Lars Norén

Lars Norén
Lars Norén v roce 2007
Lars Norén v roce 2007
Narození 9. května 1944
Stockholm
Úmrtí 26. ledna 2021 (ve věku 76 let)
Stockholm
Příčina úmrtí covid-19
Povolání básník, romanopisec, dramatik, spisovatel, filmový režisér, scenárista a prozaik
Období 1963–2021
Témata literární tvorba
Ocenění Cena Carla Emila Englunda (1969)
Literární cena novin Aftonbladets (1971)
Velká cena Devíti (1980)
Cena Aniara (1982)
Kellgren Award (1985)
… více na Wikidatech
Vlivy August Strindberg, Paul Celan, Erik Johan Stagnelius, Edward Albee
multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lars Norén (9. května 1944, Stockholm, Švédsko – 26. ledna 2021, Stockholm, Švédsko) byl švédský básník a dramatik, který je považován za nejvýznamnějšího švédského dramatika druhé poloviny 20. století. Jeho hry většinou poukazují na traumatické vztahy v rodině případně na sociální problémy. Často byl přirovnáván k Augustu Strindbergovi a to hlavně proto, že pro jeho díla jsou charakteristické obnažené emoce a intenzivní konflikty.[1]

Život

Lars Norén se narodil ve Stockholmu. V dětství se s rodiči přestěhoval do města Genarp v Skåne, kde jeho otec získal zaměstnání v hotelu. Tento hotel se později stal dějištěm několika Norénových her. V 15. letech se vrátil zpátky do Stockholmu, kde v roce 1962 pracoval jako asistent režiséra Bengta Ekorta při inscenaci v Královském dramatickém divadle. Později zde působil zde také jako režisér a byly zde hrány jeho hry. [2] Po roce 1999 působil jako umělecký šéf divadla Riksteatern, ale v roce 2007 odstoupil. Roku 2009 přijal post uměleckého vedoucího v divadle Folkteatern v Göteborgu. Tuto funkci vykonával do roku 2012, kdy kvůli zdravotním problémům odstoupil.

Tvorba

Poezie

Norén začínal v 19. letech lyrickým dílem Šeříky, sníh (Syrener, snö, 1963). V nich se soustředil na dvě hlavní témata: démonický sex a intenzivní pocity spojené se smrtí.[2] Úspěch zaznamenaly sbírky Encyklopedie (Encyklopedi, 1966) a Stupor (1968). Dalšími díly byly Denní a noční básně (Dagliga och nattliga dikter, 1973), Deník srpen – říjen 1975 (Dagbok augusti – oktober 1975, 1976) a Noční práce (Nattarbete, 1976). Tyto díla obsahují lyriku psanou ve stylu deníkových zápisků. Norénovu básnickou tvorbu ovlivnil především Paul Celan a do jisté míry také Friedrich Hölderlin, Simone Weilová a Joseph Beuys.

Drama

Po smrti matky na počátku 80. let začal psát dramata. V tomto období psal komorní hry inspirované americkou dramatikou 20. století (E. Albee, E. O´Neill). Zachytil v nich odvrácenou tvář rodinného života. Dramata z této doby jsou Orestes (Orestes, 1980) a Odvaha zemřít (Modet att döda, 1980). Norén se těmito díly inspiroval zážitky ze svého života. Psaní dramatu mu zároveň sloužilo jako vnitřní sebereflexe.[3] Jako dramatika ho proslavil cyklus Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1983), Chaos je sousedem Boha (Kaos är granne med Gud, 1983) a Klid (Stillheten, 1986)

V letech 1989–1995 vyšlo jeho 14 her ve čtyřech svazcích pod názvem Mrtvé hry (De döda pjäserna). Dílo Mrtvé hry začíná postrádat přehlednost, často nemá víc než jeden akt a podobá se skice. Norén se v dílech věnoval lidem, kteří jsou nějakým způsobem vytlačeni ze společnosti: například rumunští emigranti v Americe ve hře Rumuni (Rumäner, 1994) nebo duševně nemocní z psychiatrických léčeben ve hrách Jakýsi Hádes (En sorts Hades, 1994) a Klinika (Kliniken, 1994). Psal o jedincích ovládaných pudy, vnitřním chaosem, kteří neuměli překonat propast mezi ideálem a realitou, snem a rozumem.

V roce 1998 napsal hru Sedm Tři (Sju Tre), jejíž název odkazuje na §7.3 týkající se zločinců se zvýšeným rizikem útěku nebo recidivy. Pracoval s vězni souzenými za nacismus a rasismus, navštěvoval je a trávil s nimi svůj čas. Výsledkem byla čtyřhodinová hra, jejíž text vycházel z autentických rozhovorů vězňů. Tři vězni hrající sami sebe byli vedeni profesionálním hercem, který jim kladl otázky o jejich životě a snažil se je přimět, aby soudili své vlastní zločiny. Kritici Noréna odsoudili především kvůli morální stránce hry, čemuž pomohlo také setření hranice mezi fikcí a realitou. Inscenace byla hraná i mimo vězení. Po skončení dvacáté páté reprízy ve městě Halunda využil Tony Olsson (mezi skiny velmi populární) propustky z vězení a s několika komplici přepadl banku ve městě Kisa. Při útěku byli zastřeleni dva policisté. Později se ukázalo, že loupež byla detailně připravená. Po incodentu se proti Norénovi zvedla vlna ostré kritiky. O šest let později byl o představení natočen film Divadelní zkoušky (Repetitioner) a Norénovi se tak dostalo rehabilitace.

Tématu zraněných, zraňujících lidí a složitých mezilidských vztahů se věnoval i ve svých nejnovějších hrách napsaných po roce 2000. Dramata Podzim (Tristano), Detaily (Detaljer), Zimní úschova (Vinterförvaring) z trilogie Klidná hladina (Stilla vatten, 2000), Tichá hudba (Tyst musik, 2001), Chlad (Kyla, 2002) se vracejí k rodinným kvartetům a tematizují výhradně stárnutí a smrt. Tyto hry byly charakteristické strohými replikami a emočně drásavými momenty – Norén se zde inspiroval stylem norského dramatika Jona Fosseho, jehož přeložil do švédštiny.

Zemřel 26. ledna 2021 na komplikace spojené s covidem-19.[4]

Bibliografie v češtině

  • Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1983), Praha Dilia 1985, překlad Zbyněk Černík
  • A dej nám stíny (Och ge oss skuggorna, 1988), Svět a divadlo, 4/1993, překlad Zbyněk Černík
  • Chaos je sousedem Boha (Kaos är granne med Gud, 1982), Praha 2001, překlad Olga Bártová, Šárka Císařová
  • Okruh osob (Personkrets, 1999), 2005, v rukopisu, překlad Zbyněk Černík
  • Chlad (Kyla, 2002), Svět a divadlo, 2/2006, překlad Zbyněk Černík
  • Démoni. Klinika. Tichá Hudba (Demoner,1978; Kliniken, 1994; Tyst Musik, 2002), překlad Zbyněk Černík, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
  • Válka. V skrytu. O lásce (Krig, 2004; Fördold, 2007; Om kärlek, 2009), překlad Zbyněk Černík a Martin Severýn, in Lars Norén: Tři hry, Divadelní ústav, Praha 2015, ISBN 978-80-7008-363-5

Česká uvedení [5]

  • Noc je matkou dne, Divadlo Petra Bezruče, režie: Josef Janík, premiéra 8. 5. 1991
  • Chaos je sousedem Boha, Divadlo Petra Bezruče, režie: Josef Janík, premiéra 10. 12. 2004
  • Okruh osob 3.1, Národní divadlo, Praha, režie: Thomas Zielinski, premiéra 11. 5. 2005
  • Démoni, Národní divadlo Brno, Brno, režie: André Hübner-Ochodlo, premiéra 29. 9. 2006
  • O lásce, Divadlo Letí, Praha, režie: Zuzana Burianová, premiéra 6. 5. 2014
  • Chlad, Divadlo Na Hraně, Praha, režie: Petr Štindl, premiéra 7. 5. 2014
  • Válka, Divadlo F. X. Šaldy, Liberec, režie: Šimon Dominik, premiéra 7. 4. 2017

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lars Norén na švédské Wikipedii.

  1. ↑ HUMPÁL, Martin. Moderní skandinávské literatury 1870-2000. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1174-0. 
  2. ↑ a b LÖNNROTH, Lars. Medieålderns litteratur, 1950–1985. Stockholm: BonnierFakta Bokförlag AB, 1990. ISBN 91-34-5086-78. (švédsky) 
  3. ↑ BOBKOVÁ, Hana. Svět a divadlo. Duben 1993, s. 76. 
  4. ↑ Dramatikern Lars Norén är död. SVT Nyheter [online]. 2021-01-26 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (švédsky) 
  5. ↑ Čerpáno z databáze Divadelního ústavu, viz http://vis.idu.cz/Productions.aspx

Zdroj