Lajos Kossuth

Lajos Kossuth
2. Premiér revolučního Uherska
Ve funkci:
28. září 1848 – 14. dubna 1849
Předchůdce Lajos Batthyány
Nástupce Bertalan Szemere
Prezident nezávislého Uherska
Ve funkci:
14. dubna 1849 – 13. srpna 1849
Stranická příslušnost
Členství Opoziční strana
Narození 19. září 1802
Rakouské císařství Monok, Rakousko
Úmrtí 20. března 1894
Turín, Itálie
Příčina úmrtí chřipka
Místo pohřbení Hřbitov Kerepesi
Národnost Maďarská (podle některých slovenská)[1]
Děti Ferenc Kossuth
Lajos Tódor Károly Kossuth
Příbuzní Zsuzsanna Kossuth (sourozenec)
Alma mater Evangelické kolegium (do 1819)
Sárospatak Reformed College (do 1820)
Profese ekonom, novinář, politik a advokát
Náboženství luteránství
Ocenění čestný občan Miskolce (1886)
Čestné občanství města Mukačevo (1886)
honorary citizen of Szentes (1887)
čestný občan Győru (1888)
honorary citizen of Csongrád
Podpis Lajos Kossuth, podpis
Commons Lajos Kossuth
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lajos Kossuth [lajoš košut] (19. září 1802 Monok – 20. března 1894 Turín) byl maďarský politik, spisovatel a revolucionář, nejvýznamnější představitel maďarské revoluce z let 1848–1849 a národní hrdina boje za svobodu a nezávislost.

Život

Lajos Kossuth se narodil dne 19. září 1802 v obci Monok, dnes v župě Borsod-Abaúj-Zemplén na severovýchodě Maďarska. Pocházel z chudší šlechty, studoval na evangelickém lyceu v Prešově, poté studoval práva v Sárospataku a Pešti a jako jeho otec se stal advokátem. Byl slovenského původu. V letech 1824–1832 působil v Sátoraljaújhely, kde začala jeho politická kariéra. V letech 1825–1827 zastupoval národně liberálního hraběte Hunyadyho v bratislavském sněmu a v letech 1832–1836 tři poslance uherské panské komory. Jako zástupce neměl hlasovací právo, musel však svým klientům referovat, co se ve sněmu děje. Tyto zápisky začal přes zákaz šířit a roku 1837 byl odsouzen za velezradu. Roku 1840 byl propuštěn, ale o rok později začal vydávat národně liberální noviny Pesti Hírlap.

Politický život

Obec Monok rodné místo Lajose Kossutha

Roku 1847 byl zvolen do Říšského sněmu a stal se vůdcem opozice. V březnu 1848 pronesl významný projev, v němž žádal ústavní reformy monarchie a ústavy pro jednotlivé země. Během revoluce se jeho názory radikalizovaly, takže žádal nezávislost Maďarska, za niž nakonec i bojoval. V první samostatné uherské vládě liberálního premiéra Lajose Batthyányho byl ministrem financí a předsedou obranného výboru. Prosadil osvobození rolníků a vytvořil dobrovolnické vojsko honvédů, hlavně proti národnostním menšinám, které se bránily proti programu maďarizace. Šlo zejména o Chorvaty, vedené bánem Josipem Jelačičem, kteří se postavili na císařskou stranu, podobně jako později i Slováci.

Když císař roku 1849 vyhlásil Březnovou ústavu, vypuklo v Uhrách povstání a 14. dubna 1849 vyhlásil Kossuth samostatnou Maďarskou republiku se sídlem v Debrecínu. V tamním reformovaném kostele zasedal zemský sněm pod jeho předsednictvím a Kossutha zvolil prozatímním správcem země s diktátorskými pravomocemi. Maďarská revoluční armáda, posílená o dobrovolníky z Polska, Rakouska a Itálie, zprvu odrazila rakouskou armádu, ale když do země vstoupilo ruské vojsko, musela kapitulovat. 6. října 1849 bylo v Aradu (dnes Rumunsko) popraveno 13 maďarských generálů a důstojníků, a v tentýž den v Pešti i sám Batthyány.

Kossuth uprchl do Turecka, kde byl internován v Šumenu (dnes Bulharsko). Na nátlak západních zemí byl propuštěn a odešel do USA, kde byl nadšeně uvítán. Roku 1852 přišel do Londýna, kde se v zednářské lóži seznámil s Giuseppe Mazzinim, vůdcem italských revolucionářů. V Itálii s ním vytvořil legii maďarských uprchlíků, kteří bojovali proti Rakousku. Roku 1862 vypracoval plán podunajské konfederace národů jihovýchodní Evropy. Od roku 1871 se stavěl za české státoprávní požadavky, které pokládal za shodné s maďarskými. Po celý zbytek života hledal cesty k obnovení maďarské samostatnosti. Roku 1867 byl v rámci rakousko-uherského vyrovnání amnestován, přesto dožil v Itálii.

Pohřben byl v majestátním mauzoleu na hřbitově Kerepesi v Budapešti.

Galerie

  • Antoine Samuel Adam-Salomon: Lajos Kossuth, asi 1859
    Antoine Samuel Adam-Salomon: Lajos Kossuth, asi 1859
  • Lajos Kossuth
    Lajos Kossuth
  • Socha L. Kossutha v Miskolci
    Socha L. Kossutha v Miskolci
  • Památník revoluce 1848
    Památník revoluce 1848
  • Památník v Budapešti před parlamentem
    Památník v Budapešti před parlamentem
  • Budapešť Památník Tisíciletí
    Budapešť Památník Tisíciletí

Odkazy

Reference

  1. ↑ PALATA, Luboš. Hrdina, nebo zrádce? Kossuth, či Košút? přou se Maďaři se Slováky. LIDOVKY.cz [online]. 2013-10-08 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj