Drozd tibetský

Jak číst taxoboxDrozd tibetský
alternativní popis obrázku chybí
Samička
alternativní popis obrázku chybí
Sameček
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída ptáci (Aves)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď drozdovití (Turdidae)
Rod drozd (Turdus)
Binomické jméno
Turdus maximus
Seebohm, 1881
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Synonyma
  • Merula maxima
    Seebohm, 1881
  • Turdus mandarinus maximus
    Seebohm, 1881
  • Turdus merula maximus
    Seebohm, 1881
  • Turdus merula buddae
    Richard a Annie Meinertzhagenovi, 1925
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drozd tibetský (Turdus maximus) je druh ptáka z čeledi drozdovitých. Vyskytuje se v Himálaji od severního Pákistánu po jihovýchodní Tibet. Původně byl popsán jako samostatný druh Henrym Seebohmem v roce 1881. Do roku 2008 byl považován za poddruh kosa černého, ovšem fylogenetické důkazy ukázaly, že je s tímto druhem příbuzný jen vzdáleně.

Popis

Poměrně velký pták, měří 23–28 cm. Samci jsou celí černohnědí s tmavším opeřením na hlavě, hrudi, křídlech a ocase. Zobák mají matně oranžově žlutý. Samice mají hnědší spodinu těla a slabé pruhování na hrdle; zobák je matně tmavě žlutý. Mláďata jsou podobná samicím, ale hřbet mají šedavě hnědý; na hrdle a na břiše je šedavě hnědé pruhování. Na rozdíl od kosa černého nemá drozd tibetský okolo očí žlutý kroužek a jeho hlasový projev postrádá švitoření a trylkování.[2]

Rozšíření a habitat

Drozd tibetský se vyskytuje v Himálaji v Indii, Pákistánu, Nepálu, Bhútánu a Číně. V hnízdním období obývá strmé travnaté skalnaté svahy a vysokohorské louky těsně nad hranicí stromů. Obvykle se vyskytuje v nadmořské výšce 3200–4800 m, v zimě sestupuje do nižších poloh, ale jen zřídka pod 3000 m n. m.[2]

Ekologie

Je všežravý, živí se bezobratlými, ještěrkami, ovocem a semeny. Hnízdění probíhá od května do července, s vrcholem v červnu až začátkem července. Hnízdo je vyrobeno z bláta, zvířecích chlupů a jemné trávy. Smice snáší tři až čtyři vejce.

Status

Mezinárodní svaz ochrany přírody uvádí drozda tibetského jako málo dotčený vzhledem k jeho rozsáhlému areálu a populaci, která se zřejmě zvětšuje.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tibetan blackbird na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b COLLAR, Nigel. Tibetan Blackbird (Turdus maximus). Birds of the World [online]. [cit. 2022-11-25]. Přístupné předplatitelům. Dostupné online. DOI 10.2173/bow.tibbla1.01. 
  3. ↑ Turdus maximus. Červený seznam IUCN [online]. [cit. 2022-11-25]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T103892028A132202298.en. 

Externí odkazy

Zdroj