Kukačka dvoubarvá

Jak číst taxoboxKukačka dvoubarvá
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka dvoubarvá
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád kukačky (Cuculiformes)
Čeleď kukačkovití (Cuculidae)
Rod kukačka (Centropus)
Binomické jméno
Centropus nigrorufus
(Cuvier, 1816)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kukačka dvoubarvá (Centropus nigrorufus) je druh kukačky, která se endemitně vyskytuje na indonéském ostrově Jáva.

Systematika

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec Georges Cuvier v roce 1816. Jedná se o monotypický taxon, tzn. netvoří žádné poddruhy.[2] Na základě molekulárních dat byla za sesterský taxon kukačky dvoubarvé určena kukačka vraní (Centropus sinensis).[3]

Výskyt

Ilustrace z roku 1891 (John Gerrard Keulemans)

Kukačka dvoubarvá je endemickým druhem Jávy, kde se vzácně vyskytuje ve fragmentovaných populacích v močálovitých lesích přímořských oblastí na severní a jižní části ostrova. Jedná se o stálý druh, typické stanoviště tvoří močály a mangrovy nížin, jimž dominují rostlinná společenstva rodů Acrostichium, Saccharum, Imperata či Nypa. Vyskytuje se na sladkovodních bažinách i v blízkosti brakických vod.[4] Může zalétat i dále do vnitrozemí, kde se může krmit na zrnech mladé rýže.[5]

Popis

Tato kukačka dosahuje výšky kolem 46 cm. Zobák je dlouhý kolem 40 mm, ocas samce 182–242 mm, u samice dosahuje délky 242– 262 mm. Duhovky jsou červené, zobák a nohy černé. Samec i samice vypadají stejně, i když samice je nepatrně větší. Většina těla je černá, křídelní krovky jsou nápadně červenohnědé. Horní část hřbetu je fialově lesklá. Ocas je výrazně dlouhý, černý, zespoda černý s fialovým odleskem.[6]

Biologie

Živí se hlavně hmyzem, který sbírá za pochodu poblíž vodních ploch, vysušených částí močálů i ve vysoké trávě. S oblibou sezobne i menší obratlovce jako jsou obojživelníci nebo plazi, výjimečně sežere i menšího savce jako je krysa. Hnízdo si staví z listů trav a kapradí. V průměru má 30 cm a bývá umístěno ve vegetaci několik metrů nad zemí. Samice snáší 1–5 bílých vajec o rozměrech 39×31 mm.[7]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje druh za zranitelný s klesající populací. Důvodem je hlavně nízká početnost, kterou ohrožuje zánik přirozených stanovišť. Zatímco lesy bývají vysekány a zabrány pro zemědělskou půdu a výstavbu, přirozené močály jsou přeměňovány na rybníky pro chovné ryby. Zbylý vhodný habitat je silně fragmentován. Druh částečně ohrožuje i lov. V minulosti se kukačka chovala a byla dokonce zaznamenána k prodeji na místních trzích. Celková populace se zcela hrubě a předběžně odhaduje na 3500–15 000 jedinců.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ SORENSON, Michael; PAYNE, Robert. A molecular genetic analysis of cuckoo phylogeny. In: PAYNE, Robert. The Cuckoos (Bird Families of the World). Oxford: Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-19-850213-3. S. 68-94. (anglicky)
  4. ↑ a b Centropus nigrorufus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684236A93020531.en. (anglicky) 
  5. ↑ BUDI, Nurdin Setio. Sunda Coucal Centropus nigrorufus eating young rice seeds. KUKILA. 2014-03-21, roč. 17, čís. 2, s. 152–153. Dostupné online [cit. 2023-11-01]. ISSN 0216-9223. (anglicky) 
  6. ↑ PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 236-237. (anglicky) 
  7. ↑ ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 178. (anglicky) 

Literatura

  • ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky) 
  • PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj