Krystyna Krauze

Mgr. Krystyna Krauze
Narození	11. června 1967 (57 let) Gdaňsk
Alma mater	Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze Státní vysoká filmová, televizní a divadelní škola v Lodži Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání	filmová režisérka, dramatička, překladatelka a scenáristka
Známá jako	režisérka, překladatelka
Příbuzní	Jacek Kurski (bratranec) Jarosław Kurski (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Krystyna Krauze (* 11. června 1967 Gdaňsk, Polsko) je polská režisérka, scenáristka a překladatelka žijící v České republice. V druhé polovině 80. let 20. století se angažovala v polském opozičním hnutí a Polsko-československé solidaritě. Do polštiny přeložila přes tři desítky divadelních textů českých autorů. Natočila dokumentární film Bratříček Karel o vztahu písničkáře Karla Kryla k Polsku.^[1]

Narodila se 11. června 1967 v polském přístavním městě Gdaňsk do rodiny námořního kapitána Jana Krauze a lékařky Marie, rozené Kurské. V letech 1973 až 1975 pobývala s rodiči v Československu, protože její otec pracoval v Dolních Beřkovicích na stavbě nového jezu na Labi. V Dolních Beřkovicích absolvovala první dvě třídy základní školy, po návratu do Polska nastoupila na základní školu v Gdaňsku, kde v srpnu 1980 zažila stávku zaměstnanců gdaňských loděnic, která vedla ke vzniku nezávislého odborového hnutí Solidarita.^[2]

Po vyhlášení válečného stavu 13. prosince 1981 se začala angažovat v protirežimních aktivitách, za což byla vyloučena z gymnázia. Odmaturovala v roce 1986 na gymnáziu v Sopotech a zapojila se do aktivit pacifistického hnutí Wolność i Pokój (Svoboda a mír) a začala chodit na poutní cesty polských hippies na Jasnou Horu v Čenstochové.

V roce 1987 začala studovat politologii na Gdaňské univerzitě a v červnu 1988 se stala členkou a později i mluvčí stávkového výboru opozičního Nezávislého sdružení studentů (Niezależne Zrzeszenie Studentów, NZS), které stávkou na Gdaňské univerzitě podpořilo protest dělníků gdaňské loděnice.^[2]

V srpnu 1988 začala spolupracovat s Polsko-československou solidaritou – fungovala jako spojka mezi polskými a českými disidenty a novinářka pro polská nezávislá média. V Československu dělala rozhovory s disidenty a referovala o soudních procesech s Ivanem Jirousem či Vlastou Chramostovou.  Natočila rozhovor s Václavem Havlem, který vysílala Solidarita ve svém předvolebním klipu před prvními částečně svobodnými volbami v Polsku 4. června 1989. Navázala také kontakt s hnutím České děti, Nezávislým mírovým sdružením a Společností za veselejší současnost.

Jako překladatelka doprovázela v červenci 1989 oficiální polskou delegaci složenou z někdejších polských disidentů, kteří v Československu navštívili kardinála Tomáška v Arcibiskupském paláci a Václava Havla na Hrádečku. Dne 21. srpna 1989 se zúčastnila v polském Těšíně manifestace s heslem „Nikdy více bratrské pomoci“, na které se sešly tři tisíce Poláků včetně poslance za hnutí Solidarita Jacka Kuroně.^[2]

Na začátku listopadu 1989 pomáhala při organizaci festivalu nezávislé československé kultury v polské Vratislavi, pro který natočila video vzkazy českých disidentů, kteří se festivalu nemohli zúčastnit. Na festivalu se seznámila s Karlem Krylem, kterého v Teatru polském nadšeně uvítalo převážně české publikum. Po festivalu pro Karla Kryla narychlo zorganizovala koncert v Gdaňsku s písničkářkou Antoninou Krzysztoń, která v 80. letech 20. století zpívala jeho písničky v polštině. „Vzala jsem ho do katedrály v Oliwě, protože v písničce Ve jménu humanity zpívá i polsky o varhanách v této katedrále. Je to písnička o událostech z prosince 1970, kdy vláda střílela do dělníků. Jako citlivý chlap se v Oliwě rozplakal,“ uvedla Krystyna Krauze v roce 2023 pro Paměť národa.

V Praze se 17. listopadu 1989 účastnila se studentské demonstrace na Albertově jako zástupkyně polského Nezávislého sdružení studentů, dva dny poté byla zatčena a deportována z ČSSR s razítkem v cestovním pase ‚Nežádoucí osoba v ČSSR‘. Do Prahy se jí podařilo vrátit a 4. prosince 1989 sledovala v budově Melantrichu zblízka vystoupení Václava Havla na balkoně, na kterém demonstrantům na Václavském náměstí představil Mirosława Jasińského z Polsko-československé solidarity.

Po sametové revoluci vystudovala dramaturgii na pražské DAMU (1995), scenáristiku na Státní vysoké filmové, televizní a divadelní škole v polské Lodži (1998) a Katedru dokumentární tvorby na FAMU (1999), kterou absolvovala filmem Mistr Vyskočil aneb Něžná imprese o dialogickém jednání.

Natočila řadu dokumentů – Droga do nieba (1996, Cesta do nebe) o poutích polských hippies, které sama zažila, Nic není absurdní – portrét rabína Sidona (1997) o Karolu Sidonovi, Życie na cmentarzu (1999, Život na hřbitově), Jak Bláhovi k sedmi babičkám a dědovi přišli (1999), Augustiniáni (2001), Náš Vašek – O moci bezmocných (2012) o Václavu Havlovi, Tatarské touhy (2013) o postavení žen v zemích bývalého Sovětského svazu, zejména v Tádžikistánu a Uzbekistánu.^[3]

V letech 2008-2011 byla zástupkyní ředitele Polského institutu v Praze.

V roce 2014 jí udělil ministr kultury ČR Daniel Herman medaili Artis Bohemiae Amicis za dlouhodobé a významné šíření dobrého jména české kultury v zahraničí.^[4] V témže roce měl v České republice premiéru její celovečerní dokument Návrat Agnieszky H. (režie spolu Jackem Petryckim) o polské režisérce Agnieszce Holland a jejím vztahu k Československu.

Symbolicky v den výročí sametové revoluce měl 17. listopadu 2016 premiéru její celovečerní dokumentární film Bratříček Karel o písničkáři Karlu Krylovi. Krystyna Krauze je zároveň vypravěčkou tohoto filmu, který odhaluje spojení Karla Kryla s Polskem a Poláky a propletené osudy Čechů a Poláků v době totality. V polštině Karel Kryl nazpíval své písně Anděl, Jeřabiny, Rakovina, Veličenstvo kat, Pasážová revolta. Polákům věnoval svou píseň Ve jménu humanity (v polské verzi Organy w Oliwie), v níž reflektoval krvavě potlačenou stávku dělníků v Gdaňsku v prosinci 1970, která se stala předzvěstí vzniku polského odborového hnutí Solidarita v rodném městě Krystyny Krauze.^[1]

Do polštiny přeložila přes tři desítky divadelních textů českých autorů (Petr Zelenka, Pavel Kohout, Ivan Vyskočil, David Drábek, Karol Sidon aj.). Edičně připravila antologii současného českého dramatu Opowieści o zwyczajnym szaleństwie (2006, Příběhy obyčejného šílenství).^[5]

Scenáristicky se podílela na filmech produkovaných společností Febio. Napsala několik vlastních (dosud nerealizovaných) filmových scénářů a dramatizací literárních předloh (F. M. Dostojevskij, F. Werfel, W. Gombrowicz).

Za monodrama Kobieta publicznie aktywna (Veřejně činná žena) získala 1. cenu v dramatické soutěži Tespis 2004.

Zdroj