Kozí Kuncka

Kozí Kuncka je epizodní postava několika děl Karla Poláčka. Inspirací jí měla být skutečná osoba.

Kozí Kuncka v dílech Karla Poláčka

  • V knize Hráči Karel Poláček uvádí, že otec hlavního hrdiny
„ ...rozmlouval s obecním strážníkem panem Šulcem anebo se bavil s prodavačkou cukrátek a ovoce, která měla svůj stánek poblíže obchodu se suknem pana Schulhofa. Jmenovala se paní Kuncová, ale v městě byla známa pod jménem Kozí Kuncka. “
— Karel Poláček: Hráči[1]
„ Jednou ho (Čeňka Jirsáka) uviděla Kozí Kuncka, co na náměstí prodává ovoce, cukrdlata, kokosky, jakož i pomeranče. A odplivla si:„Fuj, parchante, to jsem se lekla. Na tebe, skotátku, patří pořádná metla.“ “
— Karel Poláček: Bylo nás pět[2]
  • V románu Okresní město poslanec Fábera blahosklonně zdraví hokynářku Kuncovou, která mu děkuje za to, že vymohl jejímu synovi místo sluhy u okresního soudu v Krakově.[3]
  • Ve čtvrtém dílu pentalogie o okresním městě, románu Vyprodáno, vzpomíná voják Jaroslav Štědrý, který se z fronty vrátil domů na dovolenou:
„ ...tadyhle přece ostává ta paní, co k nám chodívala sázet do lutrie...paní...paní..., jak se ona honem...bodejť: Paní Kuncová. Kozí Kuncka jí říkali. Prodávala ovoce na náměstí pod deštníkem... Její syn se jmenoval Venda a chodil se mnou do školy. “
— Karel Poláček: Vyprodáno[4]
  • Příjmení Kuncová s přezdívkou Kuncka se vyskytuje i v Poláčkových Povídkách pana Kočkodana.[5]

Vzpomínky pamětníků

Že Kozí Kuncka měla skutečnou předlohu, potvrzují vzpomínky pamětníků:

  • Pamětník Jaroslav Mareček (inspirace postavy Antonína Bejvala z Bylo nás pět) vzpomínal, že Kozí Kuncka skutečně existovala, měla krámek na náměstí, kde prodávala ovoce a sladkosti. Byla zákaznicí Poláčkova otce, který měl ve svém obchodu sběrnu losů loterie.[6] Též uvedl, že ještě po světové válce pomáhal Poláčkovi oživovat vzpomínky, např. „co dělá Kozí Kuncka“.[7]
  • Zdeněk Karel Slabý, který připravil díla Karla Poláčka k vydání, uvedl podle vzpomínek pamětníků, že skutečné jméno Kozí Kuncky bylo prý Letovská, měla v Rychnově obchůdek a říkalo se jí Cukrmáry.[8]

Skutečná Kozí Kuncka

Významná část díla Karla Poláčka (zejména nedokončená pentalogie o okresním městě či Bylo nás pět) vychází ze skutečnosti v jeho rodném Rychnově nad Kněžnou. Např. kupec Štědrý z okresního města má předobraz v Poláčkovu otci.[9]

Příjmení Letovský/Letovská se v katolických matrikách Rychnova nad Kněžnou i Rychnova nad Kněžnou–Městské Habrové z doby Poláčkova mládí vyskytuje, záznamy se týkají více osob. Pamětníky zanechané indicie ani dílo Karla Poláčka však nedávají dostatečný podklad k jednoznačnému určení, která z nich mohla být inspirací pro literární zpracování či zda se jednalo o ženu jiného skutečného příjmení.

Reference

  1. ↑ KAREL, Poláček. Hráči. Praha: Československý spisovatel, 1965. Dostupné online. S. 7. 
  2. ↑ KAREL, Poláček. Bylo nás pět. Brno: Svobodné noviny, 1946. Dostupné online. S. 15. 
  3. ↑ POLÁČEK, Karel. Okresní město. Praha: Fr. Borový, 1936. Dostupné online. S. 253. 
  4. ↑ KAREL, Poláček. Bylo nás pět. Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 1994. Dostupné online. ISBN 80-85844-05-2. S. 214. Dostupné online po registraci. 
  5. ↑ POLÁČEK, Karel. Povídky pana Kočkodana. Brno: Polygrafie, 1922. Dostupné online. Kapitola Pokus o převrat v Kokrhelích pod Skalou, s. 54. 
  6. ↑ RODR, Josef. Chovatel hodin a jiné rozhovory. Hradec Králové: Kruh, 1990. ISBN 80-7031-324-2. Kapitola S Jaroslavem Němečkem, veteránem války rychnovské, s. 107–108. Dostupné online po registraci. 
  7. ↑ RODR, Josef. Bylo nás opravdu pět aneb Bejval Antonín je na světě. Pochodeň. 1967-03-11, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. 
  8. ↑ SLABÝ, Zdeněk Karel. Karel Poláček a divadlo. Boskovice: Albert, 2002. Dostupné online. Kapitola Poláčkovské kalendárium, s. 271. Dostupné online po registraci. 
  9. ↑ EHL, Martin. Okresní město - sto let poté. iDnes. 2001-01-27. Dostupné online. 

Zdroj