Kostel svatého Václava (Bukovník)

Kostel svatého Václava (Bukovník)
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Klatovy
Kraj Plzeňský
Obec Bukovník
Souřadnice
Kostel svatého Václava (Bukovník) (Česko)
Základní informace
Církev Římskokatolická
Status farní kostel (filiální kostel 1620-1730)
Zasvěcení svatý Václav
Architektonický popis
Stavební sloh pozdně románský
Další informace
Kód památky 25724/4-2797 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Václava je pozdně románský kostel v šumavském podhůří v Bukovníku. Poprvé je, podle pamětní knihy obce, připomínán v roce 1240. Stojí v nadmořské výšce 615 metrů. Přístupný je příležitostně. Obec Bukovník se nachází východně od Sušice v okrese Klatovy v Plzeňském kraji.

Popis

Kostel byl vybudován vladykou Dobeczem (Dobiášem – Tobiášem) z Bukovníka, který je jmenován v listině Přemysla Otakara II. z roku 1251 (farní kronika kostela).[1] Ten si zároveň při kostele vystavěl své sídlo – tvrz, kterou propojil s věží kostela pavlačí na tribunu (kruchtu), takže zděný kostel mohl být v době ohrožení dřevěné tvrze útočištěm jejích obyvatel. Nejstarší částí stavby je jižní portál (obr. č. 10), polokruhovitá apsida s konchou a dvojité okénko na severní straně (obr. č. 5). Farním kostelem se stal v roce 1360. V průběhu dalšího staletí byl několikrát upraven a rozšířen. Nyní má kostel pozdně barokní úpravu exteriérů i interiérů.[2] Chór byl přistavěn kolem roku 1300. V první polovině 14. století došlo k rozšíření kostela. Při gotické přestavbě byl kostel rozšířen o presbytář s žebrovými klenbami, gotickým sanktuářem a sedilem (v kostele nebo středověkém domě výklenek se sedadlem). Kostel byl upraven roku 1722. V 18. století byl kostel uvnitř restaurován, 1855 pak zvenku, a ještě před první světovou válkou opatřen novou malbou.[3] Je obklopený hřbitovem.[2] Kostel, který je obklopen hřbitovem, je umístěn při severním okraji vesnice. Areál je obklopen zdí, ke které je přístup z hlavní silnice po její východní straně a rovněž z vedlejší cesty, která vede po obvodu kostelní zdi z jihozápadní strany. [4]

Východně od kostela stojí bývalá fara, v pozdně barokní podobě, s hospodářským zázemím. Je v soukromém vlastnictví.

Rozvoj kostela

Původně kostel románský, později upravovaný, přesto se zachovalo několik míst, které připomínají dobu jeho vzniku, tedy druhou polovinu 12. století. Kostel byl původně vystavěn z lomového kamene jako jednolodní stavba téměř čtvercového tvaru, k níž byl připojen obdélníkový presbytář a odsazená apsida (obr. č. 10). V jihozápadním rohu se nachází mohutná čtvercová věž. Dobu jeho založení připomíná výrazně řešený vstupní portál při jižní stěně stavby (obr. č. 10). Jedná se o mohutné žulové ostění vsazené do zdiva. Tímto vstupem se dostáváme do obdélného jednolodí. Na východě je loď otevřena širokým, půlkruhově ukončeným vítězným obloukem, který dělí loď od presbytáře.

V roce 1690 byl upraven v barokním slohu, rozšířen o nový presbytář a kapli nejprve zasvěcenou svatému Josefu, později změněnou na kapli Panny Marie. Dalšími úpravami kostel prošel v 18. století, přibyla barokní okna lodi a přistavěna varhanní kruchta a jižní předsíň. Z té doby pochází i většina vnitřního zařízení.[5]

Hřbitov byl umístěn původně na poli mimo obec, u kostela byl založen později a pozůstatky zesnulých byly na něj přeneseny.

Stavební podoba

Jedná se o jednolodní orientovaný kostel s věží v ose západního průčelí. Na jižní straně se nachází předsíň a k východnímu chóru na severu přiléhá patrová sakristie. Průčelí lodi i chóru je opatřeno opěrnými pilíři. Okna jsou lomená s hlubokými ostěními s původními kružbami. Jižní lomený a bohatě profilovaný vstupní portál kryje předsíň. Hranolová věž je hladce omítaná a je opatřena úzkými okénky. Z boku ji kryje vykrajovaný štít kostela. Střechy jsou valbové a pultové, na věži je nízký stan. Interiér lodi je osvětlený dvěma okny a kryje jej kazetový strop s ornamentální malbou. V západní části je vložena sloupky podepřená dřevěná kruchta. Vítězný oblouk s lomenou archivoltou se otevírá do chóru, zaklenutého jedním polem křížové klenby a závěrem. Žebra jsou hrušková. V jižní zdi chóru je zachován profilovaný rám sedile, v severní sanktuář. Sakristie je přístupná sedlovým portálem, má valenou tunelovou klenbu s lunetami.[6]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. NOVÁK, Ladislav. Obec Bukovník. Klatovy: Typos, 2011. 51 s. 
  2. a b kostel sv. Václava - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-08]. Dostupné online. 
  3. Petr Kokaisl a Pavla Kokaislová, Kostely a kaple v domažlickém okrese. Po stopách současných i zaniklých církevních památek., Praha, 1999.
  4. Památkový katalog NPÚ, katalogové číslo 1000136854, dostupné na: pamatkovykatalog.cz
  5. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2020-01-08]. Dostupné online. 
  6. Hynek Rulíšek, Slovník křesťanské ikonografie: Postavy, atributy, symboly, České Budějovice, 2006.

Literatura

  • Západočeský kraj A – Z. J. Kumpera. 1989
  • Obec Bukovník. Ladislav Novák. Typos, Klatovy 2011. 51 s.
  • Kuchynka, Rudolf. Kostel sv. Václava v Bukovníce. In Method, časopis věnovaný umění křesťanskému. 1890, ročník 16, č. 2, s.136–137.
  • Bukovník - Kostel sv. Václava, Soupis památek, 12. Politický okres sušický (1900), s. 13–17. Dostupné on-line

Externí odkazy

Zdroj