Lara (Byron)

Lara
První vydání poemy roku 1814
Autor	George Gordon Byron
Původní název	Lara
Překladatel	Čeněk Ibl
Jazyk	angličtina
Žánr	romantická poema
Datum vydání	1814
Česky vydáno	1885
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lara (1814) je romantická lyricko-epická veršovaná poema (byronská povídka) anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona. Jde o čtvrtou z řady Byronových poem, pro které se pro jejich orientální motivy vžil název Turecké povídky (Turkish Tales).^[1] Poema se skládá se ze dvou zpěvů.^[2][3]

Vznik a charakteristika poemy

Práci na poemě začal Byron 15. května roku 1814, ukončil ji 23. června toho samého roku. Vydána pak byla londýnským nakladatelem Murraym 6. srpna. Dílo vyšlo anonymně společně s výpravnou básní Samuela Rogerse Jacqueline bez jakéhokoliv náznaku, že kniha obsahuje díla dvou různých autorů.^[3] I přes autorovu anonymitu dosáhl příběh obrovského úspěchu, byl třikrát v rychlém sledu dotištěn a prodalo se ho téměř sedm tisíc výtisků. Tato vydání byla opět anonymní a obsahovala opět obě dvě díla. Teprve v dalším vydání vyšla báseň pod Byronovým jménem a samostatně.^[4]

Jméno hlavní postavy poemy, šlechtice Lary, je sice španělského původu, ale sám Byron určil jako místo děje Moreu, což je název poloostrova Peloponés v jižním Řecku používaný během středověku a raného novověku. Toto umístění skutečně odpovídá chybějící ústřední vládě a téměř úplnému rozvratu vnitřních poměrů v tehdejším Řecku.^[5]

Poema Lara je často považována za pokračování autorovy poemy Korzár. Lara je ztotožňován s korzárem Konrádem a jeho páže Kaled je považován za Gulnáru, ženu, která Konráda miluje.^[6]

Obsah poemy

První zpěv

Šlechtic Lara, který je stižen jakousi tajemnou vinou, se po dlouhé nepřítomnosti nečekaně vrací domů na své panství pouze v doprovodu pážete Kaleda. Lara pohrdá okolním světem, je rezervovaný a povýšený, a ačkoliv se společnosti přímo nevyhýbá, zůstává pro své okolí cizím. Jeho život je poznamenán tím, že záhy osiřel a prožil zpustlé mládí. Jednoho dne pak zmizel v cizině (v Orientu) a nikdo o něm neměl žádné zprávy.

Po jeho návratu jsou za jedné měsíční noci Larovi služebníci probuzeni strašným výkřikem z jeho ložnice a najdou jej ležícího na zemi a v bezvědomí. Lara je oživen Kaledem a mluví spolu cizím jazykem. Larovi sluhové jsou přesvědčeni, že jejich pán viděl nějaké pekelné zjevení a že výkřik vydalo něco nelidského.

Když se Lara zúčastní slavnosti, kterou na svém hradě pořádá místní hodnostář, hrabě Otho, pozná jej sir Ezzelin, Othův příbuzný, a obviní jej, že během svých cest se dopustil zločinů. Jejich hádku ukončí Otho tím, že se mají oba ráno k němu dostavit za účelem vyšetřování a případného vyřešení svého sporu soubojem. Lara souhlasí a opustí slavnost spolu s Kaledem. Sir Ezzelin brzy poté také odchází.

Druhý zpěv

Příští den ráno se shromáždí místní šlechtici na Othově hradě, aby si vyslechli Ezzelinovo obvinění a Larovu obranu. Na rozdíl od Lary se ale Ezzelin neobjeví. Po rozzlobené výměně názorů Lara Otha vyzve, aby s ním bojoval místo svého příbuzného. Otho je v souboji rychle přemožen a Lara jej po zásahu ostatních šlechticů ušetří.

Když se zjistí, že Ezzelin se z Othovy slavnosti domů vůbec nevrátil, padne podezření na Laru, že se ho násilně zbavil. Nelítostný Otho podněcuje zbytek šlechty, aby Laru postavili před soud. Lara se v úmyslu, aby se buď zachránil, nebo se ctí padl, ujímá vrstev utlačovaného rolnictva drceného povýšenou šlechtou, vedle níž král v zemi vládně pouze podle jména. Vezme věc rolnictva za svou a postaví se do čela povstalců.

Povstalci jsou po několika prvotních vítězstvích pod Larovým vedením tak nadšeni, že se z nich stane neukázněná chátra, která nadále Laru neposlouchá. Porážky a dezerce zmenšily následně Larovu armádu na malou, ale věrnou skupinu, se kterou chce Lara prchnout do jiné země. Na samé hranici jsou však dopadeni. V nastalé bitvě Larova skupina díky jeho přičinění začíná nad Othovými vojáky vítězit, když v tom je Lara těžce zraněn šípem, což vítězství obrátí v porážku.

Kaled snese Laru s koně pod lípu mimo bojiště, kde Lara v jeho náručí umírá. Kaled omdlí, a když se jej Othonovi vojáci snaží vzkřísit uvolněním šatu na hrudi, zjistí, že jde o ženu. Ta se zdráhá opustit Larův hrob vytvořený na místě, kde padl, a jeho památce zasvětí celý svůj další život. Po smrti je pochována poblíž něho.

A Kaled? – Dívka – odpor kladla všem,

nechtějíc z míst, kde vůdce kryla zem.

Duch onen hrdý hořem poklesal,

nemělať slz, bylť němý její žal.

A často pod tím stromem stanula,

kde Laru mroucího v klín vinula,

zvuk jeho řeči, zrak si kouzlí zpět,

i ruky stisk, když jal ji naposled.

A vyhublou tvář kryjíc dlaněmi,

kés divné znaky kreslí po zemi;

teď spí blíž něho, – dost té hořkosti!

neznámá světu, – vzácná věrností..^[7]

V závěru poemy se vypráví o tom, jak místní venkovan, který šel tajně do lesa pro dříví, viděl, jak tělo sira Ezzelina hází maskovaný jezdec v noci, kdy zmizel, do jezera.

Adaptace

Hudba

• Louis-Aimé Maillart: Lara (1864), francouzská opéra comique o třech jednáních, libreto Eugène Cormon a Michel Carré.^[8]

Výtvarné umění

Francouzský malíř Eugène Delacroix vytvořil podle poemy tři obrazy na téma Larovy smrti. První je z roku 1824^[9], druhý vznikl mezi roky 1847-1848.^[10] a třetí je z roku 1854.^[11]

Kolem roku 1873 vytvořil italský sochař Giuseppe Grandi sochu Kaleda, která je umístěna v Londýně.^[12]

Česká vydání

• Korsár; Lara: básnické povídky. Praha: Eduard Grégr 1885, překlad Čeněk Ibl.
• Lara. Praha: Jan Otto 1910, překlad František Tropp.
• Lara. Praha: Jan Otto 1926, překlad František Tropp, 2. vydání.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Dílo Lara ve Wikizdrojích
• Dílo Lara ve Wikizdrojích (anglicky)
• Lara v Databázi knih

Zdroj