Kuřívody

Kuřívody
Městský úřad Ralska v Kuřívodech
Městský úřad Ralska v Kuřívodech
Lokalita
Charakter město
Obec Ralsko
Okres Česká Lípa
Kraj Liberecký kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice 50°35′2″ s. š., 14°48′2″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 606 (2021)[1]
Katastrální území Kuřívody (48,07 km²)
PSČ 471 24
Počet domů 51 (2011)[2]
Kuřívody
Kuřívody
Další údaje
Kód části obce 139220
Kód k. ú. 739227
Zaniklé obce.cz 152
Geodata (OSM) OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuřívody (německy Hühnerwasser) jsou bývalé město, dnes hlavní (sídelní) část města Ralsko v okrese Česká Lípa, které po Kuřívodech zdědilo status města. Je zde evidováno 72 adres (objektů)[3], resp. 327 adres (51 domů a 276 bytů)[4]. Trvale zde v roce 2011 žilo 604 obyvatel.[4]

Poloha

Kuřívody jsou též katastrální území o rozloze 48,07 km².[5] Původní katastrální území bylo též Kuřívody[6], ale mělo asi 4krát menší rozlohu.

Obec se nachází při křižovatkách silnic II/268, III/27235 a III/27237, asi 9 km na jihovýchod od Mimoně, 11 km východoseverovýchodně od Doks, 9 km severně od Bělé pod Bezdězem a 14 km severozápadně od Mnichova Hradiště.

Historie

Zámek Kuřívody
Základní škola v Kuřívodech

Sídelní celek byl založen na bezdězském panství Přemyslem Otakarem II. jako královské město Freistadt (Vristad, Svobodné Město) mezi lety 1264–1278, lokátorem byl pravděpodobně Hertvík z Kravař.[7] První zmínka o městě je z roku 1279, kdy si královna Kunhuta, držená na Bezdězu, vyprosila návštěvu kostela sv. Jiří ve Vristadu.[7] Původní název města ve 14. století vymizel a od 15. století se používal český název Kuřivody (původně Kuří Vody), od 17. století souběžně i německý název Hühnerwasser.[7][8] Předpokládá se, že název vyjadřoval, že v obci byly jen velmi malé vodní toky (slabé pramínky, kde by se napojili jen kurovití ptáci) – nedostatek vody bránil i většímu rozvoji města.[7]

Panovník Václav II. v roce 1293 zdejší kostel učinil filiálním a v roce 1297 věnoval Kuřívody i s okolními vesnicemi Hynkovi z Dubé, členu tehdy mocného rodu ze severu Čech, pánů z Dubé. Hynek se zdržoval více na Housce, jeho syn a dědic, nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé, se věnoval spíše Bělé pod Bezdězem, založené roku 1337. Když roku 1348 zemřel, majetek podědili synové Hynek a Jindřich. Později získal Kuřívody mladší Jindřich, zvaný též Jednooký, který je uveden v listinách (Jindřich, řečený Berka z Dubé a pán na Housce) z let 1363 a 1398 při dosazení nových farářů. Když Jindřich zemřel, získal městečko i s okolím a také Jestřebí Jindřich Berka starší. Je psán na listině z roku 1406, kdy dosazoval do kuřívodského kostela nového faráře. Téhož roku zemřel a při dělení majetku se sem dostal příbuzný Hynek Berka nejmladší. V roce 1415 je jako majitel uváděn Václav z Dubé, sezením v Kuřívodech. Po jeho smrti se zde vystřídali další Berkové, roku 1430 je zmiňován Chval z Dubé, odjinud z Kuřích Vod. Po něm se zde vystřídali další Berkové, např. roku 1454 Aleš Berka z Dubé (měl i Zakšín) a jeho syn Jiří Berka (1492–1513). V rodu Berků zůstaly Kuřívody až do roku 1621. Poslední majitel, Bohuchval Berka, který zámek přebudoval, musel po bitvě na Bílé hoře emigrovat a jeho majetek byl zkonfiskován. Statek Kuřívody koupil roku 1622 mocný Albrecht z Valdštejna. V roce 1639 jej získal od císaře František de Grana a po něm Valdštejnové. Ti zde zůstali až do zestátnění v roce 1945.[9]

20. století

Jak dokládá Chytilův místopis, v roce 1921 mělo město 213 domů a 924 obyvatel, z nichž 891 se hlásilo k německé a 32 k české národnosti. U jednoho obyvatele nebyla národnost zjištěna. V místě byla římskokatolická fara, četnická stanice, automobilová stanice (autobus), pošta, telefon, telegraf, železniční stanice byla vzdálena 10,5 km v Mimoni. Poštovní stanice v Kuřívodech byla zřízena jako jedna z prvních na severu Čech v roce 1868.[10]

Drtivá většina obyvatel byla německé národnosti a městečko roku 1938 připadla po mnichovské dohodě nacistickému Německu. Po druhé světové válce byla z obce vysídlena drtivá většina původních německy mluvících obyvatel a obec začala postupně upadat. Městečko náleželo v letech 1947 až 1991 do vojenského výcvikového prostoru Ralsko a za 44 let působení československých a sovětských vojsk téměř zaniklo.[8] Po odchodu sovětských vojáků byly paneláky osídleny navrátilými volyňskými Čechy.

Kuřívody byly největším sídlem v tehdejším vojenském prostoru. Vzhled města a jeho ráz se během té doby zásadně změnil. Dnes jeho krásu a jedinečnost připomíná jen několik původních staveb a fragmentů, které se více či méně dochovaly. Některé roubené a hrázděné domy byly jedinečnou ukázkou lidové architektury v oblasti a jejich zničení je nenahraditelnou škodou. Z celého města, které mělo před svým zničením 226 domů, zbylo původních 16. Hlavní komunikace, které vedly do směrů Mimoň, Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem, Jezová a Židlov, jsou dodnes využívány a je zachován jejich původní rádius. V okolí Kuřívod byla pole a louky, dnes je zde pouze divoká step (pseudostep), která zde zbyla po tankových střelnicích.[11]

Současnost

Kostel sv. Havla
Pomník c.k. rakouským vojákům
Pomník padlým pruským vojákům

S účinností od 1. prosince 2006 byl na základě bývalého statusu Kuřívod novodobé obci Ralsko 10. listopadu 2006 přiznán status města podle § 3 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., který umožňuje vrátit status města obci, která byla městem přede dnem 17. května 1954.[12]

Významné osobnosti

V roce 1896 se zde narodil Willibald Gatter, automobilový konstruktér.[13]

Zajímavá místa v obci

V obci se nachází zámek Kuřívody, někdejší tvrz, přebudovaná za Berků z Dubé, městský úřad města Ralsko, škola a sportovní plochy u ní, kostel svatého Havla se zajímavými pomníčky padlým vojákům a důstojníkům rakouské i pruské císařské armády z bitvy u Kuřívod z června 1866, motorest s restaurací, z bývalé fary přestavěné informační středisko. Zde také byla v roce 2014 zřízena poštovna.[14]

V Kuřívodech v objektu čp. 795 se nachází Městské muzeum – Stálá expozice pyrotechnické asanace Ralska.[15][16] Muzeum je přístupné od pátku do neděle v odpoledních hodinách v době od 13 do 17 hodin, případně v jiném čase na základě objednávky.[17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2016-01-08 [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. 2011-03-26 [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. 
  5. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Kuřívody [online]. 2013-05-29 [cit. 2016-01-11]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ Ústřední archiv zeměměřictví a katastru ČÚZK. Stabilní katastr – indikační skici a císařské otisky [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Historie a současnost města [online]. mestoralsko.cz [cit. 2015-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-28. 
  8. ↑ a b ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Pražská, s. 101. 
  9. ↑ ÚLOVEC, Jiří. Tvrz a zámek v Kuřívodech u Mimoně. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 2000, roč. 9, s. 43. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-00-8. 
  10. ↑ Kuřivody (Hühnerwasser) - Historie [online]. www.zanikleobce.cz [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. 
  11. ↑ Kuřívody - Hühnerwasser [online]. www.zanikleralsko.cz [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ Rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny č. 13 – stanovení obcí městysy a městy (10. listopadu 2006) [online]. www.psp.cz [cit. 2015-08-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ SOVADINA, Miloslav. Bezděz 2000. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2000. ISBN 80-86319-00-8. Kapitola Výroba automobilů Gatter v Zákupech, s. 176. 
  14. ↑ ČTK. V Ralsku mají poštovnu, lidé už nebudou muset pro zásilky do Mimoně. Českolipský deník [online]. 2014-03-31 [cit. 2014-03-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK. Z kanceláře pyrotechnika v Ralsku je muzeum munice. Českolipský deník [online]. 2013-08-27 [cit. 2013-08-27]. Dostupné online. 
  16. ↑ Seznam. Stálá expozice pyrotechnické asanace Ralska [online]. mapy.cz [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. 
  17. ↑ Městské muzeum - Stálá expozice pyrotechnické asanace Ralska [online]. [cit. 2019-05-23]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj