Kostel svatého Jiljí (Lomnice)

Kostel svatého Jiljí
v Lomnici
Kostel svatého Jiljí v Lomnici
Kostel svatého Jiljí v Lomnici
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Karlovarský
Okres Sokolov
Obec Lomnice
Souřadnice 50°12′43,41″ s. š., 12°37′50,98″ v. d.
Kostel svatého Jiljí v Lomnici
Kostel svatého Jiljí
v Lomnici
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze plzeňská
Vikariát sokolovský
Farnost Sokolov
Užívání příležitostné
Zasvěcení svatý Jiljí
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Specifikace
Stavební materiál kámen, zdivo
Další informace
Kód památky 31431/4-692 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je římskokatolický, v minulosti farní kostel v Lomnici v okrese Sokolov. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Na místě současného kostela stával středověký kostel, který byl postaven prvními německými osadníky pravděpodobně v průběhu 13. století. Němečtí historici ovšem uvádějí, že kostel byl vybudován již před rokem 1240. První písemná zmínka o kostelu v Lomnici je z roku 1352, kdy se poprvé hovoří o farnosti a roku 1361 se uvádí jméno faráře. Až do roku 1672 byl farním kostelem a znova až v 19. století. Původní gotická stavba nezůstala zachována v původní podobě. Kostel byl v průběhu staletí několikrát architektonicky upravován. Zejména rozsáhlé poškození z třicetileté války si v 17. století vyžádalo barokní úpravy. Nejrozsáhlejší úpravy pocházejí z let 1902 až 1903. Byla snesena dosavadní barokní sanktusová věž nad presbytářem a přistavěna pravidelná hranolová věž.[2] V budově bývalé fary byla zřízena dvoutřídní mateřská škola.[3]

Architektura

Po rozsáhlých úpravách je kostel jednolodní orientovanou stavbou s dlouhou obdélnou lodí a polygonálním závěrem. Hranolová věž s jehlancovou střechou byla přistavěna v letech 1902 až 1903. Je vysoká 32 metrů a má novorománské rysy, které jsou i v jiných částech stavby. K věži jsou připojeny zešikmené stěny lodi. Ze středověkého kostela zůstal zachován zejména portál a hluboký a polygonálně zakončený presbytář s jeho křížovou klenbou a triumfálním lomeným obloukem. Na presbytáři se dochovalo venkovní gotické okno s torzem kamenné kružby.[2]

Náhrobníky

Kostel býval obklopen hřbitovem, v němž se po staletí pohřbívalo. Přímo v kostele byli pochováváni příslušníci šlechtických rodů z Týna, Lomnice, Lvova a Boučí. Roku 1836 byl vybudován nový hřbitov na okraji Lomnice a hřbitov u kostela byl roku 1853 uzavřen. Ve čtyřicátých letech 19. století byla postavena nová silnice, které ustoupila část plochy hřbitova. Stržena byla i hřbitovní zeď. Do vnějších zdí kostela bylo zasazeno několik zachovalých renesančních náhrobníků z druhé poloviny 16. století. Neví se však, kdy tyto náhrobní kameny z pískovce a mramoru byly zazděny. Významnou kamenickou prací je náhrobní kámen rytíře Jiřího z Týna, jenž zemřel 18. února 1596. Nachází se v jižní stěně kostela a je na něm ztvárněno celkem jedenáct erbů spřízněných rodů. Na stejné stěně jsou ještě další dva náhrobníky. Jeden patří Anně Vorreiterové, rozené z Týna, další Marie Magdaleně z Limpachu. Dva náhrobníky jsou vsazeny do západního průčelí kostela. Jsou to náhrobníky Jana Jiřího z Týna, jenž zemřel 7. srpna 1585 a náhrobník Wolfa Zikmunda z Týna, jenž zemřel 13. září 1589.[2]

Galerie

  • Jižní stěna s náhrobníky
    Jižní stěna s náhrobníky
  • Náhrobník v jižní stěně
    Náhrobník v jižní stěně
  • Náhrobník v jižní stěně
    Náhrobník v jižní stěně
  • Náhrobník v jižní stěně
    Náhrobník v jižní stěně
  • Západní průčelí s náhrobníky
    Západní průčelí s náhrobníky
  • Náhrobník v západním průčelí
    Náhrobník v západním průčelí
  • Náhrobník v západním průčelí
    Náhrobník v západním průčelí
  • Interiér kostela
    Interiér kostela

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-25]. Identifikátor záznamu 142944 : kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 541–546. 
  3. ↑ Program rozvoje obce Lomnice na období let 2018–2025 [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2018-04-18 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj