Kretinga

Kretinga
žemaitsky Kretinga
Nádraží v Kretinze
Nádraží v Kretinze
Kretinga – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát LitvaLitva Litva
Kraj Klaipėdský
Okres Kretinga
Kretinga na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 21 445 (2009)
Správa
Starosta Stanislovas Juknevičius
Oficiální web www.kretinga.lt/index.php?fuseaction=displayHTML
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
V paláci Tiškevičů je nyní Kretingské museum

Kretinga je okresní město v západní části Litvy, v Žemaitsku, v Klaipėdském kraji, okres (lit.: savivaldybė) Kretinga. Město je totožné s městským seniorátem Kretinga (Kretingos miesto seniūnija) Městem protéká řeka Akmena, která po opuštění města mění název na Danė. 11 km na západ je lázeňské město Palanga, 25 km na jihozápad je město Klaipėda. Je to městská architektonická památka. Městem prochází důležitá železniční trať KlaipėdaVilnius. Je zde kostel Zjevení Božího Nejsvětější Panně Marii (postaven roku 1617, klášter Bernardýnů (Bernardýni jsou větev Františkánů, vyskytující se ponejvíce v Litvě, v Polsku, v Bělorusku, na Ukrajině…) (i Františkánů; s v Litvě nejstaršími dochovanými slunečními hodinami – kolem roku 1610), evangelický luterský kostel, pravoslavná Kaple Matky boží, kulturní dům, pošta (PSČ:LT-97001). Na severním okraji města je palác Tiškevičů, ve kterém je dnes Kretingské muzeum a Zimní botanická zahrada (skleník). Na palác navazuje park (dnes městský), ve kterém je mj. originální stálá expozice-soubor soch: sluneční hodiny s alegorickými sochami ročních dob a svátků. Dále je zde okresní nemocnice, poliklinika. Jsou tu dvě jezera.

Historie města

Pod názvem Cretyn byla poprvé zmiňována kuršským biskupem Henrikem v roce 1253 jako sídlo Kuršů, náležející Mėguvě. Má se za to, že již ve 13. století byl v Kretinze hrad. 12. června 1993 byl dekretem prezidenta Litvy potvrzen znak města.

Sport

  • FK Minija fotbalový klub;
  • KK Kretinga basketbalový klub;

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kretinga na žemaitské Wikipedii.

Externí odkazy

Zdroj