Lazar Schukić

Lazar Schukić
Velitel námořního arzenálu v Pule
Ve funkci: 1907 – 1911
Předchůdce	Josef Mauler von Elisenau
Nástupce	Georg von Kirchmayr
Velitel válečného přístavu Castelnuovo
Ve funkci: 1905 – 1907
Předchůdce	Wilhelm Weber
Nástupce	Josef von Schwarz
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	viceadmirál (1912), kontradmirál (1907), kapitán řadové lodi (1903), fregatní kapitán (1899), korvetní kapitán (1896)
Narození	1. dubna 1852 Sremska Mitrovica
Úmrtí	13. října 1938 (ve věku 86 let) Terst
Profese	admirál
Ocenění	Leopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lazar Schukić (uváděn též jako Lazzaro/Lazarus Šukić; 1. dubna 1852 Sremska Mitrovica – 13. října 1938 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1870 a od mládí se věnoval technologickým novinkám. Absolvoval několik zaoceánských cest a jako vyšší důstojník byl později velitelem několika bitevních lodí. Svou kariéru završil jako velitel pevnosti Castelnuovo (1905–1907) a arzenálu v Pule (1907–1911). Po odchodu do výslužby získal hodnost viceadmirála (1912).

Pocházel z rodiny finančního úředníka Atanase Schukiće, matka Maria de Gozze patřila ke staré šlechtě Dubrovnické republiky. Studoval na vojenské škole v Hranicích na Moravě a v roce 1870 vstoupil jako kadet k námořnictvu. Původně byl katolíkem, v roce 1876 konvertoval k pravoslavnému vyznání. Celoživotně se zajímal o moderní technologie a jejich zavádění v námořnictvu, sám se vzdělával a své zkušenosti později zúročil ve vyšších funkcích. Kromě služby na lodích působil u arzenálu v Pule, byl také velitelem jednotek námořní pěchoty a mezitím postupval v hodnostech (poručík II. třídy 1884,^[1] poručík I. třídy 1886).^[2] V roce 1887 cestoval do Severního moře, kde měl za úkol převzít torpédový člun SMS Meteor postavený v loděnicích v Elblągu.^[3] Jako první důstojník na korvetě SMS Donau absolvoval v letech 1894–1895 plavbu do jižní Afriky, Brazílie, Karibiku a New Yorku.^[4]

V hodnosti korvetního kapitána (1. května 1896)^[5] byl přidělen k velení válečného přístavu v Pule, působil také u Námořního technického výboru nebo u arzenálu v Pule. Kromě toho byl velitelem několika menších lodí a ke dni 1. listopadu 1899 získal hodnost fregatního kapitána.^[6] V letech 1901–1902 byl přednostou technického odboru v námořní sekci na ministerstvu války ve Vídni^[7][8] a poté se stal velitelem bitevní lodi SMS Wien (1902-1903).^[9] K datu 1. května 1903 byl povýšen na kapitána řadové lodi^[10] s přidělením k námořnímu oblastnímu velitelství v Terstu, krátce byl velitelem bitevní lodi SMS Monarch (1904)^[11] a v letech 1905–1907 byl velitelem námořní základny Castelnuovo (dnes Herceg Novi v Černé Hoře).^[12]

K datu 1. listopadu 1907 byl povýšen na kontradmirála^[13] a stal se velitelem arzenálu v Pule (1907–1911).^[14] Mezitím od března do září 1909 krátce velel křižníkové flotile, respektive III. divizi, která podnikla cestu na Blízký východ.^[15] K datu 1. března 1911 byl penzionován^[16] a mimo aktivní službu dosáhl ještě hodnosti viceadmirála (10. ledna 1912).^[17]

Po odchodu do výslužby se usadil v Terstu, kde zemřel ve věku 86 let v roce 1938 a byl pohřben na terstském vojenském hřbitově Sant'Anna.^[18]

V roce 1919 se oženil s Emilií, rozenou Marno von Eichenhorst (1846–1919), dcerou generálmajora Adolfa Marno von Eichenhorst (1823–1893).^[19]

Během služby u námořnictva získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí, v roce 1911 mimo jiné obdržel čestné občanství v Terru.^[20]

• Vojenský záslužný kříž (1895)
• Služební odznak pro důstojníky (1895)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Řád železné koruny III. třídy (1908)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1911)

• komandérský kříž Řádu Albrechtova (1911, Sasko)

• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 250–255 (heslo Lazar Schukić) ISBN 3-7648-2519-7

• Lazar Schukić in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Zdroj