Ladislav Svoboda

Ladislav Svoboda
Narození 6. ledna 1893
Štěnovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. listopadu 1952 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Ďáblický hřbitov
Povolání voják a vojenský velitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Generál Ladislav Svoboda (6. ledna 1893, Štěnovice[1] – 13. listopadu 1952, Praha) byl český voják, hrdina protinacistického odboje a jedna z obětí komunistického teroru.

Život

Ladislav Svoboda vystudoval reálku a šest semestrů na Vysoké škole strojní. Za první světové války dosáhl v rakousko-uherské armádě hodnosti záložního poručíka a po krátké úřednické kariéře vstoupil v roce 1919 do řad Československé armády, kde získal hodnost dělostřeleckého poručíka. V armádě byl dále povyšován (štábní kapitán 1928, major 1936). V roce 1937 byl těžce zraněn při nehodě při zkouškách nových zbraní a lékaři mu museli amputovat levou nohu pod kolenem. Po návratu z léčení sloužil na vojenské střelnici Hluboká na Slovensku. Po německé okupaci odešel do výslužby, ale prakticky ihned se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Major Svoboda byl podroben tvrdým výslechům, během kterých nic nevyzradil.

Vojáky z povolání popravené v době komunistického režimu připomíná pamětní deska umístěná na budově Generálního štábu v Dejvicích

Po osvobození Československa v roce 1945 se Svoboda vrátil k armádě, v letech 1945–1948 byl povýšen na plukovníka a obdržel řadu vyznamenání. Po únorovém převratu byl přeložen do výslužby. V roce 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a ve vykonstruovaném procesu obžalován z vyzvědačství a velezrady. Státní soud v Praze jej společně s kpt. Ženíškem odsoudil k smrti. Žádosti jeho rodiny o milost prezident Gottwald nevyhověl.

Ostatky Ladislava Svobody byly zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde byly také uskladněny. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici.[2] Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do společného hrobu na motolském hřbitově.[3] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Svobodův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[4]

Dne 28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident Václav Havel mu in memoriam udělil hodnost generálmajora a medaili Za hrdinství.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Štěnovice
  2. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 158. 
  3. ↑ Dvořáková, 2013, s. 164.
  4. ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.

Externí odkazy

Zdroj