnívali, že jde o německý letoun Bf 110.^[14]

O další fotografický průzkum byla ještě v den náletu požádána 544. fotoprůzkumná peruť RAF, která byla umístěna v Itálii.^[14] Vedení 544. perutě vybralo k provedení úkolu československé letce Lt. Jiřího Kučeru a Lt. Oldřicha Filipa, kteří měli vyfotit určené cíle na trase Sassnitz – Ruhland – Cheemnitz (Saská Kamenice) – Karlovy Vary.^[14] Na misi letci odstartovali ve 12.10 v letounu DH.98 Mosquito verzi Mk XVI RG115^[8] a pro potřebu nafotit Kralupy prodloužili trasu o ně, Roudnici nad Labem, Hradec Králové a Pardubice.^[14] Kvůli pohybu německých stíhačů a spojenecké aktivitě se jim podařilo vyfotografovat pouze Ruhland, přičemž Kralupy byly stále skryté v hustém kouři. Na italskou základnu u San Severo se vrátili v 17.15.^[14]

Motivace bombardování rafinérie, která byla v době útoku dlouhodobě mimo provoz, zůstává stále otázkou. První teorií je nedostupnost aktuálních informací o Kralupolu, který mohl být považovaný za výrobce paliva pro německé jednotky.^[5][7] Druhá teorie předpokládá, že nálet měl znemožnit obnovení výroby, o kterém Němci kvůli kritickému nedostatku nafty uvažovali.^[5][7] Obhájci náletu upozorňují, že české zbrojovky jako poslední vyzbrojovaly Wehrmacht a proto byly útoky na strategické podniky logické.^[5]

Nejednoznačný strategický přínos leteckého útoku a jeho tragické následky dávaly prostor komunistické propagandě nálet ideologizovat.^[5] Komunisté používali tvrzení, že nálet měl zničit průmysl českých zemí (podobně jako u posledního náletu na plzeňskou Škodovku).^[5] Podle jiných zdrojů nálet nebyl za komunistického režimu příliš často připomínán.^[16][20]

Až v roce 2000 byla na kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava v Kralupech umístěna pamětní deska na památku obětí náletu, jejím autorem je medailér Josef Hvozdenský.^[5]Městské muzeum uchovává artefakty jako zčernalé dětské botičky z trosek.^[19] Každoročně 22. března se konají pietní akty.^[24][5][13]

U vchodu na kralupské nádraží je umístěna pamětní deska připomínající oběti 2. světové války z řad železničářů; z 31 uvedených obětí jich 18 zemřelo při náletu.^[25]

Ve vestibulu kralupského Dvořákova gymnázia je umístěna kovová pamětní deska připomínající 12 obětí bombardování z řad studentů gymnázia.^[26]

Z Kralup pocházela matka básníka Jaroslava Seiferta, který do Kralup jezdil za prarodiči a vztah k nim si udržel do konce života.^[15][27] Své pocity z města zničeného náletem vyjádřil v závěru svého života v básní Úder ze sbírky Býti básníkem.^[28][15]

Brněnský sochař Ladislav Martínek vytvořil v roce 1986 pro odbavovací halu nádražní budovy bronzovou sochu Prometheus, později pejorativně označovanou jako Mrzák.^[29][30] Futuristická socha měla vyjádřit smíšené pocity Promethea, který dal lidem oheň, ale ukradl jej bohům,^[31] ale také symbolizovat utrpení města za 2. světové války.^[25]

Malíři Josef Holub a Stanislav Šturz motiv náletu zpracovali ve svých obrazech.^[12] Malíř Martin Frind zpracoval motiv zničení města i násilně přervaných životů obětí na rozměrném plátně pojmenovaném Kralupská Guernica (název odkazuje na monumentální obraz Pabla Picassa Guernica).^[24]

• PLAVEC, Michal. Bomby pod Řípem: nálety na Kralupy nad Vltavou, Neratovice, Veltrusy, Hněvice, Mělník, Roudnice [i.e. Roudnici] nad Labem a další sídla během druhé světové války. Vydání 1. Cheb: Svět křídel, 2008; 278 stran; Svět křídel; 104. ISBN 978-80-86808-56-7.
• STUPKA, Josef. Město v slzách : Kralupy nad Vltavou 22. březen 1945. Kralupy nad Vltavou: Město Kralupy nad Vltavou, 2009. 247 s. ISBN 978-80-254-5885-3. 

• Výbuch v kralupské chemičce 2018 – tragická průmyslová havárie na výročí útoku

• I Čechy měly své "Drážďany". Před 80 lety spojenecké bombardování zničilo Kralupy – fotogalerie k článku na serveru Aktuálně.cz

Zdroj