Lara (Byron)
Lara | |
---|---|
![]() První vydání poemy roku 1814
| |
Autor | George Gordon Byron |
Původní název | Lara |
Překladatel | Čeněk Ibl |
Jazyk | angličtina |
Žánr | romantická poema |
Datum vydání | 1814 |
Česky vydáno | 1885 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lara (1814) je romantická lyricko-epická veršovaná poema (byronská povídka) anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona. Jde o čtvrtou z řady Byronových poem, pro které se pro jejich orientální motivy vžil název Turecké povídky (Turkish Tales).[1] Poema se skládá se ze dvou zpěvů.[2][3]
Vznik a charakteristika poemy
Práci na poemě začal Byron 15. května roku 1814, ukončil ji 23. června toho samého roku. Vydána pak byla londýnským nakladatelem Murraym 6. srpna. Dílo vyšlo anonymně společně s výpravnou básní Samuela Rogerse Jacqueline bez jakéhokoliv náznaku, že kniha obsahuje díla dvou různých autorů.[3] I přes autorovu anonymitu dosáhl příběh obrovského úspěchu, byl třikrát v rychlém sledu dotištěn a prodalo se ho téměř sedm tisíc výtisků. Tato vydání byla opět anonymní a obsahovala opět obě dvě díla. Teprve v dalším vydání vyšla báseň pod Byronovým jménem a samostatně.[4]
Jméno hlavní postavy poemy, šlechtice Lary, je sice španělského původu, ale sám Byron určil jako místo děje Moreu, což je název poloostrova Peloponés v jižním Řecku používaný během středověku a raného novověku. Toto umístění skutečně odpovídá chybějící ústřední vládě a téměř úplnému rozvratu vnitřních poměrů v tehdejším Řecku.[5]
Poema Lara je často považována za pokračování autorovy poemy Korzár. Lara je ztotožňován s korzárem Konrádem a jeho páže Kaled je považován za Gulnáru, ženu, která Konráda miluje.[6]
Obsah poemy
První zpěv
Šlechtic Lara, který je stižen jakousi tajemnou vinou, se po dlouhé nepřítomnosti nečekaně vrací domů na své panství pouze v doprovodu pážete Kaleda. Lara pohrdá okolním světem, je rezervovaný a povýšený, a ačkoliv se společnosti přímo nevyhýbá, zůstává pro své okolí cizím. Jeho život je poznamenán tím, že záhy osiřel a prožil zpustlé mládí. Jednoho dne pak zmizel v cizině (v Orientu) a nikdo o něm neměl žádné zprávy.
Po jeho návratu jsou za jedné měsíční noci Larovi služebníci probuzeni strašným výkřikem z jeho ložnice a najdou jej ležícího na zemi a v bezvědomí. Lara je oživen Kaledem a mluví spolu cizím jazykem. Larovi sluhové jsou přesvědčeni, že jejich pán viděl nějaké pekelné zjevení a že výkřik vydalo něco nelidského.
Když se Lara zúčastní slavnosti, kterou na svém hradě pořádá místní hodnostář, hrabě Otho, pozná jej sir Ezzelin, Othův příbuzný, a obviní jej, že během svých cest se dopustil zločinů. Jejich hádku ukončí Otho tím, že se mají oba ráno k němu dostavit za účelem vyšetřování a případného vyřešení svého sporu soubojem. Lara souhlasí a opustí slavnost spolu s Kaledem. Sir Ezzelin brzy poté také odchází.
Druhý zpěv
Příští den ráno se shromáždí místní šlechtici na Othově hradě, aby si vyslechli Ezzelinovo obvinění a Larovu obranu. Na rozdíl od Lary se ale Ezzelin neobjeví. Po rozzlobené výměně názorů Lara Otha vyzve, aby s ním bojoval místo svého příbuzného. Otho je v souboji rychle přemožen a Lara jej po zásahu ostatních šlechticů ušetří.
Když se zjistí, že Ezzelin se z Othovy slavnosti domů vůbec nevrátil, padne podezření na Laru, že se ho násilně zbavil. Nelítostný Otho podněcuje zbytek šlechty, aby Laru postavili před soud. Lara se v úmyslu, aby se buď zachránil, nebo se ctí padl, ujímá vrstev utlačovaného rolnictva drceného povýšenou šlechtou, vedle níž král v zemi vládně pouze podle jména. Vezme věc rolnictva za svou a postaví se do čela povstalců.

Povstalci jsou po několika prvotních vítězstvích pod Larovým vedením tak nadšeni, že se z nich stane neukázněná chátra, která nadále Laru neposlouchá. Porážky a dezerce zmenšily následně Larovu armádu na malou, ale věrnou skupinu, se kterou chce Lara prchnout do jiné země. Na samé hranici jsou však dopadeni. V nastalé bitvě Larova skupina díky jeho přičinění začíná nad Othovými vojáky vítězit, když v tom je Lara těžce zraněn šípem, což vítězství obrátí v porážku.
Kaled snese Laru s koně pod lípu mimo bojiště, kde Lara v jeho náručí umírá. Kaled omdlí, a když se jej Othonovi vojáci snaží vzkřísit uvolněním šatu na hrudi, zjistí, že jde o ženu. Ta se zdráhá opustit Larův hrob vytvořený na místě, kde padl, a jeho památce zasvětí celý svůj další život. Po smrti je pochována poblíž něho.
- A Kaled? – Dívka – odpor kladla všem,
- nechtějíc z míst, kde vůdce kryla zem.
- Duch onen hrdý hořem poklesal,
- nemělať slz, bylť němý její žal.
- A často pod tím stromem stanula,
- kde Laru mroucího v klín vinula,
- zvuk jeho řeči, zrak si kouzlí zpět,
- i ruky stisk, když jal ji naposled.
- A vyhublou tvář kryjíc dlaněmi,
- kés divné znaky kreslí po zemi;
- teď spí blíž něho, – dost té hořkosti!
- neznámá světu, – vzácná věrností..[7]
V závěru poemy se vypráví o tom, jak místní venkovan, který šel tajně do lesa pro dříví, viděl, jak tělo sira Ezzelina hází maskovaný jezdec v noci, kdy zmizel, do jezera.
Adaptace

Hudba
- Louis-Aimé Maillart: Lara (1864), francouzská opéra comique o třech jednáních, libreto Eugène Cormon a Michel Carré.[8]
Výtvarné umění
Francouzský malíř Eugène Delacroix vytvořil podle poemy tři obrazy na téma Larovy smrti. První je z roku 1824[9], druhý vznikl mezi roky 1847-1848.[10] a třetí je z roku 1854.[11]
Kolem roku 1873 vytvořil italský sochař Giuseppe Grandi sochu Kaleda, která je umístěna v Londýně.[12]
Česká vydání
- Korsár; Lara: básnické povídky. Praha: Eduard Grégr 1885, překlad Čeněk Ibl.
- Lara. Praha: Jan Otto 1910, překlad František Tropp.
- Lara. Praha: Jan Otto 1926, překlad František Tropp, 2. vydání.
Odkazy
Reference
- ↑ PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 179.
- ↑ STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury 1. Praha: Academia 1987. S. 383-384.
- ↑ a b COCHRAN, Peter. Byron's Turkish Tales: An Introduction. Peter Cochran’s Website. S. 6. Dostupné online
- ↑ The Works of Lord Byron. Poetry. Volume 3. Lara. Introduction. Edited by Ernest Hartley Coleridge and Rowland Edmund Prothero. London: John Murray 1904. Dostupné online
- ↑ Poznámky in Lara. Praha: Jan Otto 1910, překlad František Tropp. S. 64
- ↑ SALIH OKUMUŞ, Seniha Gülderen Krasniqi. A Study of Lord Byron's The Turkish Tales In Terms of Orientalism. DergiPark Akademik. S. 209. Dostupné online
- ↑ Lara. Praha: Jan Otto 1910, překlad František Tropp. S. 62-63
- ↑ Louis-Aimé Maillart. Archiv Národního divadla v Praze. Dostupné online
- ↑ Eugène Delacroix: The Death of Lara (1824). The J. Paul Getty Museum. Dostupné online
- ↑ Eugène Delacroix: The Death of Lara (1847-1848). PubHist. [Dostupné online]
- ↑ Eugène Delacroix: The Death of Lara (1854). PubHist. [Dostupné online]
- ↑ Kaled. London Remembers. Dostupné online
Externí odkazy
- Dílo Lara ve Wikizdrojích
- Dílo Lara ve Wikizdrojích (anglicky)
- Lara v Databázi knih