Kostel svatého Pankráce (Praha)
| Kostel svatého Pankráce v Praze | |
|---|---|
 Kostel svatého Pankráce
v Praze-Pankráci | |
| Místo | |
| Stát |
 Česko
|
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Nusle |
| Lokalita | Pankrác |
| Souřadnice | 50°3′28,32″ s. š., 14°25′52,18″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | Arcidiecéze pražská / třetí pražský vikariát |
| Farnost | u kostela svatého Václava Praha-Nusle |
| Zasvěcení | svatý Pankrác |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | původně románský, přestavěn v gotickém a poté pozdně barokním slohu |
| Typ stavby | Jednolodní kostel |
| Výstavba | asi 11. století |
| Další informace | |
| Adresa |
Praha, Česko
|
| Ulice | Sinkulova |
| Oficiální web | http://www.farnostnusle.websnadno.cz/ |
| Kód památky | 40260/1-1337 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Filiální Kostel svatého Pankráce na Pankráci v městské části Praha 4 je původně gotická, raně barokně přestavěná budova se samostatně stojící zvonicí. Je jednou z nejstarších kulturních památek Prahy 4.[1]
Poloha
Kostel sv. Pankráce se nachází v parčíku mezi ulicemi Na Pankráci, Sinkulova a Na Klikovce na katastru Nuslí. Podle patrona kostela, římského mučedníka sv. Pankráce, je odvozen název celé přilehlé čtvrti včetně sídlišť, tramvajové vozovny, věznice nebo stanice metra.
Historie
V místě dnešního kostela (tehdy ve vesnici zvané Krušina) býval v 11. století hřbitov, kde stávala románská rotunda[1]. Ta byla později přestavěna na gotický kostel. Ten byl však v době husitských válek, v listopadu roku 1420 poškozen v souvislosti s bitvou u Vyšehradu.
Další škody utrpěl za třicetileté války, roku 1648, kdy jej poničila císařská či švédská střelba při švédském obléhání Prahy. Z této doby jsou také dělové koule, které jsou dodnes patrné ve zdi kostela. O dva roky později, roku 1650, kostel opravili michelští jezuité. Roku 1757 byl však opět vypleněn pruskou armádou. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 byl kostel opuštěn[2] (odsvěcen - správnějším vyjádřením by bylo, že jej církev přestala využívat, protože pojem odsvěcení kostela v katolické církvi neexistuje) a do roku 1818 využíván jako sklad střelného prachu.[3] Na přelomu 19. a 20. století byl však kostel opět vysvěcen a přidělen pod správu nuselského kostela svatého Václava. Pravidelné využití pro bohoslužby je v alternaci s kostelem sv. Václava zejména o Vánocích a Velikonocích (v roce 2023 např. mše svatá na "Škaredou středu" sv. týdne).
Při archeologickém průzkumu v letech 1968–1970 bylo pod kostelem odhaleno základové zdivo románské rotundy z konce 12. století. Průzkum byl prováděn v souvislosti s ražbou tunelů metra mezi stanicemi Gottwaldova (tehdy pracovní název stanice "Nuselský most", dnes stanice metra C "Vyšehrad") a Pražského povstání na trase C. Kromě základů rotundy byly během průzkumu objeveny pozůstatky hrobů, neboť u kostela býval před staletími hřbitov. Nejstarší nalezené hroby pocházejí z přelomu 11. a 12. století.[3]
Dnes je kostel svatého Pankráce součástí nuselské farnosti římskokatolické církve.
Poblíž v malém parku stojí pomník obětem první světové války, dílo sochařů J. Slámy a J. Gabriela, odhalený v červenci 1925, na jehož vrcholu zaujme mohutný orel ve vzletu (modelem pro plastiku byl živý orel "Fanouš", kterého přivezli českoslovenští legionáři ze Sibiře).[4]
Zvonice
Vedle kostela stojí čtyřboká barokní 19 a půl metru vysoká věž zvonice. Do její severní zdi byla při výstavbě vložena černá kamenná deska s tajemným nápisem. Věž má půlkulatá střílnová okna, osazená střechou s lucernou a makovicí.
Ve zvonici je zavěšen jeden z nejstarších zvonů v Čechách od zvonaře Bartoloměje Pražského z roku 1505. Zvon jehož průměr činí 1,20 m, výška 86 cm a hmotnost 350 kg, je zdoben reliéfem sv. Jakuba menšího s knihou. Zvon se však do zdejší zvonice dostal až roku 1700.[5]
Při výstavbě linky C pražského metra, která vede přímo pod zvonicí, bylo nutné zpevnit její základy.
V roce 2003 bylo nutno provést demontáž a opravu závěsu zvonu. Poté byl zvon znovu zavěšen a zvonění je řízeno počítačem.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Archivovaná kopie. stovezata.praha.eu [online]. [cit. 2016-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-01.
- ↑ PÍŠA, Rudolf. Bejvávalo v Nuslích, in Tučňák 4/2023, str. 14, měsíčník městské části Praha 4, duben 2023
- ↑ a b Cestující v metru mají přímo nad hlavami kostry z 12. století. Pražský patriot [online]. 2019-07-20 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.78
- ↑ Kostel sv. Pankráce: památka ukrývající vzácnosti (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.
Literatura
- KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 267 – 268.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Pankráce v Praze na Wikimedia Commons
- Webové stránky farnosti
- Kostel sv. Pankráce na stovezata.praha.eu Archivováno 1. 2. 2017 na Wayback Machine.
- Ondřej Katrák: Historie a stavební vývoj kostela sv. Pankráce v Praze (bakalářská práce KTF UK, 2008)
