Kur srílanský

Jak číst taxoboxKur srílanský
alternativní popis obrázku chybí
Kohout
alternativní popis obrázku chybí
Slípka (obě fotografie ze srílanské přírodní rezervace Sindharádžá)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď bažantovití (Phasianidae)
Rod kur (Gallus)
Binomické jméno
Gallus lafayettii
Lesson, 1831
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kur srílanský (Gallus lafayettii) je zástupce čeledi bažantovití, blízký příbuzný kura domácího a národní pták Srí Lanky. Kohout má výrazné oranžovočervené krční závěsy (prodloužená pera na krku), dlouhou rudou chocholku se žlutou skvrnou a modročerná lesklá pera na ocase. Slípka je nenápadně hnědá s občasnými světlejšími či tmavšími flíčky.

Systematika

Kladogram zachycující vztahy v rámci rodu Gallus[2][3]

Gallus 
 
 
 

kur kropenatý – Gallus sonneratii

 
 

kur srílanský – Gallus lafayettii

 
 
 

kur bankivský – Gallus gallus

 
 
 

kur zelený – Gallus varius

 
 

Druh popsal francouzský přírodovědec René-Primevère Lesson v roce 1831. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy. Kur srílanský je jeden ze 4 zástupců rodu Gallus, česky kur (český název kur se nicméně používá pro více rodů).[4] Rodové jméno gallus pochází z latiny a znamená „kur“ ; druhové jméno lafayettii je poctou francouzskému šlechtici a generálu Gilbertu du Motier, markýzi de La Fayette.[5]

Nejbližším příbuzným kura srílanského je kur kropenatý (Gallus sonneratii), se kterým kur srílanský tvoří sesterskou skupinu. Tyto druhy tvoří klad, jehož sesterským taxonem je kur bankivský (Gallus gallus), jehož domestikovanou formou je kur domácí (Gallus gallus f. domestica). Z rodu Gallus zbývá už jen kur zelený (Gallus varius), který se z linie rodu Gallus vydělil jako první. I přes to, že kur domácí je primárně domestikovanou formou kura bankivského, ostatní kurové z rodu Gallus včetně kura srílanského také přispěli do genetického fondu kura domácího, nicméně kur srílanský patrně jen ve velmi malé míře.[2][3]

Rozšíření a populace

Jak už druhové jméno napovídá, kur srílanský je endemický Srí Lance, kde se vyskytuje v lesních, křovinatých i lidmi založených stanovištích (avšak vždy nedaleko lesa) do nadmořské výšky cca 2000 m n. m. Velikost populace není známa, nicméně kur srílanský bývá popisován jako místně hojný.[6]

Popis

Detail hlavy samce

Podobně jako u domestikovaného kura domácí, i kur srílanský se vyznačuje silnou pohlavní dvojtvárností. Samci jsou větší než samice, mají mnohem nápadnější opeření a výrazně prodloužené kožní laloky na hlavě. Zobák obou pohlaví je nažloutle tělové barvy, běhák nahnědle žlutý až červený, přičemž nejsytější rudé barvy dosahuje u hnízdících samců. K záměně s jiným druhem ptáka může dojít jen těžko, jelikož se jedná o jediného zástupce rodu Gallus na Srí Lance; v úvahu připadá jen záměna s kurem domácím.[7]

Pro samce je typický výrazný červený, jemně zubatý hřeben se žlutou skvrnou uprostřed, prodloužené krční laloky a tváře pokryté červenou kůží. Většina peří na těle je značně prodloužená a tvoří tzv. závěsy. Horní polovina těla je červenooranžová, ocas a křídla jsou tmavě fialová až černá. Duhovky jsou žluté až oranžovožluté. Samec dosahuje délky 66–72 cm, křídlo je dlouhé 216–240 mm, ocas 230–400 mm, běhák 69–82 mm. Váha se pohybuje v rozmezí 790–1140 g.[7]

Opeření samic je převážně hnědé, do bíla na břichu, spodních krovkách ocasních a na bocích. Letky i krovky jsou výrazně pruhovány žlutohnědou, červenohnědou a hnědočernou. Ocas je červenohnědý s černým pruhováním. Laloky u samice jsou redukovány do té míry, že skoro až chybí, přítomná je pouze růžová kůže na neopřených tvářích a na krku. Duhovky jsou hnědé. Samice dosahuje délky kolem 36 cm, křídlo je dlouhé 170–180 mm, ocas 118 mm, běhák 57–63 mm. Váha se pohybuje kolem 510–625 g.[7] Nenápadné zbarvení samic jim dobře slouží splynout s okolím v době sezení na vejcích.[8]

Biologie

Kurové srílanští žijí primárně na zemi. Ke krátkým letům u nich dochází pouze v případě vyrušení, úprku před nebezpečím nebo v případě hledání vhodného bidla pro hřadování.[9] Většinu času tráví na zemi sbíráním potravy, ke které se dostávají prohrabáváním zemního substrátu. Živí se různými semeny, hmyzem i spadlým ovocem.[8] Ke sbírání potravy dochází nejčastěji časně zrána nebo navečer, zvláště po dešti.[9] Kohout vydává hlasité čiok čau čojik, přičemž ik je výše položené. Slípka vydává kvočné, kovové kuikuk kuikukuk.[10] Pohybuje se většinou v páru, mladí kohouti se někdy sdružují do menších skupinek. Zatímco samce je relativně snadné spatřit, samice jsou plaché a drží se zkrátka.[9]Inkubuje pouze samice. Po vyklubání se ptáčata zdržují v těsné blízkosti matky.[9]

Doba hnízdění nastává nejčastěji mezi únorem a květnem, avšak k zahnízdění může dojít i v dalších měsících, pokud nastanou příhodné podmínky. Hnízdí na zemi, pod spadlými kmeny stromů nebo v dutinách starých pařezů do 4 m nad zemí. Hnízdní materiál tvoří uschlé listy. Samice klade 2–5 světle krémových vajec s jemným hnědým a fialovým tečkováním. Doba inkubace v zajetí se pohybuje kolem 20–21 dnů.[7]

  • Kohout kura srílanského v přirozeném prostředí srílanského pralesa
    Kohout kura srílanského v přirozeném prostředí srílanského pralesa
  • Vejce
    Vejce
  • Slipka kura srílanského na vejcích
    Slipka kura srílanského na vejcích

Vztah k lidem

Kur srílanský je chován v několika asijských i evropských zoologických zahradách.[11] Jedná se o národního ptáka Srí Lanky.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b LAWAL, Raman Akinyanju; MARTIN, Simon H.; VANMECHELEN, Koen. The wild species genome ancestry of domestic chickens. BMC Biology. 2020-02-12, roč. 18, čís. 1, s. 13. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1741-7007. DOI 10.1186/s12915-020-0738-1. PMID 32050971. (anglicky) 
  3. ↑ a b ERIKSSON, Jonas; LARSON, Greger; GUNNARSSON, Ulrika. Identification of the Yellow Skin Gene Reveals a Hybrid Origin of the Domestic Chicken. PLOS Genetics. 29. 2. 2008, roč. 4, čís. 2, s. e1000010. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1000010. PMID 18454198. (anglicky) 
  4. ↑ Pheasants, partridges, francolins [online]. IOC Wordlist v12.2, 2022 [cit. 2022-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 170, 118. 
  6. ↑ Gallus lafayettii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679209A92807515, 2016 [cit. 2021-11-20]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22679209A92807515.en. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers, 2010. ISBN 978-0-7136-3966-7. S. 295–296. (anglicky) 
  8. ↑ a b Sri Lankan Jungle Fowl / Ceylon Jungle Fowl (Gallus lafayetii) [online]. Rainforest Protector Trust [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d Ceylon Junglefowl [online]. Ceylon Bird Club [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ GRIMMETT, Richard. Birds of the Indian Subcontinent : India, Pakistan, Sri Lanka, Nepal, Bhutan, Bangladesh and the Maldives.. London: Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-1-4081-6265-1. S. 52. (anglicky) 
  11. ↑ Sri Lankan junglefowl (Ceylon junglefowl) (La Fayette’s junglefowl) [online]. Zootierliste [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ National Bird. www.srilanka.org.tr [online]. Embassy of Sri Lanka in Ankara [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • GRIMMETT, Richard. Birds of the Indian Subcontinent : India, Pakistan, Sri Lanka, Nepal, Bhutan, Bangladesh and the Maldives.. London: Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 978-1-4081-6265-1. (anglicky) 
  • MADGE, Steve; MCGOWAN, Phil, 2010. Pheasants, partidges and grouse: a guide to the pheasants, partridges, quails, grouse, guineafowl, buttonquails and sandgrouse of the world. London: Christopher Helm Publishers. ISBN 978-0-7136-3966-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj